O smyslu dějin a zvláště národních dějin
| docx | pdf | html | skeny ◆ referát, česky, vznik: 11. 10. 1949 ◆ poznámka: Úvodní referát pro seminář AY o „České otázce“ (na 11. 10. 1949)
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
Česká otazka-I-1.jpg
====================
Seminar: Česká otázka. 11.10.1949. 0 SMYSLU DEJIN A D V LASTE NÁRODNI CH DK JIN Při čtení Co budeme aft neustále před očima otázku po mb smyslu českých dejin. Už tato otázka je kladena z určitých filosofických pobic, které si musíme aj snit; mení tedy neutrálnf /jako ostatné žádná otázka filosofická nikdy nenf neutrálaf/, nýbrá vyrůstá z určitého názoru na pribeh dejin, aan na dejiny jako skutečnost. Problematika ta neaf nová, aýbrž táme se celými dejiaani evropské civilisace, ano - je starsf wež evropská civilisace. Dvěma základnfai pilíři aasší civilisace jsou déjinné útvary židovství a aatiky. Celý středověk je charakterisován úsilí tyto dva světy aějak spojit; naproti tomu novověk a zaaraf doba znamená zhruba radikální odklon od tradic nebrejských a renaissanci antického myšlenf. Dšlo se tak ve jménu racionaliamu; většina podarnfch sliteld však přehlédla, a jak vysoce je celá antika přes veškeren svůj cacionálaf fond poplatna myšlenf orientálafmu). Přehlédnuvše ten tednost, fakt, následovali moderní myslitelé antickou předlohu i v této poplatnosti. Věk, který slavnostně prohlásil vládu rozumu, nepřestává se brodit bahnen myth moderafch y thů a prachom fatálnosti. Průvodafm zjeven této skutečnosti je abistorismus naší doby a naprostá bazradnost ▼ pojetí času a dějin. Také to je odkazen antiky. Jak si vysvětleme tak zvláštní charakter dnešnfho myšlení? Dude dobře, podíváme-li se krátce na oba prameny evropské vzdálosti, abychom spatii ty najahloëltjfdfly vozi nimi i sladky, k nimž vodou. První řečtí filosofové znamenají jakousi reveluci v řeckém myšlení; odvracejí se od náboženství homér skhe use soustřeďujf. svůj j pohled na přírodu (odtud jejich jméno - fysiologové/. Souvisf s tím a zájem o věci veřejné, občanské. Teprve liarskieitos z Efesu, jeden z nejvýznamnájších předsokratovských filosofs/původem z kněž ského rodu zavádí pojem Svetového řádu LOGOS, který není jen přírodnfm zakonem, jbrž také zavazujícf mormou logickou a ethiekou; také spravedlivost statního zakona závisí na tom, je-li podřízen svétovému zakonu. Od té doby pojem LOGOS v řecké filosofii zdomácnél; jeho pfvodní význam zákon, rozun abýval stále kosmičtéjšího zabarvení. Konečné u stoiků s LOGOS stává přímo bohen; bn qušan u má povahu světové substance, je to bin filosofický. Tfm ovšem by 1 dán předpokled k hellenisticko-zidovské synthese Filonové a tím k terminologii úvodních veršů Janova evangelia o logu jako drubé osobě svaté Trojice. Také židovští slitelé usilovali o pojem podobného kosmického a dechu. Ale situace tu by la docela jind. idovství nikdy nemělo suy sl pro to, čemu řečtí filosofové říkali THEORIA a také nevytvořili theoratické filosofie v tomto smyslu. Nicméné jim neclyběly samostatné tq blenkové struktury; home říci, la vytvořili základy jiného ty pu filosofie /užijme toho dnes rozšířeného názvu, by t byl původem řecký a tedy spjat s řeckou theoretičucati/. V našem případé slovo, jak bylo obdařeno onfm kosmickým významem, znamená přeloženo do češtiny moudrost. Je pozoruhodné, že jak řečtí, tak i Zidovští y alite16 se shodovali v duchovní povaze onoho pořádajícího kosmick Cho činitelo; zatím však, co řecký ROZUM abýval povaby čfa dále tfm naosobnější a tak se nevyhnutelné stával víe a víc substancí, hebrejské woudn MOUDROSTI osobního a osobnostafho charaktaru naopak přibývalo, ak se stala přímo osobou a byla ztoto změnu se Synem Boufa./Hievaf pramemy: Přísloví 3,19;8,22 n. Sirach kap.24. Moudrost Salomounova kap. 7. a 9./
Česká otazka-I-1.jpg
====================
Seminar: Česká otázka. 11.10.1949. 0 SMYSLU DEJIN A D V LASTE NÁRODNI CH DK JIN Při čtení Co budeme aft neustále před očima otázku po mb smyslu českých dejin. Už tato otázka je kladena z určitých filosofických pobic, které si musíme aj snit; mení tedy neutrálnf /jako ostatné žádná otázka filosofická nikdy nenf neutrálaf/, nýbrá vyrůstá z určitého názoru na pribeh dejin, aan na dejiny jako skutečnost. Problematika ta neaf nová, aýbrž táme se celými dejiaani evropské civilisace, ano - je starsf wež evropská civilisace. Dvěma základnfai pilíři aasší civilisace jsou déjinné útvary židovství a aatiky. Celý středověk je charakterisován úsilí tyto dva světy aějak spojit; naproti tomu novověk a zaaraf doba znamená zhruba radikální odklon od tradic nebrejských a renaissanci antického myšlenf. Dšlo se tak ve jménu racionaliamu; většina podarnfch sliteld však přehlédla, a jak vysoce je celá antika přes veškeren svůj cacionálaf fond poplatna myšlenf orientálafmu). Přehlédnuvše ten tednost, fakt, následovali moderní myslitelé antickou předlohu i v této poplatnosti. Věk, který slavnostně prohlásil vládu rozumu, nepřestává se brodit bahnen myth moderafch y thů a prachom fatálnosti. Průvodafm zjeven této skutečnosti je abistorismus naší doby a naprostá bazradnost ▼ pojetí času a dějin. Také to je odkazen antiky. Jak si vysvětleme tak zvláštní charakter dnešnfho myšlení? Dude dobře, podíváme-li se krátce na oba prameny evropské vzdálosti, abychom spatii ty najahloëltjfdfly vozi nimi i sladky, k nimž vodou. První řečtí filosofové znamenají jakousi reveluci v řeckém myšlení; odvracejí se od náboženství homér skhe use soustřeďujf. svůj j pohled na přírodu (odtud jejich jméno - fysiologové/. Souvisf s tím a zájem o věci veřejné, občanské. Teprve liarskieitos z Efesu, jeden z nejvýznamnájších předsokratovských filosofs/původem z kněž ského rodu zavádí pojem Svetového řádu LOGOS, který není jen přírodnfm zakonem, jbrž také zavazujícf mormou logickou a ethiekou; také spravedlivost statního zakona závisí na tom, je-li podřízen svétovému zakonu. Od té doby pojem LOGOS v řecké filosofii zdomácnél; jeho pfvodní význam zákon, rozun abýval stále kosmičtéjšího zabarvení. Konečné u stoiků s LOGOS stává přímo bohen; bn qušan u má povahu světové substance, je to bin filosofický. Tfm ovšem by 1 dán předpokled k hellenisticko-zidovské synthese Filonové a tím k terminologii úvodních veršů Janova evangelia o logu jako drubé osobě svaté Trojice. Také židovští slitelé usilovali o pojem podobného kosmického a dechu. Ale situace tu by la docela jind. idovství nikdy nemělo suy sl pro to, čemu řečtí filosofové říkali THEORIA a také nevytvořili theoratické filosofie v tomto smyslu. Nicméné jim neclyběly samostatné tq blenkové struktury; home říci, la vytvořili základy jiného ty pu filosofie /užijme toho dnes rozšířeného názvu, by t byl původem řecký a tedy spjat s řeckou theoretičucati/. V našem případé slovo, jak bylo obdařeno onfm kosmickým významem, znamená přeloženo do češtiny moudrost. Je pozoruhodné, že jak řečtí, tak i Zidovští y alite16 se shodovali v duchovní povaze onoho pořádajícího kosmick Cho činitelo; zatím však, co řecký ROZUM abýval povaby čfa dále tfm naosobnější a tak se nevyhnutelné stával víe a víc substancí, hebrejské woudn MOUDROSTI osobního a osobnostafho charaktaru naopak přibývalo, ak se stala přímo osobou a byla ztoto změnu se Synem Boufa./Hievaf pramemy: Přísloví 3,19;8,22 n. Sirach kap.24. Moudrost Salomounova kap. 7. a 9./
====================
Česká otazka-I-2.jpg
====================
