Text „Filosof a politika“ z roku 1977 stručně shrnuje specifickou roli filosofa v politickém životě. Autor argumentuje, že filosofické působení v politice není pouhým opakováním nebo analýzou běžné politické praxe, nýbrž představuje svébytnou formu aktivity, která generuje jedinečné zkušenosti a specifické účinky, jež jsou pro standardní politické jednání nedosažitelné. Klíčovým posláním filosofa je nahlížet politickou skutečnost v širším kontextu základní lidské situace a lidského pobytu na světě. Tím, že filosof vztahuje politické programy a hnutí k celku světa a lidské existence, činí politiku součástí takzvané „prosvětlené skutečnosti“. Text rovněž stručně naznačuje existenci specificky filosofických selhání či konfliktů vyplývajících z tohoto specifického přístupu. Celkově jde o reflexi toho, jak filosofie transcenduje bezprostřední politický provoz a integruje jej do hlubšího ontologického a antropologického rámce, čímž dává politickému konání zcela nový rozměr a doplňuje jej o rozměr lidské totality a světa vůbec.