Tato reflexe se zabývá fenoménem porozumění „na půl slova“, které je sice vysoce ceněno v intimních nebo blízkých pracovních vztazích, avšak podle autora představuje riziko, pokud se stane základem pro širší společenskou interakci. Autor kriticky nahlíží na současnou vlnu nedůvěry k verbálnímu sdělení, která se šíří zejména mezi mladou generací. Tento trend, upřednostňující vciťování, vnitřní rezonanci a společný rytmus před jasným slovem, označuje za zpátečnický. V dnešním globalizovaném světě je totiž naprosto nezbytné dosáhnout porozumění mezi lidmi z odlišných kulturních, kmenových či národnostních tradic, kteří mají různé emoce i životní tempa. Schopnost dorozumět se mezi „mnoha s mnohými“ vyžaduje víc než jen intuitivní napojení; vyžaduje rehabilitaci slova jako univerzálního nástroje. Tento požadavek na jasné dorozumění se navíc nevztahuje pouze na současnost, ale je klíčový i pro naše porozumění historicky vzdáleným epochám a společnostem, s nimiž nás nespojuje bezprostřední sdílená zkušenost.
[Porozumění „na půl slova“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 1. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
[Porozumění „na půl slova“]
V mezilidských vztazích, zejména každodenních, třeba rodinných nebo pracovních, se velmi cení, když si lidé rozumějí takříkajíc na půl slova; nedávno jsem slyšel, jak si kdosi schopnosti uhádnout na půl slova váží obecně. Nemám v úmyslu to nějak zlehčovat, ale chtěl bych poukázat na to, že to platí jen mezi lidmi nějak si blízkými, ale že na něčem takovém nelze budovat vztahy mezi mnoha lidmi, zejména pak ne mezi lidmi různého původu, různé kmenové nebo národnostní nebo kulturní tradice. Dnes je třeba onu vlnu, šířící se zejména mezi mladými lidmi, totiž nedůvěřovat slovu, slovnímu sdělení, a dorozumění zakládat víc na vciťování, jakési vnitřní rezonanci, na společném rytmu, za výrazně zpátečnické, protože to, čeho je dnes mimořádně zapotřebí, je dorozumění mnoha s mnohými, zejména pak dorozumění a porozumění mezi lidmi různých emocí a různých životních rytmů. To ostatně platí také pro historické porozumění, tj. pro schopnost porozumět lidem, společnostem, epochám časově vzdáleným, nedávno i dávno minulým.
(Praha, 030115–1.)