CL2 Když došlo ke konfrontaci obou myšlenkových tenderef, Byla převaha na straně di slednějším a pojmově vypracovanejšfxx and filosofie autické. Ve středověku pak úsilí o pročištění efrkevnfho učení se mezovalo na pole theologické, a když konečne došlo k pevafu dvěma velkým filosofickým pokusam, nebyl to Augustin, nýbrž právě scholastičtějí a více antisující Tomáš Akvinský, který nabyl povahy oficialnf kiastanské filosofie. Tim ovšem byla neodvolatelné zahájena obrovská sekularisace všeho evropskéne myšlení, která taxé pokračuje danda dodnes. Jen Ifdce se objevují náznaky nového pojetí filosofie, které by se postupné vy mažovala ze svých antických pout. Světová reformace pro pásla svou nej vatif pleiteat a vlastnf filosofie nevybudovals; preto ji stihl téměř tentýž osud jako cfrkev třetího a čtvrtého stoletf: Stala se poplatnou myšlenkovým marim cizfm. To ba tevalo až do konce období vládnoucfho theologického liberalismu. Kroken k népravé se stala dialektická theoloie, která však opakuje všechny podstatné chyby reformace i prvaf efrkve: nejen že se nepodjímá úkolu vybudovat svou filosofii, nýbrž odmítá vabec uznat legálnost takového úsilf. Desledkem toho pak je, že ani dneš of diclaktičtí theologové a zviště Barth nejsou schopni vytvořit ani dět základ pro vytvořenf krestanského pojetí dojin. Pro ně skutečné aějiny skončily Ježíšem Kristam a az do druhého Kristovs příchodu tu uzsé vají jen jakési intermezzo bez historické závažnosti ve smyslu starozá konním. (dějin v našich poměrech První kroky ke konstituování nové filosofie jsou spjaty s jmény Palacký, Masaryk, Rádl. Zvláštnfa způsobem navazovali oba první na Herdra, duchovnfho otce vsach novéjších ideologif o nadfadenosti nacionálaf, rasové nebo třídní a razných druha escianismu; teprve Radl a dovedl dokonale oprostit od tonoto romantického dedictví. Avšak už Masaryk to položil pevné hráze proti přívalům messianistických výstřelk, když prohlásil, že v národy zvlášte vyvolené hover 100 66/, i když je plovedčen, že ovšem každý národ má své místo v plánech Prozistelnosti /Co předmluva k 1.vyd./. To je najpodstatnějšf oprava všech, kteří chtali mechanicky přenést starozákonní, prorocké pojetí dějin do moderní doby /ovšem sekularisované/. Na af a vedle of vristé však celá tino dějinně filosofické stavba, hammasama jft Masaryk - uzije-li slov Realových bubf na brány filosofie nové/zavere.slova Modernf vidy, kde otázka po smyslu a podstatě vief se stává osou všeho vyšlení. Právě ve spisech o české otázce /h1.Jan Palackého idea ner.čes. um Karel Hevifček/ z let 18, CO, Naše ry.kris, a ovšem i prakticky/politický zápas s naturalisan je nejurčitější";. nikde nenf ne positivistická, protipoactivistická linie Masarykovy filo sofia tak patrum, jako ve vykladech o idei a smyslu české historieromádka 218,219/. Uvážime-11, ve jmánt jakého programu obrací Masaryk frontální útok proti naturalismu, porozumíme, te v naší i vo svetové filosofii znamená on i jeho jediny filosoficky ak Rádl první signál nové filosofické epochy. Je byuf na nás, abychom jejich pochodeň převzali a nesli 41. Úkolem tohoto seminata bude předevšfa porozumát Masarykovu pojetí dajin a zvladt českych dejia; samotnou otázku si nakonec učine ještě the ten zvlestafho večera. Musfas však pamatovat, že před námi stojí jošti jiný, neméné závažný úkol, i když se k jeho řešení na seminárbfch sch@zkách nedostaners - totiž úkol, perozumět odkazu hebrejského myšlenf, zvážit jeho filosofické principy a rozeznat, které a nách jaunu onou but dues být spolehlivými kameny při stavbě nové filosofie. LvB. k
Česká otazka-I-2.jpg
====================
CL2 Když došlo ke konfrontaci obou myšlenkových tenderef, Byla převaha na straně di slednějším a pojmově vypracovanejšfxx and filosofie autické. Ve středověku pak úsilí o pročištění efrkevnfho učení se mezovalo na pole theologické, a když konečne došlo k pevafu dvěma velkým filosofickým pokusam, nebyl to Augustin, nýbrž právě scholastičtějí a více antisující Tomáš Akvinský, který nabyl povahy oficialnf kiastanské filosofie. Tim ovšem byla neodvolatelné zahájena obrovská sekularisace všeho evropskéne myšlení, která taxé pokračuje danda dodnes. Jen Ifdce se objevují náznaky nového pojetí filosofie, které by se postupné vy mažovala ze svých antických pout. Světová reformace pro pásla svou nej vatif pleiteat a vlastnf filosofie nevybudovals; preto ji stihl téměř tentýž osud jako cfrkev třetího a čtvrtého stoletf: Stala se poplatnou myšlenkovým marim cizfm. To ba tevalo až do konce období vládnoucfho theologického liberalismu. Kroken k népravé se stala dialektická theoloie, která však opakuje všechny podstatné chyby reformace i prvaf efrkve: nejen že se nepodjímá úkolu vybudovat svou filosofii, nýbrž odmítá vabec uznat legálnost takového úsilf. Desledkem toho pak je, že ani dneš of diclaktičtí theologové a zviště Barth nejsou schopni vytvořit ani dět základ pro vytvořenf krestanského pojetí dojin. Pro ně skutečné aějiny skončily Ježíšem Kristam a az do druhého Kristovs příchodu tu uzsé vají jen jakési intermezzo bez historické závažnosti ve smyslu starozá konním. (dějin v našich poměrech První kroky ke konstituování nové filosofie jsou spjaty s jmény Palacký, Masaryk, Rádl. Zvláštnfa způsobem navazovali oba první na Herdra, duchovnfho otce vsach novéjších ideologif o nadfadenosti nacionálaf, rasové nebo třídní a razných druha escianismu; teprve Radl a dovedl dokonale oprostit od tonoto romantického dedictví. Avšak už Masaryk to položil pevné hráze proti přívalům messianistických výstřelk, když prohlásil, že v národy zvlášte vyvolené hover 100 66/, i když je plovedčen, že ovšem každý národ má své místo v plánech Prozistelnosti /Co předmluva k 1.vyd./. To je najpodstatnějšf oprava všech, kteří chtali mechanicky přenést starozákonní, prorocké pojetí dějin do moderní doby /ovšem sekularisované/. Na af a vedle of vristé však celá tino dějinně filosofické stavba, hammasama jft Masaryk - uzije-li slov Realových bubf na brány filosofie nové/zavere.slova Modernf vidy, kde otázka po smyslu a podstatě vief se stává osou všeho vyšlení. Právě ve spisech o české otázce /h1.Jan Palackého idea ner.čes. um Karel Hevifček/ z let 18, CO, Naše ry.kris, a ovšem i prakticky/politický zápas s naturalisan je nejurčitější";. nikde nenf ne positivistická, protipoactivistická linie Masarykovy filo sofia tak patrum, jako ve vykladech o idei a smyslu české historieromádka 218,219/. Uvážime-11, ve jmánt jakého programu obrací Masaryk frontální útok proti naturalismu, porozumíme, te v naší i vo svetové filosofii znamená on i jeho jediny filosoficky ak Rádl první signál nové filosofické epochy. Je byuf na nás, abychom jejich pochodeň převzali a nesli 41. Úkolem tohoto seminata bude předevšfa porozumát Masarykovu pojetí dajin a zvladt českych dejia; samotnou otázku si nakonec učine ještě the ten zvlestafho večera. Musfas však pamatovat, že před námi stojí jošti jiný, neméné závažný úkol, i když se k jeho řešení na seminárbfch sch@zkách nedostaners - totiž úkol, perozumět odkazu hebrejského myšlenf, zvážit jeho filosofické principy a rozeznat, které a nách jaunu onou but dues být spolehlivými kameny při stavbě nové filosofie. LvB. k
====================
Česká otazka-III-1.jpg
====================
22.XI.49 Česká otázka: kapitola třetí: Našeho obrození doba třetí DOBA PALACKÉHO A HAVLIČKOVA / 1848 - 1880/. 1880/. Tato kapitola, z české otázky nejobsáhlejší, zabírá dobu od revolučního děje roku osmačtyřicátého až do začátku let osmdesátých. V této době, podle Masrykových slov, byl národní program literární a theoreticky programen politickým Palackého a Havlíčka. Masaryk v této kapitole dokazuje, že 1 Palackého politický program logicky navazuje na humanitní ideu, na Kollára a le humanita jako český program se v Palackém vyvrcholuje. Palackým, ale zvláště Havlíčkem se stává češství, česká národnost živější, méně abstraktní a měně obecná než v letech minulých. Důležitá je revise Slovanství: Havlíčkovo: "Ceeh ne Slovan!" Proti Palackého zakládání programu na pravu historickém a a spolupráce se šlechtou, resp. počítání se šleohtou s tím spojené je Havlíčkův program lidovější. Masaryk na počátku shrnuje vliv Kollárdv, charakteriduje rek 1848 jako spojení idejí francouzské revoluce s národnostními anahami /a slovanskými/ kollárovskými. I rokem 48 jame navazovali na naši minulost reformační. V dalších kapitolách po jednává o vývoji národního programu všeobecně humanitního a slovanského ke konkretnímu programu českému, politickému. Tyts kapitoly jsou věnovány Palackému. Jakkoliv se nám z Masarykových úvah jeví Havlíček jako mnohem sympatičtější postava Palackého, je větší pozornost věnována Palackému pro jeho x skutečný význam. Pět paragrafů je věnováno srovnání Havlíčka s Palackým. V posledních kapitolách je ličeno politické a kulturní probuzení po létech reakce. Důležité jsou kapitoly shrnujfef Palaekého program a kapitoly pojednávající o sporu historismu s realismen, resp. obsahující kritiku historismu přílišného. Kapitola uzavřena je poznámkou o významu žurnalistiky a jejím úpadku. šn Rok 1848 byl přímým ohlasem a pokračováním velké francouzské revoluce. Revoluce v Rakousku, dávného vykonavatele reakcen náboženské, politické a sociální, měla ráz více politický a národnostní než v zemích jiných. U nás byla ve jménu filosofiekfeh principů humanity a svobodného myšlení požadována především svoboda národní a jazyková vedle nejnutnějších