Tento text zkoumá ontologickou povahu subjektu, který není chápán jako prvotní entita, nýbrž jako druhotná a odvozená událostná struktura. Subjekt je ustavován a udržován prostřednictvím specifických aktivit, jimiž si událost zřizuje své vnitřní centrum nebo jimiž samu sebe rekonstituuje jako aktivního činitele. Autor zdůrazňuje, že subjekt nelze redukovat na pouhý objekt či pasivní produkt dění, neboť jeho skutečný původ vyvěrá z oblasti ryzí nepředmětnosti. Ačkoliv subjekt nese charakteristiky konkrétní události, která jej pro sebe ustavila, k jeho vzniku je zapotřebí svébytného nepředmětného aktu, jenž je svou významností rovnocenný počátku samotné události. Subjektivita je v tomto pojetí dynamickým průsečíkem mezi konkrétním děním a nepředmětným základem, což subjektu propůjčuje jeho jedinečnost. Text tak nabízí hlubokou analýzu vztahu mezi událostí a nepředmětností v procesu konstituce subjektu jako skutečnosti, přičemž klade důraz na jeho neobjektivizovatelnou podstatu a procesuální charakter existence.
Subjekt jako skutečnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 9. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Subjekt jako skutečnost
Subjekt není prvotní, ale až druhotná událostná struktura; subjekt může být ustaven a také udržován jen jako subjekt určité (pravé) události, tedy jako výtvor jistých aktivit, jimiž si tato událost v sobě a pro sebe zřizuje své „centrum“, eventuelně (jinak řečeno) jimiž událost rekonstituuje samu sebe jakožto aktivní subjekt (tak, aby se to jevilo, jako že se sama stala subjektem nebo že si vytvořila svůj subjekt). Protože však subjekt nemůže být redukován na objekt, tudíž ani produkt nějakého procesu, ani na výtvor nějakého událostného dění (které ovšem i tak předpokládá), musíme jeho původ hledat ve sféře ryze nepředmětné. Tak jako každá (pravá) událost má nutně svůj počátek, v nepředmětnosti, má svůj počátek v nepředmětnosti také její subjekt, na jehož ustavení se ovšem událost podílí a tak mu dává jeho jedinečnost. I když tedy platí to, co jsme řekli na začátku, totiž že subjekt je ve vztahu ke své události až čímsi druhotným, platí to jen s přesnějším vymezením: jako určitý subjekt je nepochybně čímsi druhotným, protože na sobě nutně nese charakteristiky, pocházející od té určité události, která se ji ustavila (přesněji: spoluustavila nebo spíš pro sebe ustavila, eventuálně také v nějž se sama změnila). Ale aby událost vůbec mohla něco takového udělat, musí k tomu dostat příležitost, a to „dílem“, „aktem“ ryzí nepředmětnosti, který je v jistém smysl naprosto rovnocenný s aktem ustavení počátku určité události samé.
(Písek, 030909–1.)