Dopis Ladislava Hejdánka Janu Patočkovi z 31. května 1972 představuje osobní gratulaci k profesorovým pětašedesátým narozeninám, která však nese silný politický podtón typický pro období normalizace v Československu. Autor reflektuje opakovanou profesní marginalizaci Jana Patočky, kterou srovnává s represemi za války a v padesátých letech. Hejdánek v textu vyjadřuje hlubokou vděčnost za Patočkův formativní vliv, zejména za jeho přednášky o antice a řecké filosofii. Dokument je zároveň cenným svědectvím o osobní situaci autora a tehdejším tlaku státní moci; Hejdánek vysvětluje svou neúčast na narozeninovém setkání u Radima Palouše obavou o bezpečnost všech zúčastněných, neboť byl teprve několik dní předtím propuštěn z vazby v Ruzyni. Dopis tak ilustruje kontinuitu intelektuálních a lidských vazeb v disidentském prostředí tváří v tvář perzekuci.