Text se podrobně zabývá filosofickou problematikou kvantifikace a jejími ontologickými limity ve vztahu ke kvalitativní povaze reality. Autor argumentuje, že ačkoliv určité vlastnosti skutečnosti dovolují měření, vážení a počítání, žádná kvantifikace nemůže vyčerpat ani v úplnosti postihnout komplexní kvalitu jsoucna. Každý pokus o numerické vyjádření nutně abstrahuje od bohatosti reálných vztahů a soustředí se pouze na vnější, předmětnou stránku. Na příkladu Spinozovy kritiky a historických tendencí sahajících až do středověku text ilustruje, jak redukce substance na čísla zbavuje jsoucna jejich vlastní přirozenosti. Ústředním tématem je rozlišení mezi vnějšími vztahy, které kvantifikaci umožňují, a vnitřními, nepředmětnými vztahy, které jí unikají. Autor uzavírá, že se zvyšujícím se důrazem na niternou stránku pravých jsoucen význam kvantitativního přístupu úměrně klesá. Práce tak varuje před jednostranným vědeckým redukcionismem, který by chtěl nahradit vnitřní podstatu bytí pouhými vnějšími parametry pohybu, času a prostoru.
Kvantifikace
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 4. 1994
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1994
Kvantifikace
Skutečnost má (přesněji: skutečnosti mají) mezi svými vlastnostmi, tj. kvalitami, i některé, které dovolují, abychom je měřili, vážili nebo jinak počítali, tedy kvantifikovali. Všechny vlastnosti však takovou kvantifikaci neumožňují; a nejen to: kvality nemohou být nikdy kvantifikacemi vyčerpány, zcela a v úplnosti postiženy. To znamená, že každá kvantifikace nutně abstrahuje od komplexu „reálných“ vztahů a všímá si jen těch, které kvantifikovány být mohou. – Je pozoruhodné, že někteří filosofové si toho byli vědomi už na začátku nové doby. Jako příklad lze uvést Spinozu, který v listě L. Meyerovi (XXIX, 20.4.1663; in: 2510, s. 72; česky 0202, s. 174) píše, že „bude-li někdo chtíti všecky pohyby látky, co jich až dosud bylo, určiti, totiž vpraviti je a jejich trvání do určitého čísla a času, ten se jistě o nic jiného nepokusí než substanci tělesnou, kterou si můžeme mysliti jen existující, o její přívlastky obrati a způsobiti, aby neměla přirozenost, kterou má“. (Latinsky: „substantiam corpoream … suis affectionibus privare“.) Naproti tomu tendence ke kvantifikacím lze doložit už ve středověku (např. maius esse, minus esse, nejen melius esse, což ukazuje na tendenci převádět kvalitu „bytí“ nějakého jsoucího na kvantitu „bytí“ vůbec). Všude, kde je v rozsáhlejší míře možná kvantifikace, jde o doklad rozsahu a někdy i převahy předmětných, vnějších vztahů nad vztahy vnitřními, nepřemětnými. (Přesněji bychom měli mluvit o převažování, převaze vnější stránky nebo vnějších vztahů, ale o přemoci či přemáhání všeho vnějšího ze strany vnitřního, nepředmětného. Se zvyšování důrazu na nepředmětnou (vniřní, niternou) stránku pravých jsoucen pochopitelně význam kvantifikací úměrně poklesne.
(Písek, 940402-3.)