Tento text zkoumá vztah mezi slovem "bůh" a procesem jeho pojmového uchopení v dějinách filosofie. Autor zdůrazňuje, že mnohá zásadní slova pocházejí z před-pojmových, mýtických epoch. Vznik filosofie postavil myslitele před volbu: buď slovo "bůh" pojmově definovat, nebo jej z filosofického slovníku vyřadit. První filosofové nebyli atheisty, ale usilovali o nahrazení mýtického vyprávění přesným pojmovým určením. To vedlo k pluralitě pojmů spojených s jediným slovem, což často způsobovalo nedorozumění. Text poukazuje na to, že napětí mezi narativním a pojmovým vymezením přetrvává dodnes, protože filosofie ovlivňovala běžný jazyk jen pomalu. Současné užívání slova "bůh" v sobě mísí pojmovou přesnost s mýtickými konotacemi, což činí sémantiku tohoto výrazu mimořádně složitou. Právě v případech, kdy významy sahají hluboko před vznik samotné pojmovosti, se ukazuje nedostatečnost pouhého narativního vymezení.
Bůh a pojmovost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 7. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
Bůh a pojmovost
Ve všech jazycích je mnoho důležitých slov, jejichž původní význam nebyl formován pojmově a jež přetrvávají do epoch pojmového myšlení. Někdy byla taková slova ostrakizována, jindy byla jen přeznačována. Mezi taková slova náleží nepochybně také slovo „bůh“. Filosofie, která zahájila svůj dějinný vývoj odmítáním a kritikou mýtu, neměla na vybranou: buď se slovu „bůh“ muselo dostat pojmového „upřesnění“ (spočívajícího v konstrukci příslušného intencionálního předmětu) – anebo muselo být zavrženo, tj. vyvrženo z filosofického slovníku. První filosofové skutečně nebyli žádnými atheisty. ale považovali za nezbytné význam slova „bůh“ náležitě pojmově upřesnit, tj. z několika přístupných kontextů nasoudit jakožto pojem. To možná pro mnohého čtenáře není zcela průhledné, protože později a dokonce ještě dodnes dochází k zaměňování slova a příslušného pojmu (přesně: obvykle více pojmů, spjatých s týmž slovem). Většina nejstarších filosofů užívá tedy slova „bůh“ (THEOS), ale každý z nich toto slovo spojuje s různými pojmy. Pochopitelně i dříve mělo toto slovo různé významy, ale tyto významy nebylo možno náležitě upřesnit a tudíž ani přesně odlišit), dokud nebyly vynalezeny pojmy a dokud se myšlení nezačalo strukturovat pojmově. Pak nastaly ovšem problémy, protože v kontextech, které se pro filosofy staly eminentně důležitými, se dosavadní narativní „vymezování“ vždy znovu ukázalo v celé své nedostatečnosti a problematičnosti. Filosofie ovšem ovlivňovala běžný jazyk a jeho užívání jen pomalu a téměř vždy jen částečně. V obecném užití tak bývalo slovo „bůh“ (ostatně jako většina jiných slov) vybaveno jak konotacemi pojmovými (a pojmově upřesněnými), tak narativními (a tedy z pojmového hlediska jen přibližnými). Tato situace trvá dodnes a je mimořádně závažná právě v takovýchto případech, kdy některé složky významu slova jsou starší než sama pojmovost (neboť sahají do dob mytických).
(Písek, 980729-2.)