Tento text se zabývá filosofickým vztahem mezi individuálním aktem myšlení a jeho obsahem, tedy tím, co je myšleno. Ačkoliv je myšlení výhradně subjektivním výkonem konkrétního jedince, jeho prostřednictvím se subjekt vztahuje k tématům, která jsou sdílená a přístupná i jiným myslícím subjektům. Tato sdílená rovina musí být analyzována nezávisle na konkrétním aktu jednotlivce, přestože vztah mezi aktem a objektem nelze zcela oddělit. Autor zdůrazňuje, že pro tento proces není rozhodující, zda je předmět myšlení reálný nebo fiktivní. Na tomto základě text odmítá historicistické a pozitivistické argumenty, reprezentované například Josefem Pekařem, které popírají možnost myšlenkové kontinuity mezi různými historickými epochami. V kontextu sporu o smysl českých dějin se autor přiklání k Masarykovu pojetí a kritizuje Pekařův postoj jako sofistický. Celkově úvaha směřuje k pochopení univerzality myšleného obsahu navzdory časové a individuální podmíněnosti samotného aktu myšlení.
Myšlení (akt) a myšlené
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 4. 2005
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2005
Myšlení (akt) a myšlené
Na jedné straně je výkon myšlení něčím striktně individuálním, je to výkon jedince. Ale tímto individuálním výkonem, který nemůže být připsán nikomu jinému, se myslící jedinec, subjekt, vztahuje k něčemu, co není jen subjektivní, jen spjaté s jeho individuálním výkonem, nýbrž co může být sdíleno – ovšem opět jen vztahem k tomu – jinými myslícími subjekty. To, co je takto sdíleno, může (a musí) být náležitě tématizováno a analyzováno, a to bez záměny s tím, jak se k tomu ten či onen subjekt vztahuje nebo vztahoval. Tento vztah (ve smyslu dějícího se vztahování) ovšem nemůžeme odvozovat jen od toho, k čemu se subjekt myšlenkově vztahuje, ale právě tak jej nemůžeme od toho „intendovaného“ zcela oddělit a izolovat. A jedna věc je důležitá: vposledu nezáleží na tom, zda ono myšlené, míněné, tématizované je něčím „skutečným“, anebo zda to je něco pouze vymyšleného, třeba i vyfantazírovaného, vykonstruovaného. V tom smyslu se ukazuje třeba argument historicistů resp. historických pozitivistů (např. u nás Pekařův), že není možné, aby lidé žijící v jedné epoše navázali na myšlení lidé epoch starších (to byl spor mezi Masarykovým výkladem českých dějin a Pekařovou kritikou) jako neplatný, vlastně sofistický (je to jen varianta na starého Gorgiu).
(Praha, 050415–1.)