Text se zabývá vztahem mezi theologií a pojmovým myšlením a tvrdí, že theologie je realizovatelná pouze v rámci a skrze prostředky filosofické konceptuality. Historický vznik theologie je zde interpretován jako obrana proti vnitřní dynamice řecké logiky, přičemž efektivita této obrany přímo závisela na využití filosofických nástrojů. Z vnějšího pohledu se proto theologie často jeví jako specifická forma filosofie, což dokládá i citovaný názor J. B. Součka, podle něhož je na theologovi viditelný především filosofický aparát. Právě křesťanská myšlenková tradice tak stála u zrodu hledání alternativních způsobů myšlení, které by nesnižovaly úroveň řecké racionality, ale naopak by si při zachování její funkčnosti kladly vyšší nároky a specifické úkoly. Text zdůrazňuje, že theologie nepředstavuje ústup od racionality, nýbrž její transformaci, která si uchovává intelektuální integritu a kritický odstup od tradičních řeckých pojmových schémat v zájmu vyšších cílů.