Tento text zkoumá vztah mezi pojmem a intencionálním předmětem v rámci procesu lidského myšlení. Pojem zde není chápán pouze jako prostředek k organizaci myšlenek, ale jako klíčový nástroj integrace myšleného obsahu. Intencionální předmět pak představuje myšlenkový model či konstrukci, která je sjednocena a udržována právě prostřednictvím pojmu. Autor tyto principy demonstruje na příkladu geometrických útvarů, jako je trojúhelník, a rozlišuje mezi intencionálním předmětem jakožto konstrukcí a skutečným předmětem vnímaným skrze představivost. Důležitým závěrem je, že zatímco představivost nám dovoluje vizualizovat i neostře vymezené obsahy, pojmy umožňují precizní konstrukci intencionálních předmětů, které mohou přesahovat meze naší představivosti. Text rovněž zdůrazňuje rozdíl v definování obou entit: pojmy se vymezují skrze jiné pojmy, zatímco intencionální předměty jsou sestavovány z jednodušších konstrukčních prvků. Tato analýza osvětluje roli pojmového aparátu při modelování reality a formování abstraktních struktur v rámci lidského poznání.
Intencionální předmět / Pojem
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 1. 1994
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1994
Intencionální předmět / Pojem
Pojem nemá jen úkol organizovat myšlení, ale je prostředkem či nástrojem integrace myšleného. Myšlené je buď to, co je skutečné, nebo to, čím ono skutečné modelujeme. Myšlenkový model, tzv. intencionální předmět, je pouhá konstrukce, která „drží pohromadě“ pojmem. Trojúhelník jako intencionální předmět je konstruován, „složen“ ze tří úseček, které se vzájemně dotýkají svými konci. Samy tyto úsečky jsou rovněž konstrukcemi, ale mnohem jednoduššími, neboť jsou částmi přímky, přičemž přímka je vlastně základní, velmi jednoduchý intencionální předmět (jen bod je jednodušší). Ostatně lze trojúhelník vymezit třemi přímkami, které se neprotínají v jediném bodě. Pro geometrické obrazce je charakteristické, že u nich intencionální předmět a skutečný předmět od sebe nelze odlišit leč zcela formálně. Trojúhelník jako obrazec v rovině si představujeme, trojúhelník jako intencionální předmět si konstruujeme. A tuto konstrukci drží pohromadě pojem, kdežto rovinný obrazec drží pohromadě naše představivost. Proto si můžeme představovat i to, co nedokážeme přesně (pojmově) myslit. Poznání velmi často pokročí kupředu, když analyzujeme své představy (a teprve dodatečně můžeme použitelnost dvojice pojem-intencionální předmět případně ověřit ve „skutečnosti“). Na druhé straně můžeme pomocí pojmů konstruovat intencionální předmět, který si nedovedeme a někdy ani nemůžeme představit. Konstrukci můžeme vymezit, „definovat“ (což je něco jiného než „definice“ samotného pojmu, i když ovšem ani konstrukci nemůžeme vymezit bez aplikace pojmů). Pojem vymezujeme jen pomocí jiných pojmů, zatímco k vymezení intencionálního předmětu jakožto konstrukce potřebujeme nutně navíc jednodušší konstrukce, z nich vymezovanou složitější konstrukci se stavujeme, konstruujeme.
(Písek, 940126-1.)