Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
Scan0313.jpg
====================
John Locke : AX: seminář doc.dra Patočky: Liberalismus. 13.ledna 1950. TWO TREATISES OF GOVERNMENT. /0 /o povaze LockovTa ra liberalismu./ Úvodem. Nemyslím, že by na tomto místě mohlo jít o referát, který by si třebas jen v nejzákladnějších věcech mohl činit právo na správnost. Soudím tak z několika důvodů. Sám jsem četl Lockovo pojednání po prvé; při tom neznám dobře ani jeho filosofii, ani souvislosti historické a dobové. A v tom málu, co znám, jsem odkázán na literaturu, kterou sám nemohu kontrolovat, neznaje prameny. Ale nejde jen o ty to individuální disposice či lépe indisposice, nýbrž také a především o me thodu celé práce. Základní pravidlo, kterému jame se naučili od Masaryka a od Rádla, že totiž nelze porozumět minulosti bez chápání přítomnosti, a že tedy cesta k pochopenf minulosti vede nutně přes přítomnost, toto pravidlo nemůžeme dnes dosti dobře uplatnit, neboť v referátu o Lockovi nelze rozebírat dnešní situaci a také se nelze odvolávat na referáty předchozí, které vsembe se vesměs zabývaly historickou stránkou věci. Za takových okolností nemá ovšem referát velkých nadějí na úspěch. Proto dovolte, abych volil methodu, která je v tomto případě po mém soudu relativně nejschadnější a od níž lze očekávat poměrně nejvíc positivních výsledků. Poněvadž nemáme, jak řeňana ukázáno, dostatečné předpoklady k déjinnému zařazení a posouzení, bude naší první zásadou, zabývat se historickými souvislostmi co nejméně. To je tím spíše možné i vhodné, že Locke sám se zaměřuje jinak než historicky, jak ještě uvidíme. A kromé toho jsem přesvědčen, že chyba liberalismu má své kořeny v samotné myšlenkové struktuře, čili že to je v podstatě chyba filosofická. Tuto thesi se pokusím v referátu via demonstruvat. Je ovšem zřejmé, že to za daných okolností nemůže být vic

====================
Scan0314.jpg
====================
O než předběžný pokus, který bude s velkou pravděpodobností zatížen chyba četnými chybami. Jistě však mezi nimi nebude nedostatku námětů pro diskusi. Předběžné poznámky. Locke žil v době politicky neobyčejně rušné. Bylo me deset let, když vypukla v Anglii občanská válka. Otec Lockav se účastnil boje namazané na straně parlamentu. Roku 1666 se po prvé setkal John Locke s lordem Ashley-em, pozdějším hrabětem z Shaftesbury, ampa jamaana bakmjehomonahngmannabantajomnfhamm tehdy již velmi významným mužem a vlivným politikem. K setkání došlo v Oxfordě, kde Locke kdy si studoval nejprve theologii a potom medicinu. Tou dobou však se právě rozhodl ještě pro jiný druh životního povolání, totiž pro diplomatické. Skutečně se také na podzim 1665 stal sekbetářem vy slance Waltera Vane-ho. Zdá se tedy, že politika vábila mladého ještě Locks jáž před setkáním s lordem Ashley-em; ale později, když se stal lékařem, vychovatelem a dokonce osobním tajemníkem v Ashley-ho domě, by 1 Locke postupné zasvěcen do všech politických plánů lordových a a jeho životní béh byl téaně svázán a lordovým životem. Nepochybně se od Ashleyho mnohému přiušil; podobné názory si však přinášel už. z domova a ze školy. Anthony Ashley Cooper je význačnou postavou v dějinách Anglie. J1% jako dvacetiletý mladfk byl zvolen za člena dolní sněmovay, za občanské války bajokah stál ne straně Cromwellově, i když nejprve chtěl být prostředníkem mezi dvoren a parlamentem. Po Cromwellově smrti se však stal té strany puritánů, která provedla restaraci Stuart. Karel II. jej jmenoval za zásluhy pairem. Ale již o rok později /1662/ je Ashley opět v táboře oposice a je především ostrým odpůrcem války s Holande skem. Mezitím se král stále pokoušel o zvýšení své moci, a to způsobilo dlouhé politické boje mezi ním a mezi parlamentem, které vlastně bez přerušení trvaly až do druhé anglické revoluce. Na ukázku Ashley-

