Tento referát se zabývá vlivem Masarykova pojetí pravdy na myšlení tří jeho následovníků: Kozáka, Hromádky a Rádla. Autor konstatuje, že tyto osobnosti byly často sdružovány do jedné skupiny, a to především z náboženských důvodů, ačkoli jejich pojetí se lišila. Zatímco u Kozáka docházelo k silnému napětí mezi vědou a vírou bez jasného řešení, Masaryk a zejména Rádl vykazovali větší progresivnost. Referát se vyhýbá školskému posuzování a místo definic hledá v myšlení pokrokové motivy, které přesahují dobu a otevírají nové oblasti. Podstata filosofie je viděna v její dynamičnosti a progresivnosti, nikoli pouze v novosti. Autor se zaměřuje na hodnocení filosofického pojetí pravdy u zmíněných myslitelů a zároveň objasňuje své vlastní pojetí, které navazuje na Masaryka a Rádla. Hlavním cílem je zhodnotit jejich filosofii na základě speciálního problému pojetí pravdy a poukázat na budoucí směry filosofické práce.