sosidinfeh oprav /zrušení poddanství a p// Idea humanity a svobody ustoupila snahám národnostním. Naši přední mužové, podle Masaryka, kolísali mezi humanitou národností, kolísali však také mezi svobodomyslností a zpáteč nictvím. Čeští lidé po staletém otroctví byli povoláni k politické činnostipodle toho ta činnost vypedala: nerozhodná, nejednotná, polovičatá. "Byli jsme pro velkou dobu ještě malf." 1 na Palacký se stal zakladatelem českého národního programu navázaním vlastní českou minulost. Palacký na Kollára navazuje a shoduje se s ním v podstatných věcech více než by se na první pohled zdálo: videi humanity, pro Palackého byla humanita sdružením všech lidí a národů objektivně a se stránky subjektivní je mu humanita "božností". Palacký pokládá rozum a filosofli za vůdce k zbožnosti, k náboženství. Tím opravuje chyby Kolldrova náboženského racinalismu./ Kollár nepostřehl velikosti významu reforma ce české/. Od Kollára se liší též filosofickým základem. Kant a ještě více Hegel kladli důraz na význam státní organisace společenské. Palacký přijetím těchto udejí dával národnímu snažení určitější afle než dovedl Kollár herdrovským věeslovanstvím. Palacký spojuje právo přirozené s právem historickým. Nejdůležitějěí rozdíl je v tom, že Kollárov profram je národní, palackého, politický. Havlíček se stal vůdcem během bachovské reakce /resp na počátku jejím/ hlavně tím, že jeho taktika byla rozhodná, správná. V revoluci i sa reakce znal jasněji než kdokoliv jiný svůj cíl a znaje své prostředky se ho domáhal a nedal se ničím, ani všeobecnou rozčileností svést ani napravo ani nalevo. Nevzdával se slovanství, ale kritisoval je a revidoval. Česen bude-11 dobrým dechem, bude nejlepším Slovanem. Vždy a opravdově a důsledně si všímal věcí církevních a náboženských. Učitelem mu byl v mnohém Bel-
Česká otazka-III-1.jpg
====================
22.XI.49 Česká otázka: kapitola třetí: Našeho obrození doba třetí DOBA PALACKÉHO A HAVLIČKOVA / 1848 - 1880/. 1880/. Tato kapitola, z české otázky nejobsáhlejší, zabírá dobu od revolučního děje roku osmačtyřicátého až do začátku let osmdesátých. V této době, podle Masrykových slov, byl národní program literární a theoreticky programen politickým Palackého a Havlíčka. Masaryk v této kapitole dokazuje, že 1 Palackého politický program logicky navazuje na humanitní ideu, na Kollára a le humanita jako český program se v Palackém vyvrcholuje. Palackým, ale zvláště Havlíčkem se stává češství, česká národnost živější, méně abstraktní a měně obecná než v letech minulých. Důležitá je revise Slovanství: Havlíčkovo: "Ceeh ne Slovan!" Proti Palackého zakládání programu na pravu historickém a a spolupráce se šlechtou, resp. počítání se šleohtou s tím spojené je Havlíčkův program lidovější. Masaryk na počátku shrnuje vliv Kollárdv, charakteriduje rek 1848 jako spojení idejí francouzské revoluce s národnostními anahami /a slovanskými/ kollárovskými. I rokem 48 jame navazovali na naši minulost reformační. V dalších kapitolách po jednává o vývoji národního programu všeobecně humanitního a slovanského ke konkretnímu programu českému, politickému. Tyts kapitoly jsou věnovány Palackému. Jakkoliv se nám z Masarykových úvah jeví Havlíček jako mnohem sympatičtější postava Palackého, je větší pozornost věnována Palackému pro jeho x skutečný význam. Pět paragrafů je věnováno srovnání Havlíčka s Palackým. V posledních kapitolách je ličeno politické a kulturní probuzení po létech reakce. Důležité jsou kapitoly shrnujfef Palaekého program a kapitoly pojednávající o sporu historismu s realismen, resp. obsahující kritiku historismu přílišného. Kapitola uzavřena je poznámkou o významu žurnalistiky a jejím úpadku. šn Rok 1848 byl přímým ohlasem a pokračováním velké francouzské revoluce. Revoluce v Rakousku, dávného vykonavatele reakcen náboženské, politické a sociální, měla ráz více politický a národnostní než v zemích jiných. U nás byla ve jménu filosofiekfeh principů humanity a svobodného myšlení požadována především svoboda národní a jazyková vedle nejnutnějších sosidinfeh oprav /zrušení poddanství a p// Idea humanity a svobody ustoupila snahám národnostním. Naši přední mužové, podle Masaryka, kolísali mezi humanitou národností, kolísali však také mezi svobodomyslností a zpáteč nictvím. Čeští lidé po staletém otroctví byli povoláni k politické činnostipodle toho ta činnost vypedala: nerozhodná, nejednotná, polovičatá. "Byli jsme pro velkou dobu ještě malf." 1 na Palacký se stal zakladatelem českého národního programu navázaním vlastní českou minulost. Palacký na Kollára navazuje a shoduje se s ním v podstatných věcech více než by se na první pohled zdálo: videi humanity, pro Palackého byla humanita sdružením všech lidí a národů objektivně a se stránky subjektivní je mu humanita "božností". Palacký pokládá rozum a filosofli za vůdce k zbožnosti, k náboženství. Tím opravuje chyby Kolldrova náboženského racinalismu./ Kollár nepostřehl velikosti významu reforma ce české/. Od Kollára se liší též filosofickým základem. Kant a ještě více Hegel kladli důraz na význam státní organisace společenské. Palacký přijetím těchto udejí dával národnímu snažení určitější afle než dovedl Kollár herdrovským věeslovanstvím. Palacký spojuje právo přirozené s právem historickým. Nejdůležitějěí rozdíl je v tom, že Kollárov profram je národní, palackého, politický. Havlíček se stal vůdcem během bachovské reakce /resp na počátku jejím/ hlavně tím, že jeho taktika byla rozhodná, správná. V revoluci i sa reakce znal jasněji než kdokoliv jiný svůj cíl a znaje své prostředky se ho domáhal a nedal se ničím, ani všeobecnou rozčileností svést ani napravo ani nalevo. Nevzdával se slovanství, ale kritisoval je a revidoval. Česen bude-11 dobrým dechem, bude nejlepším Slovanem. Vždy a opravdově a důsledně si všímal věcí církevních a náboženských. Učitelem mu byl v mnohém Bel-
====================
Česká otazka-III-2.jpg
====================
tucions lau zano. Havlíček je zatfm/ nedostižitelný vzor českého žurnalisty a literáta hlavně v tom, že ukázal jak denní práce žurnalistická má a musí vyplývat z opravdového a pevného přesvědčení a z neustálého vážného promyšlení zán otázek. Menyr Havlíček se díval na věci přímo. 7 rozboru přítomnosti se díval na minulost. Byl také skutečně kritikem. Havlíček s Palackým v podtetatě souhlasil, pokud šlo o politicky program. V myšlence rakouské federace. Ovšem demokratism je už pro každého z nich něco jiného. Palacký v demokratism vidí "národovládu a lidovladu" ve smyslu tehdejšího kostituconalismu. Havlíček v tom vidí lidovost, vládu a resp. spoluvládu vrstev nejnižších, v politice doposestnených. To dosvědčoval celým svým působením žurnalistickým. Havlíček je lidovější, je sociálnější než Palacký, který se smířil is aristokracií. Přes své liberalistické názory socilaně hospodarsk Masaryk uvádí jeho poměr , resp. posuzovaní snah socialistických a komunistických /. byl Havlíček pro všeobecné hlasovací práve. Havlíček byl pokrokovější, Palackého konservativněj. ěnost souvisí s jeho historismem, Havlíčkova pokrokovost a "realismen". Havlíček byl nacionalnější. I v otázce slovanské se od Palackéh ol išil, i když měli společné "Čech ne slovan". Způsobeno to lepší Havlíčkovou znalostí slovanského světa. Palacky pojfmal slovanství abstraktněji. kunkfx¿±bawadiszexdiberaèienu>užudošoský#swxvyvájcimshádankokoršímuz, Odtud se vyvíjely obě pozdější strany. Staročeská strana jako učitele měla Palackého, strana mladočeská jako prvního učitele drží Havlíčka. Oba uči. telé, jak soudí Masaryk, by příliš radostí z dětí neměli. Palacký sám nán požadavek federace národní pozměnil v požadavek federace zemí a královtsf. Taktéž Rieger se zříkal postupně svých revolučních ideálů. Oba přijali vedení šlechty. Vede ní ěleehty nebylo lidové, bylo konservativní sociálně a tím reakční, nenárodní a také neslovanské. Tím se staročeská strana stele výlučns' stranou politickou v zakrněla. Stran Bladebeská je 11dovější, demokratičtější. Ale od staročeské se 11f a lišila vetésse taktiky. Liberalism mladočeský se stále zhoršoval, stával a liberalismem "vulgárním" lidovosti ubývalo pro úzkamrat krátkozraký liberalism má hospo dářský. Omezený nacionalism byl způsobován pastupnim obdobným nacionálném postupem našich Němci. Slovanstvi upadalo hlavně pro neznalost slovanské skutečnosti. Odtud je vysvětliteln též fantastické a v podstatě reakční idea cyrilometodějské. do 03 Liberalismus a konservatismus. Masaryk považuje tuto otázku za otázku velké, hlavní důležitosti pro naše obrození a pro celý náš vývoj Obrezení se počalo idegami reformace, ale tytaxi naši buditelé nebyli prosti libaralistického indeferentismu. Ani Kollár nikoliv. Hlavním představitelem tohoto "nepěkného liberalismu je Masarykovi utánku× Josef Jungmann. Znuovu připomína jeho wielanddrake-voltairovskou filosofii. Jungmann Voltairem opakoval poučku o čert a krejčím. A dísledně & v tomto "auchu krejčovské víry" filosofoval. Hlavně v otázce kněží sou hla sfefeh s Voltairech a zástavajících ve svých úřadech. V této kapitole je Masary ove sixxnd odmítnutí tohoto indiferentiamu Jungmannovy "filosofie lokaje Smerdakova" pěkně vyjadřeno: Otázka je, bud věrné a hluboké přesvědčení o životních úkolech člověka nebo ne, všecky jiné otázky jsou podřízení. Bud chceme a budeme žít a umfrat podle těch Chelčických, Husu, Komenských nebo ne, bud oheeme být opravdovými nebo tertium non datur. Národ jenž provedl reforma ei a prožil protireformasi, nemůže být povrehní, a bohudíky v nejlepších svých mužích nebyl." Navifkek