====================
Scan0315.jpg
====================
O 3 ových názorů a jeho politického úsilí uvedu charakteristický příklad parlamentnfho boje z roku 1675. V té době byl sněmovně předložen návrh zákona, podle něhož by nesměl vykonávat jakýkoli úřad ani být členem kterékoli ze obou sněmoven ten, kdo by dříve čestně neprohlásil, že považuje každý odpor proti královské moci za zločinný a že se nikdy nechce pokoušet změnit zřízení anglické církve anebo anglického státu. Při projednávání tohoto zákona se zásluhou Shaftesbury ovou zdvihl v horní sněmovně takový odpor, že vláda by la nucena návrh odvolat. Shaftesbury pronesl tenkrát významnou řeč, která představuje jeden z prvních a největších útoků na t.zv. božská práva králů. Shaftesbury souhlasí, že všichni jsou ve svých svědomích zavázáni poslouchat vrchnosti, t.j. krále a jeho vládu, ale trvá na tom, že musí být zůstaveno zákonu, že onou vrchnosti je právě tato určitá královská rodina. Tim odmítá uše pojetí, které proklamuje božaká práva královská. Sidvem: jestliže je toto učení správné, pak je naše Magna Charta bezcenná a naše zákony jsou jen dohodou naší vzájemnou dohodou, jejíž trvání může být ummam králem libovolně určeno. Monarchii z Boží milosti nemůže být lidskými zákony ustanovena žádná závaznost, žádná mez; ba ani ona sama si nemůže uložit žádnou povinnost, a tak všechno naše volání po právu na základě zákon a ústavy našeho státu, všechen soud a všechna privilegia této a dolní sněmovny, všechny statky a svobody národa musejí být obětovány nejen zájmům koruny, ale také její vůli a zvali... Lockovy názory se neobyčejně podobají názorům hraběte Shaftesbury-ho a není pochyby, že právě jimi byl Locke hranémbalampatiahný ve svém pojetí do velké míry ovlivnén. Když se potom Shaftesbury účastnil, byť nepřímo, spiknutí proti králi, které bylo prozrazeno a jež dva lordové odpykali hlavou, právě v den jejich popravy prohlásila Oxfordská universita za své názory despotické učení Roberta Filmera a dala zároveň spálit politické spisy Buchananovy, Baxterovy a Miltonovy. Do té doby spadá také první Lockove pojednání o vládě, které je celé věnováno vyvrácení Filmerových nauk. /Filmerav "Patriarcha" vyšel r. 1680./ Nemohlo ovšem tenkrát vyft; bylo vydáno tapa zároveň s druhým pojednáním teprve v roce 1690. Shaftesbury mezitím musel

====================
Scan0316.jpg
====================
opustit Anglii a uchýlit se do Holandska, kde však v lednu 1883 zemřel. Tou dobou byl Locke stále ještě v Anglii, v Oxfordu, ale již v září téhož roku je v Holandsku, kde musel zůstat až do druhé revoluce 1688. Od té doby se pak datuje období šesti let mohutné literární tvorby, do níž patří i obě pojednání o vládě. V oné době byly v Anglii rozšířeny dvě theorie politické, které sloužily k podpoře absolutismu. První byla již uvedené theorie o božských právech krále, a jejím představitelem byl také již uvedený Sir Robert Filmer. Jeho "Patriarcha" vyšel r.1680, ale napsán byl ještě za vlády Karla I. Filmer se anažil odvodit královskou absolutaf moc z moci otcovské, patriarchální, a dovolával se biblického svědectví o absolutní panovnické moci Adamově. Proti tomu Locke ve svém prvním pojednání lehko dokazuje, že dědičnost nemůže být základem legitimní politické moci. Předně je chyba saměňovat moc rodičovskou za moc panovnickou. Ale i kdybychom to nakrásně připustili, jak chce Filmer prokázat legitimnost určité panovnické rodiay? To je zhola nemožné. Locke neužívá v podstatě žádných základních námitek a vlastnf theorii rozvíjf teprve ve druhém pojednání. Zatím co Filmer představoval značně naivní mínění o božském původu královské moci, druhá theorie by la nepoměrně vážnější a hlubší. Jejím největším interpretem byl Thomas Hobbes, i když jej Locke nikde výslovně nejmenuje. Základními Hobbesovými the semi jsou dvě výroky: "homo homini lupus" a "bellum omnium contra omnes". Lidé, původně divácí a navzájem se vraždící, smlouvou opouštějí přirozený stav, potřebujice mfru. Zříkají se se své individuální moci a přenášejí ji na absolutního panovnika. Podle heaks Hobbese není možná jiné vláda než taková, jíž je absolutně každý občan podřízen. To ovšem Locke kategoricky popfrá; praktické závěry jeho theorie jsou právě opačné než závěry Hobbesovy. Přece však pozornému čtenáři neujde silný vliv, kterým Hobbe sova nauka poznamenává Lockovo učení. Rádi to vyjádřil tak, že "Locke zmírnil radikalismus Hobbesiv" /CM XXVIII.

