Text se zabývá problematikou vymezení pojmu „subjekt“ jakožto intencionálního nepředmětu. Autor kritizuje tendenci tradičního myšlení proměňovat subjekt v objekt za účelem jeho rozumového uchopení. Tato „předmětnost“ je sice v některých kontextech užitečná, ale pro hlubší filosofickou reflexi nepoužitelná. Klíčovým úkolem je proto rozvinout nový způsob myšlení, který dokáže pracovat s nepředmětnými skutečnostmi, aniž by je redukoval na lidské výmysly či omyly. Tento proces vyžaduje vytvoření pojmů spjatých s intencionálními nepředměty a překonání historických omezení zpředmětňujícího myšlení, které vzešlo z antického Řecka. Autor zdůrazňuje, že nový myšlenkový přístup nesmí vycházet z geometrických modelů, které filosofii dlouho dominovaly, ale musí si osvojit zcela odlišné parametry. Cílem je ustavit racionalitu schopnou nahlédnout nepředmětnou povahu subjektu i jiných skutečností, které mají jak předmětnou, tak nepředmětnou stránku. To představuje náročnou myšlenkovou práci srovnatelnou s počátky řeckého pojmového myšlení.
Subjekt – pojem a „model“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 11. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Subjekt – pojem a „model“
Nejsem principiálně proti konstrukcím, ale jsem proti nevhodným konstrukcím. Chceme-li ustavit pojem „subjektu“, není jiné cesty než konstruovat zároveň příslušný intencionální non-objekt. To znamená, že nesmíme dělat ze subjektu objekt, abychom jej mohli myšlenkově uchopit (pojmout), neboť subjekt je nutno – od jisté doby – chápat jako non-objekt, tj. chápat, že je něčím, co nemůže být uchopeno jako objekt. Když přijmeme toto hledisko, naprosto z toho nevyplývá, že jsme skoncovali s každou racionalitou; znamená to jen, že jsme se kriticky vymezili mezi jedním, někdy sice užitečným, ale pro vážnou myšlenkovou práci nepoužitelným druhem racionality, totiž s tzv. předmětným myšlením. Nutnost neškrtnout pojem „subjektu“ jako neřádný pojem či dokonce jako pouhou konfúzní myšlenku („představu“, jak to formuluje Kant) nám ukládá velmi závažný úkol, totiž ustavit a upevnit způsob myšlení, který z nepředmětných skutečností (nebo stránek konkrescentních skutečností) jakoby „dělá“ předměty (objekty), a pokud to nejde, prohlásí je za lidské výmysly nebo omyly. Základním rysem (schopností) nového způsobu myšlení musí tedy být práce s pojmy, jež nejsou výhradně spjaty s intencionálními předměty (objekty), nýbrž jež mohou být rovněž spjaty s intencionálními nepředměty (ať už ryzími nepředměty nebo takovými, které mají vedle nepředmětné stránky také stránku předmětnou). Myšlenková práce s takovými nepředměty (a nepředmětnostmi) však nebude v prvních krocích o nic snadnější, než jakou známe z historie prvních kroků předmětného (zpředmětňujícího) pojmového myšlení ve starém Řecku a potom v následujících staletích. Proto musí být takové nové myšlenkové přístupy a postupy natrénovány na myšlenkových modelech, v zásadních parametrech odlišných od modelů geometrických, jimiž bylo filosofické myšlení tak dlouho inspirováno.
(Písek, 031105–1.)