Česká otazka-III-2.jpg
====================
tucions lau zano. Havlíček je zatfm/ nedostižitelný vzor českého žurnalisty a literáta hlavně v tom, že ukázal jak denní práce žurnalistická má a musí vyplývat z opravdového a pevného přesvědčení a z neustálého vážného promyšlení zán otázek. Menyr Havlíček se díval na věci přímo. 7 rozboru přítomnosti se díval na minulost. Byl také skutečně kritikem. Havlíček s Palackým v podtetatě souhlasil, pokud šlo o politicky program. V myšlence rakouské federace. Ovšem demokratism je už pro každého z nich něco jiného. Palacký v demokratism vidí "národovládu a lidovladu" ve smyslu tehdejšího kostituconalismu. Havlíček v tom vidí lidovost, vládu a resp. spoluvládu vrstev nejnižších, v politice doposestnených. To dosvědčoval celým svým působením žurnalistickým. Havlíček je lidovější, je sociálnější než Palacký, který se smířil is aristokracií. Přes své liberalistické názory socilaně hospodarsk Masaryk uvádí jeho poměr , resp. posuzovaní snah socialistických a komunistických /. byl Havlíček pro všeobecné hlasovací práve. Havlíček byl pokrokovější, Palackého konservativněj. ěnost souvisí s jeho historismem, Havlíčkova pokrokovost a "realismen". Havlíček byl nacionalnější. I v otázce slovanské se od Palackéh ol išil, i když měli společné "Čech ne slovan". Způsobeno to lepší Havlíčkovou znalostí slovanského světa. Palacky pojfmal slovanství abstraktněji. kunkfx¿±bawadiszexdiberaèienu>užudošoský#swxvyvájcimshádankokoršímuz, Odtud se vyvíjely obě pozdější strany. Staročeská strana jako učitele měla Palackého, strana mladočeská jako prvního učitele drží Havlíčka. Oba uči. telé, jak soudí Masaryk, by příliš radostí z dětí neměli. Palacký sám nán požadavek federace národní pozměnil v požadavek federace zemí a královtsf. Taktéž Rieger se zříkal postupně svých revolučních ideálů. Oba přijali vedení šlechty. Vede ní ěleehty nebylo lidové, bylo konservativní sociálně a tím reakční, nenárodní a také neslovanské. Tím se staročeská strana stele výlučns' stranou politickou v zakrněla. Stran Bladebeská je 11dovější, demokratičtější. Ale od staročeské se 11f a lišila vetésse taktiky. Liberalism mladočeský se stále zhoršoval, stával a liberalismem "vulgárním" lidovosti ubývalo pro úzkamrat krátkozraký liberalism má hospo dářský. Omezený nacionalism byl způsobován pastupnim obdobným nacionálném postupem našich Němci. Slovanstvi upadalo hlavně pro neznalost slovanské skutečnosti. Odtud je vysvětliteln též fantastické a v podstatě reakční idea cyrilometodějské. do 03 Liberalismus a konservatismus. Masaryk považuje tuto otázku za otázku velké, hlavní důležitosti pro naše obrození a pro celý náš vývoj Obrezení se počalo idegami reformace, ale tytaxi naši buditelé nebyli prosti libaralistického indeferentismu. Ani Kollár nikoliv. Hlavním představitelem tohoto "nepěkného liberalismu je Masarykovi utánku× Josef Jungmann. Znuovu připomína jeho wielanddrake-voltairovskou filosofii. Jungmann Voltairem opakoval poučku o čert a krejčím. A dísledně & v tomto "auchu krejčovské víry" filosofoval. Hlavně v otázce kněží sou hla sfefeh s Voltairech a zástavajících ve svých úřadech. V této kapitole je Masary ove sixxnd odmítnutí tohoto indiferentiamu Jungmannovy "filosofie lokaje Smerdakova" pěkně vyjadřeno: Otázka je, bud věrné a hluboké přesvědčení o životních úkolech člověka nebo ne, všecky jiné otázky jsou podřízení. Bud chceme a budeme žít a umfrat podle těch Chelčických, Husu, Komenských nebo ne, bud oheeme být opravdovými nebo tertium non datur. Národ jenž provedl reforma ei a prožil protireformasi, nemůže být povrehní, a bohudíky v nejlepších svých mužích nebyl." Navifkek
====================
Česká otazka-III-3.jpg
====================
Od kapitoly 46 vykládá o vývoji českého politického konstitucionalismu a parlamentarismu, kritisuje pasivní politiku. V dalších kapitolách gharakterisuje slovanskou myšlenku po roce 48 a hlavně po bachovské reakci axtak v politice a jak se uplatňovala v literatuře a umění. a ve filosofii a ve vědě. Pak píše o české vědě a školstvf vibeo, shrnuje Palackého učení o národní taktice. V závěru kapotoly pojednává a sporu historismu s realismem a končí pohledeme na Zurnalististiku jako na lidový tid. nástroj obrozenecké a osvětné práce Končí ### kritikou současného jejího stavu a vykládá jeho příčiny. podis any dobou Alové tv 4 Podobně jako v roce 1848 jame nedovedli účinně zasáhnout do da konstatučního vývoje v Rakouska po letech reakce, Rijnovým diplomem /r 1860/ se Palacký vrací do aktivního politického života. Roku 1863 odešli čeští zástupci z řfské rady. Rakousko po neúspěšné válce 1865 bylo přinuceno ustoupit Madarim zřízením dualismu. V těchto rozhodných chvílích jsme by11 opět nerozhodni a slabí. Masaryk píše, že úspěšná akce parlamentní vyžaduje politického uvědomění širokých mas lidu. Toho však nebylo. Program Havlíčkoby a Palackého es nestal program národním. Parlamentariam nám byl cizí. Stejně tak byla chyba pasivního odporu, že zbavil naše politiky paralman ní školy. Masaryk má zásadní odpor proti pasivní politing: pokládá pasivní politiku, respektive oposici za počátek oposičního násilí. Násilí politické je podle Masaryka, pro nás začátkem konce, Pasivi politika primo organisovala nečinnost politickou a tím také nečinnost duchovní. To mělo za následek, že jednak to, že jsme si zvykli nas očekávat po zahájení politiky aktivní dovršení našeho obrození. Život státní a politický nemá podle toho významu pro národ, který se mu obyvkle připisuje. Ani politká samostatnost nás nezachrání. Jde o to využít i politické samostatnosti k vybudování uskadxfasamobytnosti a samostatnosti duchovní. Život státní a politický jaj jan skrovněji šest života dunhavního. Slovanská 1da se v roce ástečně osvědčila. Slovanský sjezd žádal ve jméJm6nu humanity rovnoprávnost slovanských národů v Rakousku. Tento austroslavism vyjádřený Palackého Ideou státu Rakouského byl pojfman jako protiva proti panrusismu, Ale léta reakce přinesla obrat ve smýšlení na Rusko. Havlíček přes svůj kratický a posto) by raději volil absolutism ruský než rakouský. Využíval takticky pan hrozby panrusismu v zájmu české věci, orkaticky austroslavismu. Palackého postoj se změnil po pouti moskevské 1867. Rakousko vedele Ruska a nikoliv Rakousko prati Rusku. Již předtím vyslovil P. naději že po osvobození ruských nevolník, Rusko v příští generaci vystoupí jako aktivní mocnost do evropské politiky. P. po roce 1870 čeká od Ruska záštiti proti německé panovačnosti. Baèxokónoxbakt&kexoradnérexBadackxdaksekerèfonkxeecdeméhettxergahxc ofa oddsdadněxoro soředkyomárnýmioxoratoprobionéándidrodenouoviososexěnáez Havlíček se při kritice slovanské myšlenky pod heslem Čech ne Slovan / nebál vystoupit nejen proti Tylovi ale také proti Kollárovi, Masaryk se zmiňuje také o theorii o tom, že Čechové jsou povoláni Zprostředkovat mezi západem a Východem. Názor tento je podle M. bez obsahu. Nejen nesousedíme s východem přímo, ale není v době ./ ani ničeho v 11teratuře o Rusku než to, co Havlíček napsal, V umění výtvarném se slovanské myšlenka podobně jako v literatuře uplatnila poskrovnu, Naměli jsme a nemáme vlatsof literatury, totiž pevné a nopřetržité literární tradice. Masaryk připomíná jenon Hálka, Nerudu, Nămcovou a GT - Pflegra Moravak ho Pflegra Moravak ho a R. Mayera/, že č11 směrem Havlíčkovým. Přesto u nich tento lidovost byla spojenas kosmopolitickým eklekticismen, jemuž mladší gnerac literární propadla zcela, Hudba česká však byla brzy vlastní, česká a tím také eloavnská. (smeten Také filosofie a věda jsou národní, zní Masarykova these. Ости воде Naši duchovní vůvdcové od počátku hledali pro naše národní obrození filosofický zákhi Němců. Palacký Kant. Havlíček Mitaire, Rousseau, Bol-
