Tento text reflektuje proměnu společenského a etického postoje autora v kontextu českých dějin od konce šedesátých let do devadesátých let 20. století. Východiskem je vzpomínka na rok 1968, kdy autor v časopise Tvář citoval Karla Havlíčka Borovského a jeho koncepci revoluce hlav a srdcí. Tehdy autor považoval za klíčovou především revoluci hlav, tedy důraz na intelektuální a racionální transformaci společnosti tváří v tvář tehdejšímu politickému uvolnění. S odstupem času a po zkušenostech z postkomunistického vývoje v roce 1994 však autor své hodnocení reviduje. Dochází k závěru, že v současné situaci je mnohem naléhavější revoluce srdcí, která odkazuje k potřebě morální obrody, prohloubení lidskosti a vnitřní proměny každého jednotlivce. Úvaha tak zachycuje zásadní posun od snahy o systémovou a intelektuální nápravu k důrazu na etické základy lidského jednání a duchovní integritu, které jsou vnímány jako nezbytné předpoklady pro skutečnou a trvalou společenskou stabilitu a svobodu.