Tento text se zabývá ontologickou a epistemologickou povahou interpretace jako procesu, který předpokládá komplexní vztah mezi interpretovaným objektem a interpretujícím subjektem či prostředkem. Autor zdůrazňuje, že způsob, jakým je nám interpretované dáno, není prostým odrazem objektivní skutečnosti, nýbrž výsledkem dynamické interakce mezi tím, jak se věc sama ukazuje, a tím, jak k ní my jako vnímatelé přistupujeme. Klíčovým tvrzením práce je, že žádná interpretace nezačíná v naprostém vakuu; každé porozumění je ve své podstatě reinterpretací dřívějších vjemů, struktur a významů. Proces interpretace je tedy vnímán jako vrstevnatý a cyklický, neboť i samotný prvotní akt zaregistrování určitého fenoménu nebo reakce na něj v sobě nese nánosy předchozích interpretačních aktů. Práce tak zpochybňuje možnost zcela bezprostředního přístupu k realitě a ukazuje, že naše vědomí je vždy zapojeno do nekončícího řetězce chápání a neustálého přetváření významů, které již byly v určité formě předběžně ustaveny.