Česká otazka-III-3.jpg
====================
Od kapitoly 46 vykládá o vývoji českého politického konstitucionalismu a parlamentarismu, kritisuje pasivní politiku. V dalších kapitolách gharakterisuje slovanskou myšlenku po roce 48 a hlavně po bachovské reakci axtak v politice a jak se uplatňovala v literatuře a umění. a ve filosofii a ve vědě. Pak píše o české vědě a školstvf vibeo, shrnuje Palackého učení o národní taktice. V závěru kapotoly pojednává a sporu historismu s realismem a končí pohledeme na Zurnalististiku jako na lidový tid. nástroj obrozenecké a osvětné práce Končí ### kritikou současného jejího stavu a vykládá jeho příčiny. podis any dobou Alové tv 4 Podobně jako v roce 1848 jame nedovedli účinně zasáhnout do da konstatučního vývoje v Rakouska po letech reakce, Rijnovým diplomem /r 1860/ se Palacký vrací do aktivního politického života. Roku 1863 odešli čeští zástupci z řfské rady. Rakousko po neúspěšné válce 1865 bylo přinuceno ustoupit Madarim zřízením dualismu. V těchto rozhodných chvílích jsme by11 opět nerozhodni a slabí. Masaryk píše, že úspěšná akce parlamentní vyžaduje politického uvědomění širokých mas lidu. Toho však nebylo. Program Havlíčkoby a Palackého es nestal program národním. Parlamentariam nám byl cizí. Stejně tak byla chyba pasivního odporu, že zbavil naše politiky paralman ní školy. Masaryk má zásadní odpor proti pasivní politing: pokládá pasivní politiku, respektive oposici za počátek oposičního násilí. Násilí politické je podle Masaryka, pro nás začátkem konce, Pasivi politika primo organisovala nečinnost politickou a tím také nečinnost duchovní. To mělo za následek, že jednak to, že jsme si zvykli nas očekávat po zahájení politiky aktivní dovršení našeho obrození. Život státní a politický nemá podle toho významu pro národ, který se mu obyvkle připisuje. Ani politká samostatnost nás nezachrání. Jde o to využít i politické samostatnosti k vybudování uskadxfasamobytnosti a samostatnosti duchovní. Život státní a politický jaj jan skrovněji šest života dunhavního. Slovanská 1da se v roce ástečně osvědčila. Slovanský sjezd žádal ve jméJm6nu humanity rovnoprávnost slovanských národů v Rakousku. Tento austroslavism vyjádřený Palackého Ideou státu Rakouského byl pojfman jako protiva proti panrusismu, Ale léta reakce přinesla obrat ve smýšlení na Rusko. Havlíček přes svůj kratický a posto) by raději volil absolutism ruský než rakouský. Využíval takticky pan hrozby panrusismu v zájmu české věci, orkaticky austroslavismu. Palackého postoj se změnil po pouti moskevské 1867. Rakousko vedele Ruska a nikoliv Rakousko prati Rusku. Již předtím vyslovil P. naději že po osvobození ruských nevolník, Rusko v příští generaci vystoupí jako aktivní mocnost do evropské politiky. P. po roce 1870 čeká od Ruska záštiti proti německé panovačnosti. Baèxokónoxbakt&kexoradnérexBadackxdaksekerèfonkxeecdeméhettxergahxc ofa oddsdadněxoro soředkyomárnýmioxoratoprobionéándidrodenouoviososexěnáez Havlíček se při kritice slovanské myšlenky pod heslem Čech ne Slovan / nebál vystoupit nejen proti Tylovi ale také proti Kollárovi, Masaryk se zmiňuje také o theorii o tom, že Čechové jsou povoláni Zprostředkovat mezi západem a Východem. Názor tento je podle M. bez obsahu. Nejen nesousedíme s východem přímo, ale není v době ./ ani ničeho v 11teratuře o Rusku než to, co Havlíček napsal, V umění výtvarném se slovanské myšlenka podobně jako v literatuře uplatnila poskrovnu, Naměli jsme a nemáme vlatsof literatury, totiž pevné a nopřetržité literární tradice. Masaryk připomíná jenon Hálka, Nerudu, Nămcovou a GT - Pflegra Moravak ho Pflegra Moravak ho a R. Mayera/, že č11 směrem Havlíčkovým. Přesto u nich tento lidovost byla spojenas kosmopolitickým eklekticismen, jemuž mladší gnerac literární propadla zcela, Hudba česká však byla brzy vlastní, česká a tím také eloavnská. (smeten Také filosofie a věda jsou národní, zní Masarykova these. Ости воде Naši duchovní vůvdcové od počátku hledali pro naše národní obrození filosofický zákhi Němců. Palacký Kant. Havlíček Mitaire, Rousseau, Bol-
====================
Česká otazka-III-4.jpg
====================
(3. zano. Velký vliv byl též Hegluv a Herbartov. Problém filosofie české vyslovil Augustin Smetana již roku 1848. Podle Smetany se již vzdělanost germánsko-románské vyžívá a vedení nyní připadá Sl vanstvu. Čechové mají úkol zachovat výtěžky německé vzdělanosti a připravit je k použití svařibé budoucnosti. V současné době mají prostřed. koavt mez Západem a Východem /čímž rozumí i Asii/. Smetana vězel v myšlení německém hlavně Hegel /, ale uvědomoval si, že naše filosofie se má brát směrem jiným. XIX. století je podle Smetany dobou člověctví. Pod českým ved ním ji připadá úkol přemoci náboženský idiferentism racionalisticý uměním a vyměnit nespravedlivé spo ečenské zřízení humanitou. Otázka sociální je pro Smetanu velmi důležitá. Přechod xxx** vzdělaností, který májí Čechové začít i vést se mudí dít ve shodě s Němci. Protovolá k dohodě národností v Čechon Smetana postřehl humanitní úkol frického obrizení, ******* doplňuje humanitní ideu Kolárovu a lidovým tužbám Havlíčkovým, Němcové dává filosofický základ. 重量 Sxxsixяaйte Palackého jako Havlíčkova taktika při domáhání se ofld byla smírná, odporoveli oba násilí. Pochopit cfl humanitní po stránce mravní a rozumové, pochopit, že čistá člověckost namiže být pouze obrozeneckým heslem, zanmená, že humanita jako cíl a národní program musí určovat I nasi narodni taktiku. Otázka jak se jako malý národ jakožto národ samoNa tuto otázku národní bytný a samostatný udržíme, trápila naše buditele. taktiky odpovídal P, Je-li humanita cílem všeho myšlení, musí být + cílem všeho snažení, humanity se hlavou a teplým srdcem dobude jen humanitními prostředky - osvícenou shrnuje M. P. o-pověd. Hostorism v národním snažení doposavad převládá, Histobie je skutečně učitelkou života, ale hlavním učitelem je život sám, je přítomnost, nám od Palackého a jeho Primu na rani je treba priort 1° vedy jez historické nejsou, jež by leme pochopení přítomnosti, piše M., a té se Vat smu mnohém, nás poučují o světě, jaký jest a jaký bude, totiž vědy přírodní a sociální. Máme k tomu i nadání: Rokitanský, Skoda, Purkyně. Ti pracovali v cizí literatuře, Havlíček již ukázal, jak je třeba studovat současný život. Náš život přítomný je je budoucím pokolením důležitější a bližší než život našic předků. Tento přadav k se netýká jenom názoru politického, musí platit i pro myšlení, všechno, je to základ filosofický realismu. Hlavní pravidlo: poznávej vždy a věude věci a jejich jádro. Není vývoj věcí prvou důlžitostí pro ducha, ale věci samy a rozumí se, že k podsaátě jejch přináleží i vývoj ale poznání a pozornost nesmí utkvívat na historické změně. Přítomnostfi je třeba podředovat minulst a minust osvětlovat přítomností, Purkyně jednostr nnost historickou postřehl, jak ukazují jeho plány s českou akademii a ******* s popularisací moderní vědy, hlavně věd přírodních. Sám " pilíř historismu" Palacký tento nedstatek poznal. Je to vidět hlavně z jeho snah scyklopedických. Palacký uznával hárodní důležitost raálního vzdělání protu humanitně historckému." Studium věd přírodních v sobě značný prvak demokratický a realistický. Naproti tomu studium politické může vést k blouznění. Již Havlíček: "Pryč se vším idealismem raději ke skutečnosti". Realistické hnutí, píše M. se proto přimyks k Havlíča hedme kovu a Palackého úsilí realistickému, ****** třebaže by tolik nestaví na vědách přírodních. r. Žurnalistika. unitstavauяdxbfbxσzžený U nás měla žurnalistika větší význam než v národehe, kde měli a mají bohatěf literaturu knižní a časopiseckou. (Palacky, Havlíček. Po Havlíčkovi žurnalistika klesla. Hálek, Neruda, Bladkovský. Národní listy opanovaly veřejné mínění. Původně měly velký význam pro mládež akademickou, která studovala na německé universitě. Ale tento vliv a význam ztratila. Rozšiřovala se na úkor hloubky a vzdělání.
