Tento text se zabývá filosofickou analýzou procesu vnímání, který odmítá chápat jako objektivní děj. Vnímání je zde prezentováno jako aktivita hluboce spjatá se subjektem, jenž do procesu vnáší vlastní rozvržení a koordinaci. Autor rozlišuje mezi tím, co je teoreticky vnímatelné, a tím, co je skutečně vnímáno v rámci konkrétního aktu. Zásadní je však další rozměr vnímání, a to rozdíl mezi skutečným vjemem a normativním požadavkem na to, co by vnímáno být mělo. Tento rozpor mezi tím, co jest, a tím, co má být, představuje výzvu pro vnímající subjekt, který tento rozdíl může, ale nemusí reflektovat či si jej vnitřně osvojit. Text tak poukazuje na subjektivní povahu zkušenosti a na roli vědomé aktivity při formování našeho obrazu světa, přičemž zdůrazňuje, že vnímání není pasivním přijímáním dat, nýbrž dynamickým procesem podmíněným vnitřním nastavením a intencionalitou subjektu.