====================
Scan0317.jpg
====================
5 str.265/. A je možno s jistým oprávněním ffei, že jenom dočasně zmfrnil, neboť přes obrovský vliv healembarkin Lockovo učení v posledu Hobbese nepřekonalo a dnes se zdá, že Hobbesovy theorie za posledslavi nich třicet let vítězství za vítězstvím v boji s liberalismem, za jehož otce je Locke často prohlašován. Než přihlédněme blíže k jeho učení o společnosti a o vládě. II. Status a aturalis. Locke v podstatě drží Hobbe sovy pojmy 'status naturalis' astatus civilis', i když jim dává jiného zabarvení i obsahu. Jsou rozdílná mínění o tom, zda Locke mfail ony tři stavy, 'state of nature', 'state of war' a 'state of society historicky, anebo zda to pro něho by la vědomá fikce. Pokud jsem se mohl rychle rozhlédnout v knihách, jež jsem měl po ruce, na př. B.Russell soudf, že Locke své pojetí mfail historicky; podobně R.I.Aaron; opačně soudy E.Bréhier a u nás Rádl. Sám se domnívám, že Locke vědomě užíval schematu, jimž naprosto nehodlal popisovat historii. Je k tomu celá řada důvodů. Základním a původním stavem lidským je stav přirozený, charakterisovaný třemi podstatnými vlastnostmi, jimiž je e přirozeně vybaven každý člověk; je to svoboda, rovnost a nezávislost. Svobodou Lockovi nend absolutaf nespoutanost a libovůle; Locke nezná jiné svobody než svobody pod zákonem nebo přesněji: v mezích zákona. Definuje tedy přírodní sou svobodu jako přirozený stav člověka tam, kde neexistuje jiné omezení než přírodní, přirozený zákon. V tom případě pak svoboda znamená volnost, v které člověk může řídit své jednání a disponovati svým majetkem a svou osobou, jak je mu libo a jak považuje za vhodné, ovšem v mezich přírodního zákona, nebo, jak říká přesněji jinde, dovoluje-li to přírodní zákon. Přírodní svoboda člověka jest být svoboden od každé svrchované moci na zemi a nebýt závislý na vůli nebo zákonodárné autorité lidské, nýbrž miti za pravidlo pouze přírodní zá kon. /2nd Treatise iv. § 22./

