Tento text se zabývá filosofickým pojetím reflexe jakožto specifického pohybu myšlení, skrze který subjekt přistupuje k vlastním předchozím mentálním výkonům. Autor rozlišuje tři základní fáze reflexivního aktu: odstup od sebe, ek-statickou mezifázi a opětný přístup k sobě. Hlavní pozornost je věnována ek-statické fázi, v níž se myslící subjekt nachází mimo sebe. Tato fáze je charakteristická svým časovým rozdvojením a setkáním s ryzí nepředmětností, kdy akt přestává být vědomým výkonem a stává se nepředmětným děním. V tomto momentu dochází k významnému zvratu v časové orientaci, kdy se subjekt vyklání směrem do budoucnosti, tedy proti proudu vlastního dění. Reflexe je tak pojata nejen jako kognitivní operace, ale jako komplexní děj, který ospravedlňuje integritu myslícího subjektu a jeho vztah k času a nepředmětnosti.