Text se podrobně zabývá filosofickým vymezením pojmu růst, který zásadně odlišuje od pouhého kvantitativního přibývání hmoty. Autor argumentuje, že skutečný růst předpokládá specifickou schopnost srůstání jednotlivých prvků v organickou jednotu, a to zejména v hlubším časovém rozměru. Každé jsoucno je bytostně rozprostřeno v čase a nelze jej proto redukovat na pouhý sled izolovaných přítomných okamžiků. Růst je v tomto smyslu chápán jako srostitost všech fází bytí, které jsou v každém jednotlivém momentu nějakým způsobem přítomny, ačkoliv nejsou v danou chvíli aktuálně činné. Tato přítomnost neaktuálních fází tvoří nezbytnou vnitřní integritu každého jsoucna. Aktuálnost je pak výhradní výsadou pouze té fáze, která na sebe v konkrétní moment bere vnější, předmětnou podobu. Autor důrazně připomíná, že růst se netýká pouze vnější, kvantifikovatelné stránky jsoucna, která je považována za méně základní, nýbrž vychází především z jeho vnitřní, událostné povahy. Růst představuje dynamický proces celistvosti, kde se minulé i budoucí složky podílejí na jednotě dění v každém okamžiku.
Růst
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 7. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Růst
Pokud nemáme na mysli „růst“ ve smyslu pouze kvantitativního přibývání (např. hromady cihel přidáváním dalších), kde ovšem ono skutečné přibývání je závislé na našem pohledu (a vnímavosti atd.), pak předpokladem skutečného růstu je schopnost srůstání nejen různých prvků či složek v jednotu, nýbrž také „srůstání“ předchozích fází s těmi následnými, neboť každé skutečné jsoucno „jest“ rozprostřeno (rozepnuto, roztaženo) v čase, tj. nikdy není omezeno na momentální „nyní“. A také se ze žádných momentálních „nyní“ „neskládá“, ani není jejich pouhou sérií. Musíme si zvyknout na to, že v každém okamžiku svého bytí se děje jsoucno celé (tedy událost celá). Růst tedy původně a hlavně znamená tuto srostitost všech „jsoucností“, které se vždycky nějak (a vždycky trochu jinak) dějí v každém okamžiku kterékoli z nich, která je právě aktuální. To znamená, jinak řečeno, že všechny „jsoucnosti“ jsou v každém okamžiku nějak „při tom“, tedy „přítomny“, i když jejich přítomnost není „aktuální“ ve dvojím smyslu: nemohou být v té chvíli ani zdrojem, ani cílem žádného činu, žádného aktu. To je výsadou každé jsoucnosti pouze v tom okamžiku, kdy je sama aktuální. Pouze tehdy na sebe bere předmětnou podobu (předmětnou stránku, vnějšek). Růst se však netýká jen vnějšku; vnějšek je pouze jednou, a to méně základní stránkou.
(Písek, 030704–3.)