Tento text zkoumá ontologickou povahu subjektu, který není chápán jako prvotní entita, nýbrž jako druhotná a odvozená událostná struktura. Subjekt je ustavován a udržován prostřednictvím specifických aktivit, jimiž si událost zřizuje své vnitřní centrum nebo jimiž samu sebe rekonstituuje jako aktivního činitele. Autor zdůrazňuje, že subjekt nelze redukovat na pouhý objekt či pasivní produkt dění, neboť jeho skutečný původ vyvěrá z oblasti ryzí nepředmětnosti. Ačkoliv subjekt nese charakteristiky konkrétní události, která jej pro sebe ustavila, k jeho vzniku je zapotřebí svébytného nepředmětného aktu, jenž je svou významností rovnocenný počátku samotné události. Subjektivita je v tomto pojetí dynamickým průsečíkem mezi konkrétním děním a nepředmětným základem, což subjektu propůjčuje jeho jedinečnost. Text tak nabízí hlubokou analýzu vztahu mezi událostí a nepředmětností v procesu konstituce subjektu jako skutečnosti, přičemž klade důraz na jeho neobjektivizovatelnou podstatu a procesuální charakter existence.