Tento text se kriticky zamýšlí nad tradičním pojetím přírody jakožto základního substrátu pro lidskou kulturu, společnost a dějiny. Autor problematizuje dichotomii mezi světem přírodním a světem lidským, přičemž se táže, proč lidské výtvory, technika a sociální struktury nejsou nahlíženy jako integrální součást přírody. Pokud připustíme existenci samostatné sféry lidských aktivit stojící nad přírodou, vyvstává zásadní otázka po zdroji a garanci integrity přírody samotné. Text naznačuje, že neschopnost tohoto teoretického základu integrovat lidský svět do rámce přírody zpochybňuje jeho schopnost garantovat jednotu přírody jako takové. Úvaha tak směřuje k redefinici vztahu mezi přirozeným a umělým, čímž otevírá prostor pro hlubší ontologické zkoumání hranic lidského světa. Tato analýza vybízí k přehodnocení antropocentrických schémat, která oddělují dějiny a jazyk od přírodního základu, a hledá nové způsoby, jak nahlížet na celistvost skutečnosti bez umělých rozdělení.
[Příroda]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 5. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
[Příroda]
Myšlenka, že tzv. „příroda“ je jakýmsi základem a podkladem pro vyšší roviny skutečnosti (pro lidská společenství a společnosti, pro jazyky, pro dějiny atd.), se ukazuje jako hluboce problematická už v té chvíli, kdy se začneme tázat, proč celý lidský svět, lidské činy a podniky, výtvory, technika atd. nezůstávají v rámci přírody, proč je už nemůžeme chápat jako přírodní jevy. Jakmile připustíme, že vedle přírody a nad přírodou je ještě nějaká jiná oblast, jiná sféra, totiž onen lidský svět či svět lidských aktivit a výtvorů, stává se zřejmým, že se musíme tázat po zdroji a garanci integrity samé přírody jakožto přírody. Není-li totiž tento zdroj a garant schopen do rámce přírody vintegrovat svět lidské společnosti a dějin, čímž prokazuje svou zřejmou omezenost, otevírá se před námi nutně otázka, zda onen předpokládaný garant stačí vůbec na to, aby integroval samu přírodu jakožto přírodu.
(Písek, 980517-1.)