Text se zabývá ontologickým a lingvistickým vymezením „předmětné“ stránky slova a promluvy v rámci širšího komunikačního kontextu. Autor klade otázku, co přesně tvoří vnější manifestaci jazykového vyjádření, a zdůrazňuje nezbytnost zkoumání slov v jejich komplexních souvislostech namísto izolovaných prvků. V případě psaného či tištěného textu je tato předmětná stránka zpočátku identifikována jako stabilní soustava grafických značek, tedy písmen. Úvaha se však rozšiřuje i na samotný proces recepce: akt čtení, ať už tichého nebo hlasitého, je rovněž chápán jako součást objektivní dimenze textu. Tato perspektiva stírá hranici mezi statickým písmem a dynamickou promluvou, neboť hlasitá výpověď sdílí s psaným slovem stejnou předmětnou podstatu. Úryvek tak nabízí hlubší pohled na materiální a procesuální aspekty jazyka, které přesahují pouhou vizuální reprezentaci a zahrnují i zvukovou realizaci a strukturální integritu sdělení v konkrétním prostředí.
[Co náleží k „předmětné“ stránce slova a promluvy]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 3. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
[Co náleží k „předmětné“ stránce slova a promluvy]
Co vlastně náleží k vnější, „předmětné“ stránce slova a vůbec promluvy (je lépe vše zkoumat na větších, širších souvislostech a kontextech a nevytrhovat jednotlivost z těchto souvislostí)? Jde-li o slova psaná nebo tištěná, zdá se být možnost, jak ohraničit jejich předmětnou stránku, poměrně otevřená a jednoduchá: jde o poměrně stabilní sestavu značek (písmen), která je třeba pouze přečíst. V jistém smyslu ovšem i ono „přečtení“ náleží stále ještě k předmětné stránce textu (totiž oněch slov, o která nám jde); náleží k ní i eventuelní přečtení nahlas, které se neliší od hlasité promluvy či výpovědi..
(Písek, 030316–2.)