Text se zabývá biblickým pojetím nebes a jejich vztahem k zemi. Nebesa jsou tradičně chápána jako prostor „nahoře“ a sídlo Boží, avšak autor zdůrazňuje, že v biblickém kontextu jsou nebesa především stvořeným dílem, které nesdílí ontologickou výlučnost oproti zemi. Význam slova je značně variabilní, od označení pro atmosféru až po rétorické vyjádření Boží slávy. Důležitým aspektem je skutečnost, že nebesa nejsou vnímána jako neměnná či dokonalá; stejně jako země mají být v budoucnu nahrazena „novými nebesy“. Text kontrastuje toto pojetí s řeckými ideály dokonalosti a nachází paralely mezi biblickou tradicí a moderním vědeckým chápáním vývoje vesmíru a negativní entropie. Namísto statického stavu představují nebesa dynamický proces směřující k vyšší složitosti. Biblická tradice tak předjímá myšlenku vývoje celého kosmu, kde nebesa mají svou vlastní cestu a historii, čímž se přibližují současnému poznání o povaze univerza.
Nebesa v bibli
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 9. 2005
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2005
Nebesa v bibli
Nebesa jsou „nahoře“, zatímco země je „dole“. Ze země vede cesta (směr) zdola nahoru, z nebes naopak shora dolů. Občas najdeme doklad toho, že se má za to, že Bůh sídlí na nebesích („přebývá v nebesích“, Ž 2,4; též Ž 115,3; aj. – v NZ je nebe „trůn boží“ -; a odtud třeba dští síru a oheň nebo kamení apod., ale také sesílá déšť atd.), ale vždy jen jako Pán a Vladař na zemi i na nebi, neboť nebe stvořil stejně jako zemi (žalmista dokonce vyzývá Boha, aby se vyvýšil nad nebesa – 57,6). Výjimečně může Bůh vzít někoho na nebesa ještě zaživa, např. Eliáše ve vichru, ale být v nebesích je údělem vyvolených (odplata hojná v nebesích – Mt 5,12). Nebesa – snad na rozdíl od země? – mohou vypravovati „slávu Boha silného“ (Ž 19,2; 50,6; aj.), ale nemají o moc horší perspektivu než země – v budoucnosti mají přijít vedle „země nové“ i „nebesa nová“ (Iz 65,17; 66,22 – a v NZ Zj 21,1). Nebesa – zřejmě ta „stará“ – „jako dým zmizejí“ (Iz 51,6), a také mohou být „svinuta jako kniha“ (Iz 34,4). Vyskytuje se i výraz „nebesa nebes“; nevím, jak by to bylo možno vyložit, snad jen jako řečnickou ozdobu. Někdy se tím slovem míní jen ovzduší – např. „ptactvo nebeské“ – protože ptáci létají. – Vcelku lze říci, že význam toho slova (a slov příbuzných) je značně variabilní a jen těžko je možno jej předmětně specifikovat. Ale mezi zemí a nebem není žádný principiální rozdíl – obojí je dílem Stvořitelovým. A i když snad poměry v nebi mohou být relativně lepší než poměry na zemi, rozhodně nebesa nepředstavují nic naprosto dokonalého (v tom se podobají zemi a pozemskému stvoření). řecká myšlenka dokonalosti asi – zejména v pozdějších dobách – měla vliv, ale jen relativní resp. relativizovaný. V tom je zejména sz tradice bližší dnešním poznatkům, stále více spjatých (a spojovaných) s myšlenkou vývoje (nejen rostlin a živočichů, ale celého Vesmíru). Nicméně i proti biblické tradici je nepochybnou novinkou důraz na význam negativní entropie, tj. na dlouhodobé linie vzestupu „kupředu a výš“, tedy i na to, že nebesa (zejména nebesa hvězd) mají svou vlastní cestu, svůj vývoj a postup ke stavům stále nepravděpodobnějším a komplikovanějším i „vyšším“.
(Písek, 050910–2.)