Česká otazka-III-4.jpg
====================
(3. zano. Velký vliv byl též Hegluv a Herbartov. Problém filosofie české vyslovil Augustin Smetana již roku 1848. Podle Smetany se již vzdělanost germánsko-románské vyžívá a vedení nyní připadá Sl vanstvu. Čechové mají úkol zachovat výtěžky německé vzdělanosti a připravit je k použití svařibé budoucnosti. V současné době mají prostřed. koavt mez Západem a Východem /čímž rozumí i Asii/. Smetana vězel v myšlení německém hlavně Hegel /, ale uvědomoval si, že naše filosofie se má brát směrem jiným. XIX. století je podle Smetany dobou člověctví. Pod českým ved ním ji připadá úkol přemoci náboženský idiferentism racionalisticý uměním a vyměnit nespravedlivé spo ečenské zřízení humanitou. Otázka sociální je pro Smetanu velmi důležitá. Přechod xxx** vzdělaností, který májí Čechové začít i vést se mudí dít ve shodě s Němci. Protovolá k dohodě národností v Čechon Smetana postřehl humanitní úkol frického obrizení, ******* doplňuje humanitní ideu Kolárovu a lidovým tužbám Havlíčkovým, Němcové dává filosofický základ. 重量 Sxxsixяaйte Palackého jako Havlíčkova taktika při domáhání se ofld byla smírná, odporoveli oba násilí. Pochopit cfl humanitní po stránce mravní a rozumové, pochopit, že čistá člověckost namiže být pouze obrozeneckým heslem, zanmená, že humanita jako cíl a národní program musí určovat I nasi narodni taktiku. Otázka jak se jako malý národ jakožto národ samoNa tuto otázku národní bytný a samostatný udržíme, trápila naše buditele. taktiky odpovídal P, Je-li humanita cílem všeho myšlení, musí být + cílem všeho snažení, humanity se hlavou a teplým srdcem dobude jen humanitními prostředky - osvícenou shrnuje M. P. o-pověd. Hostorism v národním snažení doposavad převládá, Histobie je skutečně učitelkou života, ale hlavním učitelem je život sám, je přítomnost, nám od Palackého a jeho Primu na rani je treba priort 1° vedy jez historické nejsou, jež by leme pochopení přítomnosti, piše M., a té se Vat smu mnohém, nás poučují o světě, jaký jest a jaký bude, totiž vědy přírodní a sociální. Máme k tomu i nadání: Rokitanský, Skoda, Purkyně. Ti pracovali v cizí literatuře, Havlíček již ukázal, jak je třeba studovat současný život. Náš život přítomný je je budoucím pokolením důležitější a bližší než život našic předků. Tento přadav k se netýká jenom názoru politického, musí platit i pro myšlení, všechno, je to základ filosofický realismu. Hlavní pravidlo: poznávej vždy a věude věci a jejich jádro. Není vývoj věcí prvou důlžitostí pro ducha, ale věci samy a rozumí se, že k podsaátě jejch přináleží i vývoj ale poznání a pozornost nesmí utkvívat na historické změně. Přítomnostfi je třeba podředovat minulst a minust osvětlovat přítomností, Purkyně jednostr nnost historickou postřehl, jak ukazují jeho plány s českou akademii a ******* s popularisací moderní vědy, hlavně věd přírodních. Sám " pilíř historismu" Palacký tento nedstatek poznal. Je to vidět hlavně z jeho snah scyklopedických. Palacký uznával hárodní důležitost raálního vzdělání protu humanitně historckému." Studium věd přírodních v sobě značný prvak demokratický a realistický. Naproti tomu studium politické může vést k blouznění. Již Havlíček: "Pryč se vším idealismem raději ke skutečnosti". Realistické hnutí, píše M. se proto přimyks k Havlíča hedme kovu a Palackého úsilí realistickému, ****** třebaže by tolik nestaví na vědách přírodních. r. Žurnalistika. unitstavauяdxbfbxσzžený U nás měla žurnalistika větší význam než v národehe, kde měli a mají bohatěf literaturu knižní a časopiseckou. (Palacky, Havlíček. Po Havlíčkovi žurnalistika klesla. Hálek, Neruda, Bladkovský. Národní listy opanovaly veřejné mínění. Původně měly velký význam pro mládež akademickou, která studovala na německé universitě. Ale tento vliv a význam ztratila. Rozšiřovala se na úkor hloubky a vzdělání.
====================
Česká otázka II.jpg
====================
AX semia. 15.11.49. II. kapitola. Kay by 1 v pevaf kapitole ukázal no počátky nacho obrezant, pfa Masaryk v druhé kapitole o vzalku národnostafho vadonf. Otázka národn a národnosti tvoří zhruba obsah této kapitoly. Masaryk ovšem je vären své methods, která souhrany společenský jev my studuje analy sou The do to predvorm kollzs To JusAROV já jen o rad/Vevas části jde v podstaté o zopakován toho, co bylo už řečeno alive; druhá část je obranou Kollára proti výtkám prof. Sobéstianského. Prvnf dat je zároveň úvodem k této obraCeská obrozanské práce muselo být založen na širším zkládá filosefickém Tfmto základam se stal ideal humanitaf. Ala sagodart humnalsmus liberálnf /JH 13-14/ 2 Irancouzské revoluce. Cesk' ebrozanf malo hlavafho uditele v Hardarovi; proto proti Kollárovi tu stojí Jungmaan YEanes Voltairy Tato lo safitre Ita Ilosafi cvičenské, sa nám nahodila /00 45-46/. Casta od humanismu přes alovsaty Lost byla přirozená; odpovfdala samotné pojmové prici. la avé va a atfa, apsobené jesk hlavas romantickou náladou. Videcké práce je hlava do ne úkor hloubky a tím otavicé dveře romantické meredincati fantastičnosti, avalose praiovafa do Kollaram hloubeného koryta nacional A sack vf; a její kořeny nejsou jen v nedostatofob rozumových, nýbr a snad předev = [Avach. Svou vhu mila i masamostatnost accodaf otroctví vajef a pak i vnitřní. Pisca však chcasar k podrobit rozboru Kollárav nacionalismus. Nejde o to joj hájit; ryk mu jaj mi vytýká. Nicmén vaak oȧaf kritiku Sebastianche, hiery pfe, to Kollár a jint/Slovany i lisoval. Ne že by to nebylo pravis, ale proto, te se tim Koll avit. Ja to pravda jen do jisté fcy a jen po jedné stránce. Proto anal/suje Mimaryk otázku národa a národnosti vabac. Uvádí nejprve methodologická pravidla pro jejich studium, a potom dsledky. Bistuje vakutku to go charakter Alcodog & Riza aérody Bit razy Chektar; najde vsak o razné práva, různé národní p je da re minulost pro 6ftomnost, ale málo ure iske I když jsou rozné národní vy TAC Aarodaf sthiky nonf e ducha; proti hot troba 56 ovat auch V tom si alu tedy nie daneho nant ani અમો પુત્ર ની Notic dobrému Ovom vla teay M stát prostředkem louxforma duchu Jen naroda scholastikové z toho mohou dat nas the Chyba Kollárová byla davr v darovant conferred; vid také a které vady vlastaí, ale málokdy ty nejpodstatn.jsf. Vatinu viny hladal ve zlobé nepřátel, ale mál být kritiöt ja mads vlastní chyby hladat hlouběji. Kollárova nekritidnost navyplývá vak pouze z národnosta(ho citu, nýbrž také z nedokonalé methody videcké. Proto, ačkoli jisté pochybil svou idealiser Slovan, chyba jeho je mond, na mfaf Sobastianskij, a tkví v jiných přfäinách, na které vytkl Sobistianskij.
