Tento text zkoumá Patočkovu koncepci negativního platonismu, která vyjadřuje jeho ambivalentní vztah k Platónovu učení o ideách. Patočka se pokouší o specifické navázání na tradici, zároveň se však ostře vymezuje proti chápání idejí jako pozitivních jsoucen či objektivní reality. Studie zasazuje tento krátkodobý Patočkův myšlenkový projekt do širšího rámce filosofických pojmů, jako je kantovské apriori a předsokratovské arché. Analýza se zaměřuje na dialog Timaios, kde autor identifikuje rozpor mezi nehybnými ideami a zdroji pohybu, jimiž jsou demiurgos a beztvarý tok. Zatímco ideje postrádají oživenost, demiurgos vystupuje jako jediný aktivní princip života. Práce tak ukazuje, jak se Patočka snažil uchopit základ skutečnosti mimo hranice tradiční metafyziky, přičemž zdůrazňuje dynamiku mezi stabilitou forem a procesualitou světa. Tento přístup nabízí hlubší vhled do vývoje Patočkova vlastního fenomenologického myšlení a jeho snahy o reinterpretaci klasického dědictví.
[Patočkova myšlenka tzv. negativního platonismu]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 3. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
[Patočkova myšlenka tzv. negativního platonismu]
Patočkova myšlenka tzv. negativního platonismu je dokladem dvojí složky jeho vztahu k Platónovi a k jeho pojetí „idejí“: na jedné straně je to jisté navázání na Platóna, zatímco na druhé straně je to kritická distance od něho, tedy přinejmenším od jeho chápání idejí jako pozitivních jsoucen (dokonce jediných pravých pozitivních jsoucen, jako pravé skutečnosti). Bez ohledu na to, zda jde skutečně o pojetí Platónovo nebo spíše o Platónovu interpretaci pozdního pythagoreismu, jde nám o postižení toho podstatného, co mohlo Patočku na jistou dobu vést k tomuto rozhodnutí a myšlenkovému pokusu (kterého ostatně po několika letech zanechal a který dokonce výslovně zavrhl – např. v jednom dopise prof. Richterovi). Když si vypůjčíme slovník Kantův, mohli bych říci, že Platónovy „ideje“ mají apriorní charakter; nejstarší filosofové pro to měli mnohovýznamný termín ARCHÉ. V jistém smyslu opravdu můžeme v pojetí idejí, jak je najdeme v dialogu Timaios, vidět poukaz k ,archaické‘ povaze idejí . Ovšem ve vztahu k starším filosofům jsou tu významné rozdíly. Především je tu pozoruhodná mnohost: samy ideje jsou mnohé, a dokonce některé jsou vzájemně inkompatibilní, ale vedle světa idejí, který by bylo možno chápat jen jako ARCHÉ nejen vnitřně mnohou, ale dokonce nesjednocenou, jsou tu další dvě ARCHAI, totiž jednak demiurgos, jednak nikdy nepočínající ani nekončící beztvarý tok. Zvláštní je, že dva zdroje pohybu jsou přiřčeny demiurgovi a onomu beztvarému toku, zatímco ideám je jakýkoli vlastní pohyb odepřen. Zatímco je tím ideám nutně odepřena i oživenost (na rozdíl od ARCHAI prvních filosofů, kterým to vytýká Aristotelés, nazývaje je – neprávem – „hylozoisty“), představuje beztvarý tok pohyb rovněž zbavený oživenosti, takže zdrojem života se může stát leda demiurgos.
(Písek, 030303–3.)