Tento text pojednává o filosofickém pojetí subjektu jakožto události, která představuje specifické zauzlení či křižovatku dění mezi budoucím a minulým. Subjekt není vnímán jako statická entita, nýbrž jako integrující moc, která zpřítomňuje prvky „ještě nejsoucího“ a „již nejsoucího“ do jednoty pravé události. Tato jednota znamená, že událost se děje v každém okamžiku jako celek; již při svém počátku směřuje ke konci a těsně před svým završením stále znovu začíná. Integrita subjektu-události není předem danou přirozeností, nýbrž výsledkem aktivního sjednocování a sebeustavování. Subjekt se tak konstituuje prostřednictvím svých vlastních schopností a dovedností, nikoli jako hotová konstrukce či pasivní jsoucno. Klíčovým rysem je dynamická provázanost začínání a končení, která z události činí dějící se celek, jenž se neustále aktualizuje v čase. Text zdůrazňuje procesuální charakter subjektivity, kde je identita výsledkem neustálého výkonu a umu integrovat různé časové dimenze do jednoho smysluplného celku.
Subjekt jako událost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 10. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Subjekt jako událost
Subjekt je jakési zauzlení resp. křižovatka dění, jež se děje tak, že z ještě nejsoucího vstupuje do aktuality a pak přechází do již nejsoucího. Díky tomuto zauzlení a v závislosti na něm je jistá složka ještě nejsoucího a také jistá složka již nejsoucího zpřítomňována, takže se stává integrující mocí, podržující něco málo již nejsoucího a něco málo ještě nejsoucího v jednotě tzv. události (pravé události). Tato jednota konkrétně znamená, že událost není sledem jednotlivých okamžitých jsoucností (a tím méně ,jestot‘) jsoucna-subjektu, nýbrž že je dějícím se celkem, tj. že se děje v každém okamžiku celá. Jak je třeba rozumět tomu, že se událost děje v každém okamžiku celá? Znamená to např. to, že už na samém počátku svého událostného dění už také končí, zatímco velmi blízko svému konci stále ještě začíná. V každém okamžiku svého dění tedy zároveň v něčem začíná a v něčem jiném končí, přičemž toto začínání a končení náleží nerozlučně k sobě. Integrita subjektu-události spočívá v tom, že všechna tato začínání a končení jsou spolu spjata do jednoho celku, a to nikoli nějakým původně daným způsobem, ale tak, že subjektu toto sjednocování musí vykonávat a tím sám sebe ustavovat, konstituovat (ovšem právě jako událost, nikoli jako nějakou konstrukci). Celkem subjekt není nějakou svou ,přirozeností‘, nýbrž uplatněním svých ,schopností‘ a ,dovedností‘, svým ,umem‘.
(Písek, 031016–1.)