====================
Scan0318.jpg
====================
6 Jak je vidět, nezávislost na cizí vůli nebo autoritě je podstatnou součástí svobody. Rovnost konečně se vyznačuje podle Locka tím, že všechna moc a také všechna soudní pravomoc je reciproká, vzájemná, takže nikdo jf nemá víc než druhý. Rovnost také vylučuje veškerou poddanost a podřízenost jedněch druhým. Prakticky to znamená, že každý člověk je sám soudeam i výkonným, trastajícím orgánem. A tak v přirozeném stavu kromě svobody mft nevinná /dovolená - innocent/ potěšení, má každý člověk dvoji moc. První z nich je, že že může dělat, cokoliv se mu zdá vhodným k tomu, aby zachoval sebe sama a jiné, pokud to připouští zákon přírody. Druhá pak je moc trestati provinění proti tomuto zákonu. Všim tim je vybaven v přirozeném stavu každý člověk separátně už od narození. Tento Lockiv individualismus však ne jenom není anarchismem, neboť je pod vládou přírodního zákona, nýbrž není ani sociálním atomismem. Zákonem přfrody jsou totiž lidé spojeni do jednoho velkého společenství, t.j. tvoří jedinou společnost, kterou se právé liší od všech ostatních živočichů. Onen zákon učí všechno lidstvo, pokud se ovšem chce dát učit, že právě proto, že jsou všichni sobě rovai a nezávislí, nikdo ne smf druhému ubližovat na životě, na zdraví, na svobodě ani na majetku. A tak je přirozený stav stavem pokoje a míru, dobré vůle, vzájemné pomoci a vzájemného zachování. Je třeba si také všimnout povahy onoho zákona přírody, který jediný zavazuje stejnou měrou každého člověka, šijfcfho ve stavu přirozeném. Je totiž autao podle Locka rozlišovat mezi přírodním stavem lidst a mezi přirozeným zákonem. Zatím co přirozený stav není trvalý, jak později uvidíme, nýbrž je opuštěn lidmi v tom okomžiku, kdy si dali společný zákon a tak dali život novému typu společnosti, již Locke nazývá občanskou neboli politickou, přirozený zákon naproti tomu je nepomfjejief, nýbrž představuje trvalé, věčné pravidlo, závazné ve všech dobách a v každé společnosti pro všechny lidi bez výjimky. Zákon přírody je pro Locka totožný s vůlí Boží, neboť je

====================
Scan0319.jpg
====================
jejím prohlášením, jejf deklaraci. Tu je však třeba postupovat opatrně. Locke na jiném místě ztotožňuje přirozený zákon s rozumem a říká, že rozum je tím zákonem. Z essaye o lidském rozumu je nám však známo, že rozum je přirozeným zjevením, jimž Bfh předkládá lidstvu ten dil pravdy, který pohaghan učinil dostupným přirozeným lidským schopnostem. Locke ovšen zná také pravdu nadrozumovou/above reason/, ale to je právě podstatné, že o ní při výkladech o společnosti a o vládě nemluví. V přirozeném stavu je člověk vázán pouze přírodním zákonem a ničím jiným, tedy ani pravdou nadrozumovou. Je zřejmé, že Locke tu v podstatě odmítá přiznat nějakou společenskou váhu takové pravdě a že ji spolu s celým církevním dogmatem staví do sféry lidské svobody a nikoli núnax do sféry lidské závaznosti. To je také spoänfm tónem jeho slavného hesla o tolerantnosti. Lockův "přirozený zákon" má charakter zřetelně negativaf. Nedává direktiv lidem, co mají dělat, ale říká, co dělat nesmějí. Nevybízí je k věrnosti positivnímu programu, nýbrš uvolňuje místo mohým programim. Nevede je k službě bligafmu, ale chrání je před cizím útlakem. Neng to duchovní příkaz, žádající bezvýhradnou poslušnost, nýbrž přírodní záruka volnosti a nezávislosti. Neukazuje člověku jeho vy soké poslání, nýbrž staví jej do svobody. Co si mám však má člověk počít s takovou svobodou? Locke zná tři nejvyšší hodnoty, jež člověk usiluje zachovat: svou osobu, své svobody a svůj majetek. Osoba však - a tak zjemrazšiřovánfomajakkur neje dána, svobody vyměřenp zbývá než rozšiřovati majetek. Snad proto zdůrazňuje Locke opětovně význam, jaký má vlastnictví při vzniku občanské společnosti. II. Status belli. V Lockové pojetí trvá přírodaí stav až do té doby, dokud se lidé nerozhodnou utvořit občanskou společnost; avšak stav přirozený není vždycky stavem pokoje, mfru, dobré vůle atd., jak bylo před chvflf

