Text se zabývá dvojím pojetím humanismu a kritizuje povrchní chápání, které činí měřítkem všeho člověka v jeho aktuální, statické podobě. Skutečný humanismus je zde představen jako proces sebepřesahu, v němž člověk není hotovou daností, ale bytostí směřující k vyššímu cíli. Tento pohyb k „pravému“ lidství nutně zahrnuje aspekt sebepopření a opuštění starého já. Autor zdůrazňuje, že osobnostní růst není pouze kvantitativní či kontinuální proces, nýbrž často vyžaduje dramatické zvraty. V této souvislosti text odkazuje na křesťanský pojem metanoia, tedy zásadní životní obrat a vnitřní proměnu, k níž vybízel Ježíš. Lidství je tak definováno nikoli jako fixní stav, ale jako dynamické směřování a schopnost radikální proměny, která přesahuje pouhou fyzickou existenci (fysis) a směřuje k autentickému naplnění lidského údělu skrze duchovní obrodu a neustálé překonávání sebe sama.
Humanismus a „to pravé“ / „to pravé“ a „životní obrat“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 4. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Humanismus a „to pravé“ / „to pravé“ a „životní obrat“
Je dvojí možné chápání „humanity“ a „humanismu“. To pokleslejší chce všechno měřit člověkem, jak je, tedy dělá míru z člověka samého. Ale člověk ve skutečnosti nikdy není jen to, co je, ale je vždycky také tím, kdo někam směřuje, kdo sám sebe překonává, kdo se sám jakoby dotváří, proměňuje v lepšího člověka. Prostě a dobře: člověk není danost, jíž by se mělo všechno nějak podvolovat a přizpůsobovat, ale je to danost, která nikdy není cele a definitivně „dána“, ale míří kupředu a výš, před sebe a nad sebe, tj. k tomu, co teprve z člověka dělá člověka. – Tento sebe-přesah má ovšem ještě další nepopiratelnou stránku, totiž sebe-popírání, sebe-zavržení, neboť tím, jak se člověk stává něčím jiným, naprosto stejnou mírou opouští sebe původního. To může mít ovšem řadu podob; totéž v zárodečné podobě přece znamená každý „růst“ (v původním, širokém smyslu, ne jako pouhé nabývání na kvantitě). Osobní růst, tj. růst osobnosti, není takto pozvolný a takřka kontinuální, ale má či může mít také své větší nebo menší dramatické zvraty. Právě proto, že není jen záležitostí FYSIS (FYESTHAI znamená přece také „rostu“), může někdy znamenat dokonce zvrat celoživotní, tzv. METANOIA, jak o ní začali mluvit křesťané. K takovému životnímu obratu vyzýval zřejmě už sám Ježíš.
(Písek, 030409–1.)