Tato filosoficko-právní úvaha z 12. srpna 1977 se věnuje vztahu mezi lidskými právy a jejich legislativním vyjádřením. Hlavní tezí dokumentu je tvrzení, že lidská a občanská práva svou podstatou předcházejí jakékoli právní úpravě. Právní předpisy nejsou chápány jako tvůrce těchto práv, nýbrž jako nástroj k jejich uznání a vymezení zásad jejich respektování. Autor se přitom výslovně distancuje od klasických přirozenoprávních teorií, které označuje za filosoficky neudržitelné. Přednost práv před zákonem je zde definována jako objektivní invariant, který musí brát v potaz i ty politické a právní systémy, jež ideu přirozeného práva odmítají. Text zdůrazňuje, že existence lidských práv není podmíněna jejich ústavním zakotvením; práva nejsou státem konstituována, ale pouze deklarována a chráněna v rámci právního řádu, který je povinen tento předem daný stav reflektovat a v žádném případě se nepokoušet o jejich umělé zakládání, neboť jejich legitimita je nezávislá na vůli zákonodárce.