====================
Scan0320.jpg
====================
1 8 vylfčeno, nýbrž do stavu přírodního patří také t.zv. stav válečný nebo stav boje. To je podle Lockových slov stav nepřátelství, nenávisti, násilf a vzájemné zhouby. Zahájen je vždy útokem na přirozenou lidskou svobodu a nezávislost. V tom smyslu je sám nepřirozený a protizpůsoben přirozený. Je sye vždy jak si zvenčí, cizím zásahem. Tady je velká slabins Lockova pojetí. Odkud pochází tato nepřirozenost, kde se bere toto zlo, kemja v čem je jeho kořen? Locke se takovými otázkami nezabývá. Jeho přední zájem je věnován otázce jiné, totiž otázce, kdo je vinen a tedy kdo je útočníkem. Válečný stav je vždycky vyhlášen jaksi zvenčí; vyhlašuje jej každý, kdo chce svého bližního uvést pod svou svrchovanou moc, a to znamená, kdo jej chce zotročit, bera mu jeho přirozenou svobodu. Takový pokus je vždycky vyznačen násilím, ať už je ho užito přímo anebo at je jfm pouze vyhrožováno. A podle Locka pande znamená násilf nebo zřejmý úmy sl ho užít válečný stav všude tam, kde není obecné vyššf instance /na zemi/, k níž by bylo možno se v takovém případě odvolat; a tak tomu je všude za přirozeného stavu lidského. Zdálo by se, že je-li skutečně útok na přirozený stav pokoje a fru tak mimořádný a protipřirozený, jak Locke vypsal, nebude ne snadno násilné porušený pořádek v krátkosti novu obnoviti. Ale není tomu tak. Už jsme se zmínili o nenásilné povaze přirozeného zákona, který poučí jen toho, kdo se chce dát poučit. Avšak Locke vf ještě o jedné překážce. Viděli jsme, že Locke ztotožňuje přírodní zákon s rozumem. V tom smyslu na jiném místě říká, že tento přirozený zákon je jasný a srosumitelný všem rozumým by tostem. To znamená, že se lidé obyčejně shodnou v jeho všeobecném přijetí, ale pro své různorodé zájmy a z nedostatku snahy o správné pochopení jsou do velké míry me schopni připustit závaznost tohoto zákona v jeh aplikaci na jejich vlastní jednotlivé případy. Tim se však stává, že vyhlášení válečného stavu je počátkem celé

====================
Scan0321.jpg
====================
epidemie válečné, nebot, jak praví Locke, menatar é každá, i ta nejmenší rozdílnost a diference se může rozrůst do takových rozměrů, které nevyhnutelné končí válečným stavom. Už toto pojetí Lockovo nasvědčuje, že s největší pravděpodobnosti nepovažoval přirozený stav míru a pokoje za nějakou historickou epochu, když sám naznačuje, jak snadno z nejmenších popudů se lidstvo ocitá v těkých bojích, což téměř vylučuje vůbec nějakou možnost delšho trvání přirozeného klidu a pokoje mezi lidmi. Druhým dokladem toho je Lockova these, že všichni nezávislí panoTafci a absolutní vladaži jsou ve stavu přánosné přírodnfm; jestliže zároveň Locke prohlašuje, že takoví lidé dosud vždycky byli a dokonce že vždycky budou, je patrno, že pro něho t.zv. přírodní stav je typem lidské společnosti a nikoli vývojovou etapou, k níž by nebylo návratu. To všechno je však zcela zřetelné, uvážíme-li, že Locke vůbec nehodlal nezaujatě popisovat společnost, nýbrž že jeho celá theorie byla zaměřena na zcela konkretní politické cfle: šlo o to, ukázat, že civilní společnost je lepším, vyšším typem společenského uspořádání a že tedy je nutno skoncovat se stavem nižším a neudržitelným, který byl představován absolutním panovnictvím. Tu ovšem vyšší a nižšf' je třeba bráti nikoli ve smyslu objektivniho evolučnfhe procesu, nýbrž spíše ve smy slu míry civilisovanosti, ve smyslu zás civilisační úrovně, které člověka v jeho podstatě nemění, nýbrž která mu poskytuje optimální podmínky dokonalého rozvinutí. To je totiž smyslem předhodu společnosti z přírodnfho stavu do stavu civilní, občanské společnosti, v níž se shromadují lidé proto, aby ukončili válečný stav, z něhož - když jednou vznikl - není v přirozeném stavu úniku. III. Status civilis. Viděli jsme, že v Lockově pojetí člověk v přirozeném stavu není vázán ničím jiným než přírodním zákonem. To znamená, že není žádné při-

