Text se podrobně zabývá filosofickým vymezením pojmu růst, který zásadně odlišuje od pouhého kvantitativního přibývání hmoty. Autor argumentuje, že skutečný růst předpokládá specifickou schopnost srůstání jednotlivých prvků v organickou jednotu, a to zejména v hlubším časovém rozměru. Každé jsoucno je bytostně rozprostřeno v čase a nelze jej proto redukovat na pouhý sled izolovaných přítomných okamžiků. Růst je v tomto smyslu chápán jako srostitost všech fází bytí, které jsou v každém jednotlivém momentu nějakým způsobem přítomny, ačkoliv nejsou v danou chvíli aktuálně činné. Tato přítomnost neaktuálních fází tvoří nezbytnou vnitřní integritu každého jsoucna. Aktuálnost je pak výhradní výsadou pouze té fáze, která na sebe v konkrétní moment bere vnější, předmětnou podobu. Autor důrazně připomíná, že růst se netýká pouze vnější, kvantifikovatelné stránky jsoucna, která je považována za méně základní, nýbrž vychází především z jeho vnitřní, událostné povahy. Růst představuje dynamický proces celistvosti, kde se minulé i budoucí složky podílejí na jednotě dění v každém okamžiku.