Tento text se věnuje odkazu T. G. Masaryka u příležitosti výročí jeho narození skrze reflexi filosofa Ladislava Hejdánka. Hejdánek připomíná, že Masaryk nebyl vždy jen uctívaným symbolem státu, ale prožil těžký život plný konfliktů, kdy byl často vnímán jako zrádce národa. Jeho cesta k postu prezidenta byla výsledkem dlouholeté a systematické přípravy. Hejdánek vyzdvihuje zejména Masarykovo rozhodnutí opustit na čtrnáct let politickou scénu, aby se mohl hlouběji vzdělávat v oblasti filosofie, sociologie a psychologie. Tento přístup k politické odpovědnosti ostře kontrastuje s chováním dnešních politiků. Masaryk nebyl v moderním smyslu slova populární, neboť se nebál zastávat nepopulární názory, pokud je považoval za správné. Jeho úspěch spočíval v jasné vizi, trpělivosti a schopnosti vyčkat na vhodný okamžik pro uskutečnění svých ideálů. Portrétuje Masaryka jako myslitele, pro něhož bylo vzdělání a mravní integrita nezbytným předpokladem pro výkon státnické funkce.
Filosof Ladislav Hejdánek: Masaryk nebyl jen tatíček
Včerejší výročí narození T. G. Masaryka proběhlo převážně ve znamení kladení věnců. Masaryk je vnímán jako státní symbol; jeho odkaz má ovšem širší význam. O jeho filosofickém ideálu se vedou polemiky, jeho politické působení je záležitostí četných mýtů. Co by připomněl v souvislosti s Masarykovým výročím filosof Ladislav Hejdánek, profesor Evangelické teologické fakulty v.v.?
„Především to, že ten člověk měl dost těžký život. Masaryk nebyl vždy jen ‚tatíček‘. Zažil také časy, kdy po něm jeho studenti házeli rajčata a lidé ho měli za zrádce národa. Masarykova cesta od „národního zrádce“ k „tatíčkovi národa“, od provokujícího univerzitního profesora k zbožňovanému prezidentovi byla nesmírně dlouhá. Hlavou státu se stal až v letech, kdy jiní už myslí na důchod. To přímo vybízí ke srovnání se současnými politiky.
A ještě něco: Masaryk se stal členem rakouské říšské rady, ale po dvou letech zjistil, že pro politickou práci není ještě dost připraven. Tak z rady vystoupil a celých čtrnáct let se na další politickou dráhu připravoval. To si dnes málokterý politik dovede představit.
Masaryk byl sice uznávaný, ale ne oblíbený v dnešním slova smyslu. Často totiž zastával a veřejně hlásal vyloženě nepopulární názory. Měl však určitou vizi, rozhled i nadhled, a hlavně dovedl vyčkávat na vhodnou chvíli, kdy budou okolnosti i veřejnost nakloněny tomu, aby se jeho vize ujala. K tomu člověk potřebuje vzdělání. Ve filosofii, sociologii, psychologii. A to Masaryk měl.“