====================
Scan0322.jpg
====================
10 rozené společenské instance, která by mohla rozhodovat spory. A viděli jsme také, že právě z tohoto důvodu každý sebemenšf spor mohl v přirozeném stavu vést k zhoubnému stavu válečnému se vší jeho ničivostí a destruktivnosti. To je podle Locka pro všechny rozumné lidi dobrým davodem k tomu, aby opustili přirozený stav a aby utvořili nový typ společnosti, v níž by byla taková instance a taková autorita, k niž by bylo možno se odvolat a u niž by bylo možno při jakémkoli bezpráví dovolati se pomoci. Jelikož však taková autorita přirozeně ustanovena není, je cesta k občanské společnosti možná jenom tam, kde se lidé dohodnou na politickém ustanovení této autority. Taková autorita musí být àvšem nadána určitou s pravomocí, má-li být jejf ustanovení účinné. To je podle Locka možné jenom tak, že se lidé vzdají své přirozené svobody, rovnosti a své přirozené pravomoei soudcovské a exekutivaf a vloží je do rukou společnosti. Pouze dohoda takovéto povaly vede k ustavenf civilaf neboli politické společnosti. Locke však důrazně upozorňuje, že lidé se vzdávají své přirozené svobody a přirozené rovnosti atd. jenom proto, aby sebe, avámenobod svou svobodu a svůj majetek lépe zachovali a zajistili. Proto moc společnosti resp. jejfho nejvyššho orgánu nemůže a nesmí nikdy jít dále, než je to potřebno k obecnému dobru. Ačkoli Locke nikde výslovně neříká, co to je obecné dobro' /a je zřejmé, že to neřfká z podstatných důvodů a nikoli proto, že by na to, zapomněl/, přece je ze souvislosti docela dobře patrno, že obecné dobro záleží v tom, co je dobré pro každého občana, a to je zachování všech přirozených práv a svobod, čili že záleží v zabezpečení nezkrácené platnosti přirozeného zákona, který ovšem platí dále i v civilní společnosti, neboť je věčný. Jestliže jsme tento přirozený zákon prohlásili za negativaf /k této negativnosti se ostatně ještě vrátime/, je patrno, že ani v občanské společnosti nesmí být tato jeho negativita nijakým způsobem překročena, nýbrž že naopak musí zůstat plně zachována. Úkolem nových společenských instituef je tody materiálnf /v nejširším smyslu materiálaf/ zabezpečení onoho přirozeného stavu po-

====================
Scan0323.jpg
====================
T C 12 koje a miru, to jest zabezpečení proti každému útoku a proti každému úsilí o absolutaf vládu. Ale nejenom to: je to zároveň zabezpečení nebo alespoň snaha o zabezpečení proti každému positivnímu program, proti každému příkazu nebo zákonu, který by od člověka nebo od společnosti žádal bezvýhradnou loy álnost. Pro Locka bylo ovšem nesmírně důležité, jakými institucemi a jakým společenským zřízením je als nejlépe možno občanskou svobodu zajistit. 0 tom vykládá ve větší části svého pojednání. Kdybychom se zabýli především politickým charakterem liberalismu, museli bychom se u těchto partií zdržet s daleko větší podrobností. Protože nám však jde o kritiku filosofických základů liberalismu, můžeme ta místa přejít zběžněji. A to především proto, že právě na tomto úseku byl Lockův liberalismus často opravován; pro nás je však podstatné, že se to dělo téměř vždycky právě z těch posic, v nichž byl Lockův liberalismus zakotven filosoficky. To ostatně a uvidíme v průběhu dalších referátů. Zmfnim se tedy jen o některých věcech. меловопеси

