Tento text se zabývá filosofickým vymezením pojmu „událostné dění“ a jeho odlišením od pouhých změn v uspořádání či nahodilého hromadění. Autor argumentuje, že zatímco vše ve světě je přechodné, událostné dění se vyznačuje vnitřním sjednocením, které dává pohybu integrovaný charakter s jasným počátkem, průběhem a koncem. Událost je v tomto smyslu vnímána jako celek, který je více než pouhým součtem svých částí nebo střídou stavů. Hlavním cílem úvahy je identifikovat princip, který toto sjednocení zakládá a garantuje. Klíčem k pochopení povahy události je zkoumání jejího časového aspektu, především pak procesu „časování“ jakožto aktivního výkonu v čase. Text tak nastiňuje ontologický rámec pro studium událostí jako svébytných jednotek skutečnosti, které vyžadují hlubší analýzu své vnitřní integrity a časové dynamiky.
Událostné dění
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 1. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Událostné dění
Vše, s čím se ve světě „reálných skutečností“ setkáváme a co poznáváme, vzniká a zaniká, a má tedy přechodnou povahu (jinak řečeno: ve světě není nic, co by nevzniklo a co by trvalo ,věčně‘ ve smyslu ,bez konce‘). Daleko důležitější je ovšem rozdíl mezi změnami, které jsou vnitřně sjednoceny a pro něž tedy je charakteristické, že mají počátek, průběh a konec, který primárně nezávisí na vnějším pozorovateli a posuzovateli, a na druhé straně mezi změnami ,sestavy‘ či ,konstelace‘, které mají povahu pouhého hromadění nebo sypání apod. bez vnitřního sjednocení a bez ohraničení vůči okolí a eventuelně proti němu. Pouze v prvním případě můžeme mluvit o událostném dění a můžeme se tázat po tom, co zakládá a garantuje ono sjednocení určité „části“ resp. určitého „úseku“ nějakých pohybů a změn v integrovaný celek, totiž právě v „událost“. Protože každé dění znamená střídání stavů (a tedy změnu), musíme předpokládat, že dění událostné (nebo také sjednocené do „celku“) se vyznačuje něčím navíc, co nemůže být redukováno na pouhou střídu stavů. Jinak řečeno: událost jako vnitřně sjednocený celek je víc než součet resp. úhrn, hromada, sklad jeho částí nebo složek. To, co má celek navíc proti pouhé hromadě, musí být zkoumáno. K pochopení povahy a funkce onoho „sjednocujícího“ je zapotřebí se především zabývat časovým aspektem událostného dění, na prvním místě jeho „časováním“ (ve smyslu vlastního aktivního ,výkonu‘ v čase).
(z přípravy na „disputaci“ – Karf. Etc.)
(Písek, 040124-2.)