Česká otázka II.jpg
====================
AX semia. 15.11.49. II. kapitola. Kay by 1 v pevaf kapitole ukázal no počátky nacho obrezant, pfa Masaryk v druhé kapitole o vzalku národnostafho vadonf. Otázka národn a národnosti tvoří zhruba obsah této kapitoly. Masaryk ovšem je vären své methods, která souhrany společenský jev my studuje analy sou The do to predvorm kollzs To JusAROV já jen o rad/Vevas části jde v podstaté o zopakován toho, co bylo už řečeno alive; druhá část je obranou Kollára proti výtkám prof. Sobéstianského. Prvnf dat je zároveň úvodem k této obraCeská obrozanské práce muselo být založen na širším zkládá filosefickém Tfmto základam se stal ideal humanitaf. Ala sagodart humnalsmus liberálnf /JH 13-14/ 2 Irancouzské revoluce. Cesk' ebrozanf malo hlavafho uditele v Hardarovi; proto proti Kollárovi tu stojí Jungmaan YEanes Voltairy Tato lo safitre Ita Ilosafi cvičenské, sa nám nahodila /00 45-46/. Casta od humanismu přes alovsaty Lost byla přirozená; odpovfdala samotné pojmové prici. la avé va a atfa, apsobené jesk hlavas romantickou náladou. Videcké práce je hlava do ne úkor hloubky a tím otavicé dveře romantické meredincati fantastičnosti, avalose praiovafa do Kollaram hloubeného koryta nacional A sack vf; a její kořeny nejsou jen v nedostatofob rozumových, nýbr a snad předev = [Avach. Svou vhu mila i masamostatnost accodaf otroctví vajef a pak i vnitřní. Pisca však chcasar k podrobit rozboru Kollárav nacionalismus. Nejde o to joj hájit; ryk mu jaj mi vytýká. Nicmén vaak oȧaf kritiku Sebastianche, hiery pfe, to Kollár a jint/Slovany i lisoval. Ne že by to nebylo pravis, ale proto, te se tim Koll avit. Ja to pravda jen do jisté fcy a jen po jedné stránce. Proto anal/suje Mimaryk otázku národa a národnosti vabac. Uvádí nejprve methodologická pravidla pro jejich studium, a potom dsledky. Bistuje vakutku to go charakter Alcodog & Riza aérody Bit razy Chektar; najde vsak o razné práva, různé národní p je da re minulost pro 6ftomnost, ale málo ure iske I když jsou rozné národní vy TAC Aarodaf sthiky nonf e ducha; proti hot troba 56 ovat auch V tom si alu tedy nie daneho nant ani અમો પુત્ર ની Notic dobrému Ovom vla teay M stát prostředkem louxforma duchu Jen naroda scholastikové z toho mohou dat nas the Chyba Kollárová byla davr v darovant conferred; vid také a které vady vlastaí, ale málokdy ty nejpodstatn.jsf. Vatinu viny hladal ve zlobé nepřátel, ale mál být kritiöt ja mads vlastní chyby hladat hlouběji. Kollárova nekritidnost navyplývá vak pouze z národnosta(ho citu, nýbrž také z nedokonalé methody videcké. Proto, ačkoli jisté pochybil svou idealiser Slovan, chyba jeho je mond, na mfaf Sobastianskij, a tkví v jiných přfäinách, na které vytkl Sobistianskij.
====================
Scan0415.jpg
====================
11116 O SMYSLU DĚJIN A ZVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH DĚJIN úvodní referat Joro seminár At O "ČESKÉ OTÁZCE" 1 10 1949
Scan0415.jpg
====================
11116 O SMYSLU DĚJIN A ZVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH DĚJIN úvodní referat Joro seminár At O "ČESKÉ OTÁZCE" 1 10 1949
====================
Scan0418.jpg
====================
0Seminář: Česká otázka. AY, 11.10.1949. O SMYSLU DEJIN A DVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH (Prolegomena.) Při čtení čo budeme mít neustále před očima otázku po smpsionin smyslu českých dějin. Už tato otázka je kladena z určitých filosofických posic, které si musíme ujasnit; není tedy neutrální jako ostatně žádná otázka filosofická nikdy není neutrální/, nýbrž vyrůstá z určitého názoru na průbéh dějin, man na dějiny jako skutečnost. Problematika ta není nová, nýbrž táhne se celými dějinami evropské civilisace, ano - je starší než evropská civilisace. DEJIN. Dvěma základními pilíři naší civilisace jsou dějinné útvary židovství a antiky. Celý středověk je charakterisován úsilím tyto dva světy nějak spojit; naproti tomu novověk a moderní doba znamená - zhruba radikální odklon od tradic hebrejských a renaissanci antického myšlení. Délo se tak ve jménu racionalismu; většing moderních myslitelů však přehlédla, a jak vysoce je celá antika přes veškeren svůj racionální fond poplatna myšlení orientálnímu. Přehlédnuvše tela skutset fart, následovali moderní myslitelé antickou předlohu i v této poplatnosti. Věk, který slavnostně prohlásil vládu rozumu, nepřestává se brodit bahnem wyth moderních my thů a prachem fatálnosti. Průvodním zjevem této skutečnosti je ahistorismus naší doby a naprostá bezradno st v pojetí času a dějin. Také to je odkazem antiky. Jak si vysvětlíme tak zvláštní charakter dnešního myšlení ? Bude dobře, podíváme-li se krátce na oba prameny evropské vzdělanosti, aby chom spatřili ty nejdůležitější rozdíly mezi nimi i důsledky, k nimž vedou. První řečtí filosofové znamenají jakousi revoluci v řeckém myšlení; odvracejí se od náboženství homér ského a obiacapimse soustředují svůj pohled na přírodu /odtud jejich jméno fy siologové. Souvisí s tím nezájem o věci veřejné, občanské. Teprve Herakleitos z Efesu jeden z nejvýznamnějších předsokratovských filosofů původem z kněžského rodu zavádí pojem světového řádu LOGOS, který není jen přírodním zákonem, nýbrž také zavazující normou logickou a ethickou; také spravedlivost státního zákona závisí na tom, je-li podřízen světovému zákonu. Od té doby pojem LOGOS v řecké filosofii zdomácněl; jeho Pávodní význam /zákon, rozum/ nabýval stále kosmičtějšího zabarvení. Konečně u stoiků se LOGOS stává přímo bohem; bůh mam tu má povahu světové substance, je to bůh filosofický. Tím ovšem byl dán předpoklad k hellenisticko-židovské synthese Filonově a tím k terminologii úvodních veršů Janova evangelia o logu jako druhé osobě svaté Trojice. Také židovští myslitelé usilovali o pojem podobného kosmického nádechu. Ale situace tu by la docela jiná. Židovství nikdy nemělo smy sl pro to, čemu řečtí filosofové říkali THEORIA a také nevytvořili theoretické filosofie v tomto smyslu. Nicméně jim nechyběly samostatné myšlenkové struktury; můžeme říci, že vytvořilo základy jiného typu filosofie /užijme toho dnes rozšířeného názvu, byť byl původem řecký a tedy spjat s řeckou theoretičnosti/. V našem případě slovo, jež by lo obdařeno oním kosmickým významem, znamená přeloženo do češtiny moudrost. Je pozoruhodné, že jak řečtí, tak i židovští myslitelé se shodovali v duchovní povaze onoho pořádajícího kosmického činitele; zatím však, co řecký ROZUM nabýval povahy čím dále tím neosobnější a tak se nevyhnutelně stával víc a víc substancí, hebrejské wewdw MOUDROSTI osobního a osobnostního charakteru naopak přibývalo, až se stala přímo osobou a byla ztotožněna se Synem Božím. Hlavní prameny: Přísloví 3,19;8,22 n. Sirach kap.24. Moudrost Salomounova kap. 7. & 9.7
Scan0418.jpg
====================
0Seminář: Česká otázka. AY, 11.10.1949. O SMYSLU DEJIN A DVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH (Prolegomena.) Při čtení čo budeme mít neustále před očima otázku po smpsionin smyslu českých dějin. Už tato otázka je kladena z určitých filosofických posic, které si musíme ujasnit; není tedy neutrální jako ostatně žádná otázka filosofická nikdy není neutrální/, nýbrž vyrůstá z určitého názoru na průbéh dějin, man na dějiny jako skutečnost. Problematika ta není nová, nýbrž táhne se celými dějinami evropské civilisace, ano - je starší než evropská civilisace. DEJIN. Dvěma základními pilíři naší civilisace jsou dějinné útvary židovství a antiky. Celý středověk je charakterisován úsilím tyto dva světy nějak spojit; naproti tomu novověk a moderní doba znamená - zhruba radikální odklon od tradic hebrejských a renaissanci antického myšlení. Délo se tak ve jménu racionalismu; většing moderních myslitelů však přehlédla, a jak vysoce je celá antika přes veškeren svůj racionální fond poplatna myšlení orientálnímu. Přehlédnuvše tela skutset fart, následovali moderní myslitelé antickou předlohu i v této poplatnosti. Věk, který slavnostně prohlásil vládu rozumu, nepřestává se brodit bahnem wyth moderních my thů a prachem fatálnosti. Průvodním zjevem této skutečnosti je ahistorismus naší doby a naprostá bezradno st v pojetí času a dějin. Také to je odkazem antiky. Jak si vysvětlíme tak zvláštní charakter dnešního myšlení ? Bude dobře, podíváme-li se krátce na oba prameny evropské vzdělanosti, aby chom spatřili ty nejdůležitější rozdíly mezi nimi i důsledky, k nimž vedou. První řečtí filosofové znamenají jakousi revoluci v řeckém myšlení; odvracejí se od náboženství homér ského a obiacapimse soustředují svůj pohled na přírodu /odtud jejich jméno fy siologové. Souvisí s tím nezájem o věci veřejné, občanské. Teprve Herakleitos z Efesu jeden z nejvýznamnějších předsokratovských filosofů původem z kněžského rodu zavádí pojem světového řádu LOGOS, který není jen přírodním zákonem, nýbrž také zavazující