====================
Scan0324.jpg
====================
POZNÁMKY Kreferátu Lockovi 0 (pro seminán AY) Vedl dr. Patoka 11124 1 1950

====================
Scan0325.jpg
====================
0 thar prirosen». déronalá svoboda. rovurst: viestina nire & právo (suisdikce) je лите vráſemné (reesproké) ber vlastnilio soubleмешово перевод правител LOCKE s'merich privèreného ráciona (wirtsdribs) lidé quon tu přirozené geson en po nemiton. Star miru, dobré vulée, vrájené pomoc. idrot & souhlas souhlam. her zèès moci perávislost. 1. 2₁ a a pachování (ráchore). а sem mà ôlirèle dorsé min: مشهد окрити a nem (ch) dělat cokoliv jiná, sa vhodné le rá'rai chovè wè à ostatnich dovoli-li tak. radon päivad sabone bestal prechupuleg proti komento sábom prisirez zákon èdlo porum, noi viechis oslo lidstir (chce. Co se rolo dát ponesit), él nemi avvilene ublièrvati siuéen na Esvits, waren, sorbodě, majetku (possession). je parz (plain) noramitels (dintelligitle) viem pimenzým btorten; ale lidé npson schopni se jim dát pavárat. жовтий ріки v jednotlivýcl prépadesh (npson schopii aplikace pas mé à je věčným ráhonem pro veche, wai viesley, ostaten város odpońdati; ye مهما 1 a pravidla musí nu vulé Boin, gelir ve probéášenímé (déclaration)

====================
Scan0326.jpg
====================
0 C Ивая долянец [F] timto raikoneen je ralizenà» společnost, spo vech leiendo, stérése Wii sol společenst viel od планшее видео і & а je pro siècle, Wali. a ladkou je policha genome pro vaščenost a od tohoto velkého přirozeného se oddělit společenstré a ntroidt merié' a oddělené stupie (anociations)

====================
Scan0327.jpg
====================
C 8 Thar válečn stavem neprätelstri. povážnélio a poklidného úmyslu ed èinem – opanoval) évort sunébe élivéte ayme ükläinse 14 känd, Res chce dortati sinéto 88. élvéda pod von vechiranin mie (nadilich) (ar je útor ne (voſt) всо ult pard, les chre druhéles rétroèst: more bere-l vorbode, je treba mit sa lo, se chce mit me (mbot vortrele je nákladem šieho Ve a shout; je prohläsenen глобавайчика at alem а je davem neprätelschii, nenávisti, värsili a vratjemné shouly (ničení) násili netol jeks midt kan, dan nené obecné wèèè instance (common superior) pa semi, als bylo miens se odvilat de sezé pomici, pramusé vállès) star. (alie Лисинга! práve ne vällen proti útočnikovi) at He wrončen tento shar, oponitifé lolé star pädrisens a shromasäng se shromašdust se ve ze lečnoſt (commné)

====================
Scan0328.jpg
====================
C ● Obiandià spoleinost que sakládána, als lidé s Roncorals sváleisin stavem; je treba de la opustit. Я каша бримк pöderens star (Taken: jeden (jedurites) útiar (way), oben! pákon, sondeooch (judratura), autorite ne pochodování a presténi alonell.e (exclusion) hlavním cílem. michor (ci = nemuže existinat bez toho excrutivan mor je behordáner verenosti pachování (Blachstate). Je jdort, wobeg a Je treba souhlarn de istorien éveiben. nikdo auta neumise tyt mobčnosti; (consent, agreeing) donneen. sa vielen pohvalného, berpeiného a mirnmilorného éité uprostred ochatuel, wir pistém držení (počíväni) Vlastnické a votné portoté piede rieni, Meii' & 'un resson. ng/son N 1 اشد tiden vorbed: 1 daje se losé Vzdánagé, priskirené worked. a exerutions mici, (prückschei) pronosti, sorbach Je to jen proto, aby raid! mohl lépe nchiod деве прои поврат а vuj mojster; mie moletnoni (legislation)) remé přesahoval лите olaſtichtzu obecné dobro; muni resistival hardehem vlastitu