Tento text analyzuje Heideggerovy úvahy o vztahu mezi pravdou a logem, jak byly formulovány v jeho marburských přednáškách z let 1925–1926. Heidegger zde postuluje, že pravda je fundamentálním tématem vědy o logu a že porozumění pravdě je nezbytným předpokladem pro pochopení řeči (logos). Autor textu však kriticky poukazuje na Heideggerovu závislost na tradičních metafyzických předsudcích. Kritika se zaměřuje především na Heideggerovo pojetí, podle něhož je pravda pouze jedním z témat vědy o logu a že pochopení celku (logu) vyžaduje předchozí pochopení částí (pravdy). Text oponuje, že jakékoli porozumění pravdě je nemožné bez předchozího ukotvení v logu, který teprve formuje proud vědomí do podoby uspořádaných myšlenkových aktů. Logos je tedy chápán jako nezbytný rámec, skrze který lze pravdu vůbec uchopit a ovládnout. Teprve v rámci logu jakožto jazyka a řeči se pravda stává srozumitelnou a reprodukovatelnou pro lidské myšlení.
[Heideggerovo pojetí pravdy a logu]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 2. 1988
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1988.2 (strojopis)
[Heideggerovo pojetí pravdy a logu]
88-201
Heidegger v úvodu k přednáškám v zimním semestru 1925–26 v Marburku (4387, s. 7) prohlašuje, že fundamentálním tématem vědy o logu je pravda ve zcela obecném smyslu, že se tážeme: co je pravda vůbec, dále: v čem spočívá její struktura a ustavení, dále: jaké jsou možnosti a formy pravdy, a posléze: v čem je založeno to, co vlastně označujeme jako pravdu? Těsně předtím čteme ještě větu: jen pokud je objasněno, co znamená pravda, jsme s to vlastně rozumět, co to je řeč (Rede), logos. – Již z těchto formulací můžeme poměrně snadno a bezpečně rozpoznat určité před-sudky a určitá před-pojetí, jimiž se Heidegger ještě cítí vázán vzhledem k tradici (tj. k tradici metafyzického resp. tradičně předmětného myšlení, eventuelně které si už vůbec (nebo ještě vůbec) neuvědomuje. Především považuje za samozřejmé, že pravda je tématem vědy o logu, sice tématem fundamentálním, nicméně jedním z mnoha (nebo alespoň více). Teze, že porozumět pravdě nám umožní porozumět logu, je zřetelně dvojznačná, ale Heidegger jí rozumí tak, že předpokladem porozumění celku je porozumění částem. To je druhý předsudek a druhé předpojetí či přímo předpojatost. Nepochybně platí, že pro porozumění tomu, co to je logos, potřebujeme pravdu, ale nikoliv porozumění pravdě vůbec, nýbrž pochopení pravdy o logu. Na druhé straně není možné žádné porozumění vůbec, tedy ani porozumění, „co“ to „je“ pravda, bez zabydlenosti v logu. Bez uspořádanosti proudu vědomí do podoby myšlenkových aktů, vztahujících se k určitému svému „předmětu“, tématu, není takové vztažení vůbec možné (a pokud snad ano, pak jen nahodile a nereprodukovatelně). Teprve logos, řeč, jazyk nám dovoluje zformovat a upevnit proud vědomí tak, abychom jím něco „ovládli“ a tedy podnikali – tudíž i chápali.
10. II. 88
### 880210