Tento text se zabývá filosofickým pojetím reflexe jakožto specifického pohybu myšlení, skrze který subjekt přistupuje k vlastním předchozím mentálním výkonům. Autor rozlišuje tři základní fáze reflexivního aktu: odstup od sebe, ek-statickou mezifázi a opětný přístup k sobě. Hlavní pozornost je věnována ek-statické fázi, v níž se myslící subjekt nachází mimo sebe. Tato fáze je charakteristická svým časovým rozdvojením a setkáním s ryzí nepředmětností, kdy akt přestává být vědomým výkonem a stává se nepředmětným děním. V tomto momentu dochází k významnému zvratu v časové orientaci, kdy se subjekt vyklání směrem do budoucnosti, tedy proti proudu vlastního dění. Reflexe je tak pojata nejen jako kognitivní operace, ale jako komplexní děj, který ospravedlňuje integritu myslícího subjektu a jeho vztah k času a nepředmětnosti.
Reflexe
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 11. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
Reflexe
Reflexe je zvláštní „pohyb” myšlení, jímž (jehož výkonem) může myslící ve svém myšlení přistoupit k sobě resp. ke svým předchozím myšlenkovým výkonům (a také k výkonům předchozích reflexí). Rozlišíme-li v prvním rozvrhu nejméně tři fáze reflexe jakožto jednotlivého aktu, musíme mezi odstupem od sebe a opětným přístupem k sobě připustit pozoruhodnou mezifázi, v níž myslící není ve svém myšlení „při sobě”, nýbrž mimo sebe či „ven” ze sebe. Tuto prostřední fázi nazveme fází ek-statickou. Zvláštností této fáze je její časové rozdvojení (přesně : rozdvojení jejího časování), které má - musíme to předpokládat, má-li celá konstrukce mít náležitý smysl - navíc dalekosáhlý význam pro další výzkum. V onom ek-statickém momentu reflexe akt jakoby přestává být výkonem a stává se spíše nepředmětným děním, jež přichází vstříc aktu odstupu od sebe a v docela jistém smyslu ospravedlňuje po něm následující přístup k sobě. Jednou složkou ekstatického momentu se tak stává setkání s ryzí nepředmětností (při němž myslící resp. reflektující vlastně « není »). V této složce však dochází k jakémusi zvratu v časové orientaci : v ek-statickém momentu reflexe se vyklání myslící subjekt do budoucnosti, tedy proti proudu, jímž je unášeno jeho vlastní dění, tj. myslící subjekt sám.
(Písek, 981107-1.)