Tento text pojednává o filosofickém pojetí subjektu jakožto události, která představuje specifické zauzlení či křižovatku dění mezi budoucím a minulým. Subjekt není vnímán jako statická entita, nýbrž jako integrující moc, která zpřítomňuje prvky „ještě nejsoucího“ a „již nejsoucího“ do jednoty pravé události. Tato jednota znamená, že událost se děje v každém okamžiku jako celek; již při svém počátku směřuje ke konci a těsně před svým završením stále znovu začíná. Integrita subjektu-události není předem danou přirozeností, nýbrž výsledkem aktivního sjednocování a sebeustavování. Subjekt se tak konstituuje prostřednictvím svých vlastních schopností a dovedností, nikoli jako hotová konstrukce či pasivní jsoucno. Klíčovým rysem je dynamická provázanost začínání a končení, která z události činí dějící se celek, jenž se neustále aktualizuje v čase. Text zdůrazňuje procesuální charakter subjektivity, kde je identita výsledkem neustálého výkonu a umu integrovat různé časové dimenze do jednoho smysluplného celku.