Tento filosofický text se do hloubky zaměřuje na ontologickou povahu událostného dění a jeho zásadní vztah k fenoménu bytí. Autor precizně rozlišuje mezi vnějšími, mechanickými procesy, které probíhají zcela nezávisle na lidském vědomí, a událostmi, do nichž jsme my jako subjekty plně ponořeni a kterým musíme aktivně čelit. Právě tato vědomá a energetická účast je v textu chápána jako stav, který má mnohem blíže k autentickému bytí než pouhá setrvačnost vnějších struktur. Bytí se v tomto pojetí neustále stává a proniká do světa skrze uskutečňování toho, co dosud není, ale co podle mravního či ontologického imperativu být má. Celý tento dynamický proces je dále zprostředkován skrze takzvané superudálosti a supersubjekty, které povyšují bytí na kvalitativně vyšší úroveň. Vnější prostředí je pak vnímáno pouze jako pasivní kulisa pro toto skutečné dění. Text zdůrazňuje, že i ty události, které nejsou zcela autentické, ale jsou integrovány lidským záměrem a porozuměním, si zachovávají vyšší ontologickou hodnotu než mrtvé vnější procesy.