Text se zamýšlí nad obtížností uchopení „filosofie přítomnosti“, neboť filosofování je živý proces, který nelze v reálném čase zcela postihnout. Autor upozorňuje, že dějiny filosofie se často omezují na data vydání děl, čímž zastiňují dlouholetý proces jejich vzniku. O aktuálním myšlení lze vypovídat buď z pozice pozorovatele sledujícího trendy, nebo z pozice tvůrčí, která projektuje filosofii potřebnou pro budoucnost. Právě tento aktivní přístup autor upřednostňuje. Cílem je nabídnout myšlenkový rozvrh pro nastupující generace, který by reflektoval výzvy zítřka. Zároveň však zdůrazňuje nezbytnost znalosti minulosti; studium dřívějších omylů je klíčové pro to, aby se budoucí úsilí vyvarovalo zbytečnému opakování starých chyb. Filosofie pro zítřek tedy musí být zakotvena v hlubokém porozumění tradici, ale zároveň otevřená aktivnímu utváření nadcházející doby.
Filosofie a doba
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 8. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
Filosofie a doba
Je nesnadné napsat něco zevrubného nebo dokonce vyčerpávajícího o „filosofii přítomnosti“, protože filosofie je vlastně filosofování, a mít přehled o tom, jak a o čem se právě v přítomnosti filosofuje, je nejenom čím dál nesnadnější, ale je to ve skutečnosti nemožné. Každý takový pokus může jen líčit filosofii nedávné minulosti, a samozřejmě jen filosofii, která na sebe nějak upozornila, která se prosadila anebo která alespoň nějakým zajímavým způsobem vyprovokovala reakce (třeba negativní). Už jen to je významné, že v dějinách filosofie uvádíme při datování zejména roky vydání nějakého významného filosofického díla, a přitom víme, že to dílo vznikalo dlouhé roky, ba někdy desetiletí: Kantova Kritika čistého rozumu vznikala deset let – a to je jen záležitost psaní knihy; nic to neříká o tom, jak dlouho trvaly vnitřní myšlenkové přesuny, díky kterým byl autor teprve schopen na svém díle začít pracovat, vůbec pojmout příslušný záměr a vymyslet, vypracovat třeba jen předběžný rozvrh. To tedy platí na jedné straně: o aktuálně přítomném filosofování vlastně nelze nic říci ani napsat. A na druhé straně ovšem je možné – pochopitelně na základě náležité znalosti filosofie nedávné minulosti – ostatně i dávné minulosti – odhadnout ony trendy v myšlení, které se zdají být perspektivní a které slibují, že se asi prosadí. A zde je možno zůstat jen u takovýchto odhadů a zaujmout jen stanovisko pozorovatele (byť filosoficky připraveného), anebo – což je vlastně filosofičtější – zvolit východisko aktivnější a vyložit, jaké filosofie by bylo zapotřeí, jakou by si bylo přát, o jakou je třeba se pokoušet a jakou alespoň ve výhledu a v rozvrhu je autor připraven nabídnout. A komu ji bude chtít nabízet? Inu, především těm přicházejícím, mladým a třeba ještě nenarozeným, neboť jde právě o filosofii pro zítřek, pro nejbližší budoucnost. Ale protože to by mohlo svádět k fantasmagoriím, je třeba už mezi dnešními lidmi hledat ty, kteří se ohlížejí na zítřek, kteří se připravují na budoucnost a kteří se na ní chtějí aktivně podílet. (A právě těm je zase třeba občas připomenout minulost, aby pro samou aktivitu neopakovali zbytečně staré chyby jen proto, že je neznají a že se náležitě neseznámili s tím, proč to byly a nadále jsou chyby, k nimž nemá smysl se vracet.
(Písek, 980814-1.)