Text se zabývá filosofickým konceptem jednoty události, která je založena na nepředmětné výzvě přicházející z budoucnosti. Autor rozlišuje mezi pravou událostí, která na tuto výzvu odpovídá, a pouhou hromadou ne-událostí. Klíčovým prvkem je proces sjednocování mnohosti, kde se subjekt, který na výzvu zareaguje, stává super-subjektem. Tento super-subjekt ve své aktivitě integruje ostatní subjekty jakožto své sub-události. Podmínkou tohoto procesu je sblížení a sjednocení "budostí" – tedy budoucích horizontů – jednotlivých sub-událostí s budostí super-subjektu. Jednota události je tedy nahlížena jako dynamický, konstitutivní proces směřující k budoucímu cíli, nikoli jako statický stav. Tato ontologická struktura vysvětluje, jak z různorodosti vzniká koherentní celek skrze vědomé i nevědomé směřování k jednotící výzvě, která definuje podstatu každého pravého dění.