Text se zabývá problematikou relací a relativismu v kontextu vědy a filosofie. Autor vychází z teze, že vědy sice převzaly filosofický kriticismus, avšak často s ním zacházejí dogmaticky. Hlavním tématem je kritika relativismu, ilustrovaná na myšlenkovém postupu Karla Čapka z díla Kritika slov. Pokud totiž prohlásíme, že vše je relativní, musí být relativní i toto samotné tvrzení. Z logiky věci pak vyplývá, že musí existovat něco, co relativní není. Autor dále rozvíjí definici relace jako vztahu k něčemu jinému. Tvrdí, že je nemožné, aby existovaly pouze relace, protože každá relace vyžaduje určitý základ či předmět, který sám o sobě relací není, byť do ní může vstupovat. Výsledkem úvahy je odmítnutí absolutního relativismu ve prospěch uznání existence nerelačních entit. Tento logický obrat ukazuje, že kriticismus musí být důsledně uplatňován i na sebe sama, aby se vyhnul vnitřním rozporům a zachoval si svou analytickou hodnotu v rámci vědeckého i filosofického diskurzu.
Relace a relační
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 10. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Relace a relační
Vědy si z filosofie ponechaly jednak pojmy a pojmovost, jednak její kriticismus. To, že s ním někdy zacházejí neopatrně a spíše se sterilním dogmagtismem, nemluví proti kriticismu, ale proti jeho nezvládnutí. Kritika a kriticismus někdy nepozorovaně, ale posléze zničujícím způsobem abracejí své ostří proti nezvládnuté a jen schematicky napodobující kritice. Dobrým příkladem je myšlenkový obrat, který předvedl Karel Čapek ve své Kritice slov, když pojednával o tzv. relativismu. Relativismus, který tvrdí, že všechno je relativní, ve své kritice selhává, protože zapomíná na sebe: je-li vše relativní, musí být relativní i teze, že vše je relativní. A je-li tato teze vskutku kriticky a sebekriticky chápána jako relativnmí, vyplývá z toho, že jen téměř vše je rwelativní, tedy že něco přece jen zbývá, co relativní není. To sice vypadá jako rétorický či sofistický obrat, ale může to být vysloveno i jinak: být relativní znamená být v relaci k něčemu. Toto „něco“, vůči čemu je něco druhého „jen relativní“, je buď nějaká další relace, anebo něco, co už samo relací není (nýbrž co se jen může do nějaké relace dostat anebo v nějaké relaci být). Je vyloučeno, aby všechno byly jen relace (vztahy), protože alespoň některé relace musí být relacemi k něčemu jinému než k relacím. Pokud tohle připustíme, musíme také připustit, že nikoli vše je relativní, nýbrž jen něco. – Výsledek je tedy stejný jako u Čapka.
(Praha, 031020–2.)