Tento dokument se zabývá tématem nepředmětnosti jako klíčovým filosofickým problémem současnosti. Autor argumentuje, že úvahy o nepředmětnosti a hledání nových myšlenkových prostředků jsou nezbytné v kontextu dvou protichůdných společenských trendů: postmoderní skepse, která odmítá vědeckost, a konzervativního vědeckého objektivismu, který se brání jakékoli revizi svých základů. Text poukazuje na to, že moderní věda je historicky zatížena jednostranným zpředmětňujícím myšlením, jehož kořeny sahají až do antiky. Přestože se tento přístup v některých oblastech osvědčil, v jiných selhává a v současnosti vyžaduje zásadní přehodnocení. Snaha o zkoumání nepředmětných stránek skutečnosti však naráží na odpor obou stran – je buď odmítána jako postmoderní relativismus, nebo zneužívána k obhajobě pseudověd. Autor zdůrazňuje potřebu vyvinout nový pojmový aparát, který by umožnil adekvátní analýzu těchto dosud opomíjených aspektů reality, což je sice perspektivní cesta, ale v aktuálním klimatu naráží na komunikační bariéry.