normou logickou a ethickou; také spravedlivost státního zákona závisí na tom, je-li podřízen světovému zákonu. Od té doby pojem LOGOS v řecké filosofii zdomácněl; jeho Pávodní význam /zákon, rozum/ nabýval stále kosmičtějšího zabarvení. Konečně u stoiků se LOGOS stává přímo bohem; bůh mam tu má povahu světové substance, je to bůh filosofický. Tím ovšem byl dán předpoklad k hellenisticko-židovské synthese Filonově a tím k terminologii úvodních veršů Janova evangelia o logu jako druhé osobě svaté Trojice. Také židovští myslitelé usilovali o pojem podobného kosmického nádechu. Ale situace tu by la docela jiná. Židovství nikdy nemělo smy sl pro to, čemu řečtí filosofové říkali THEORIA a také nevytvořili theoretické filosofie v tomto smyslu. Nicméně jim nechyběly samostatné myšlenkové struktury; můžeme říci, že vytvořilo základy jiného typu filosofie /užijme toho dnes rozšířeného názvu, byť byl původem řecký a tedy spjat s řeckou theoretičnosti/. V našem případě slovo, jež by lo obdařeno oním kosmickým významem, znamená přeloženo do češtiny moudrost. Je pozoruhodné, že jak řečtí, tak i židovští myslitelé se shodovali v duchovní povaze onoho pořádajícího kosmického činitele; zatím však, co řecký ROZUM nabýval povahy čím dále tím neosobnější a tak se nevyhnutelně stával víc a víc substancí, hebrejské wewdw MOUDROSTI osobního a osobnostního charakteru naopak přibývalo, až se stala přímo osobou a byla ztotožněna se Synem Božím. Hlavní prameny: Přísloví 3,19;8,22 n. Sirach kap.24. Moudrost Salomounova kap. 7. & 9.7
====================
Scan0419.jpg
====================
2 Když došlo ke konfrontaci obou myšlenkových tendencí, byla převaha na straně důslednější a pojmově vypracovanější myn bankové filosofie antické. Ve středověku pak úsilí o pročištění církevního učení se omezovalo na pole theologické, a když konečně došlo k prvním dvěma velkým filosofickým pokusům, nebyl to Augustin, nýbrž právě scholastičtější a více antisující Tomáš Akvinský, který nabyl povahy oficiální křestanské filosofie. Tím ovšem byla neodvolatelně zahájena obrovská sekularisace všeho evropského myšlení, která txxá pokračuje domim dodnes. Jen řídce se objevují náznaky nového pojetí filosofie, která by se postupně vy maňovala ze svých antických pout. Světová reformace propásla svou největší příležitost a vlastní filosofie nevybudovala; proto ji stihl téměř tentýž osud jako církev třetího a čtvrtého století: stala se poplatnou myšlenkovým směrům cizím. To byho trvalo až do konce období vládnoucího theologického liberalismu. Krokem k nápravě se stala dialektická theologie, která však opakuje všechny podstatné chyby reformace i první církve: nejen že se nepodjímá úkolu vybudobat svou filosofii, nýbrž odmítá vůbec uznat legálnost takového úsilí. Důsledkem toho pak je, že ani dnešní dialektičtí theologové a zvláště Barth nejsou schopni vytvořit ani dát základy pro vytvoření křesťanského pojetí dějin. Pro ně skutečné dějiny skončily Ježíšem Kristem a až do druhého Kristova příchodu tu uznávají jen jakési intermezzo bez historické závažnosti ve smyslu starozákonním. dějin v našich poměrech První kroky ke konstituování nové filosofieyjsou spjaty s jmény Palacký, Masaryk, Rádl. Zvláštním způsobem navazovali oba první na Herdra, duchovního otce všech novějších ideologií o nadřadénosti nacionální, rasové nebo třídní a různých druhů messianismu; teprve Rádl se dovedl dokonale oprostit od tohoto romantického dědictví. Avšak už Masaryk der položil pevné hráze proti přívalům messianistických výstřelků, když prohlásil, že v národy zvláště vyvolené nevěří /čo 66/, i když je přesvědčen, že ovšem každý národ má své místo v plánech Prozřetelnosti /co předmluva k I.vyd./. To je nejpodstatnější oprava všech, kteří chtěli mechanicky přenést starozákonní, prorocké pojetí dějin do moderní doby Tovšem sekularisované/. Na ní a vedle ní vyrůstá však celá mimoso dějinně filosofická stavba, interémanamená jíž Masaryk - užijeme-li slov Rádlových - buší na brány filosofie nové /závěreč.slova Moderní vědy/, kde otázka po smyslu a podstatě věcí se stává osou všeho myšlení. Právě ve spisech o české otázce /h1.Jan Hus, Co, Naše nyn.krise, Palackého idea nár.čes., Karel Havlíček/ z let devadesátých jm Masarykův "myšlenkový a ovšem i praktický/politický/ zápas s naturalismam je nejurčitější"; "nikde není ne positivistická, protiposètivistická linie Masarykovy filosofie tak patrna, jako ve výkladech o idei a smyslu české historie"/Hromádka 218,219/. Úvážíme-li, ve jménu jakého programu obrací Masaryk frontální útok proti naturalismu, porozumíme, že v naší i ve světové filosofii znamená on i jeho jediný filosofický žák Rádl první signál nové filosofické epochy. Je nyní na nás, abychom jejich pochodeň převzali a nesli dál. Úkolem tohoto semináře bude především porozumět Masarykovu pojetí dějin a zvlášť českých dějin; samotnou otázku si nakonec učiníme ještě thematem zvláštního večera. Musíme však pamatovat, že před námi stojí ještě jiný, neméně závažný úkol, i když se k jeho řešení na seminárních schůzkách nedostaneme - totiž úkol, porozumět odkazu hebrejského myšlení, zvážit jeho filosofické principy a rozeznat, které z nich ja temamas mohou být dnes být spolehlivými kameny při stavbě nové filosofie. LVH.
Scan0419.jpg
====================
2 Když došlo ke konfrontaci obou myšlenkových tendencí, byla převaha na straně důslednější a pojmově vypracovanější myn bankové filosofie antické. Ve středověku pak úsilí o pročištění církevního učení se omezovalo na pole theologické, a když konečně došlo k prvním dvěma velkým filosofickým pokusům, nebyl to Augustin, nýbrž právě scholastičtější a více antisující Tomáš Akvinský, který nabyl povahy oficiální křestanské filosofie. Tím ovšem byla neodvolatelně zahájena obrovská sekularisace všeho evropského myšlení, která txxá pokračuje domim dodnes. Jen řídce se objevují náznaky nového pojetí filosofie, která by se postupně vy maňovala ze svých antických pout. Světová reformace propásla svou největší příležitost a vlastní filosofie nevybudovala; proto ji stihl téměř tentýž osud jako církev třetího a čtvrtého století: stala se poplatnou myšlenkovým směrům cizím. To byho trvalo až do konce období vládnoucího theologického liberalismu. Krokem k nápravě se stala dialektická theologie, která však opakuje všechny podstatné chyby reformace i první církve: nejen že se nepodjímá úkolu vybudobat svou filosofii, nýbrž odmítá vůbec uznat legálnost takového úsilí. Důsledkem toho pak je, že ani dnešní dialektičtí theologové a zvláště Barth nejsou schopni vytvořit ani dát základy pro vytvoření křesťanského pojetí dějin. Pro ně skutečné dějiny skončily Ježíšem Kristem a až do druhého Kristova příchodu tu uznávají jen jakési intermezzo bez historické závažnosti ve smyslu starozákonním. dějin v našich poměrech První kroky ke konstituování nové filosofieyjsou spjaty s jmény Palacký, Masaryk, Rádl. Zvláštním způsobem navazovali oba první na Herdra, duchovního otce všech novějších ideologií o nadřadénosti nacionální, rasové nebo třídní a různých druhů messianismu; teprve Rádl se dovedl dokonale oprostit od tohoto romantického dědictví. Avšak už Masaryk der položil pevné hráze proti přívalům messianistických výstřelků, když prohlásil, že v národy zvláště vyvolené nevěří /čo 66/, i když je přesvědčen, že ovšem každý národ má své místo v plánech Prozřetelnosti /co předmluva k I.vyd./. To je nejpodstatnější oprava všech, kteří chtěli mechanicky přenést starozákonní, prorocké pojetí dějin do moderní doby Tovšem sekularisované/. Na ní a vedle ní vyrůstá však celá mimoso dějinně filosofická stavba, interémanamená jíž Masaryk - užijeme-li slov Rádlových - buší na brány filosofie nové /závěreč.slova Moderní vědy/, kde otázka po smyslu a podstatě věcí se stává osou všeho myšlení. Právě ve spisech o české otázce /h1.Jan Hus, Co, Naše nyn.krise, Palackého idea nár.čes., Karel Havlíček/ z let devadesátých jm Masarykův "myšlenkový a ovšem i praktický/politický/ zápas s naturalismam je nejurčitější"; "nikde není ne positivistická, protiposètivistická linie Masarykovy filosofie tak patrna, jako ve výkladech o idei a smyslu české historie"/Hromádka 218,219/. Úvážíme-li, ve jménu jakého programu obrací Masaryk frontální útok proti naturalismu, porozumíme, že v naší i ve světové filosofii znamená on i jeho jediný filosofický žák Rádl první signál nové filosofické epochy. Je nyní na nás, abychom jejich pochodeň převzali a nesli dál. Úkolem tohoto semináře bude především porozumět Masarykovu pojetí dějin a zvlášť českých dějin; samotnou otázku si nakonec učiníme ještě thematem zvláštního večera. Musíme však pamatovat, že před námi stojí ještě jiný, neméně závažný úkol, i když se k jeho řešení na seminárních schůzkách nedostaneme - totiž úkol, porozumět odkazu hebrejského myšlení, zvážit jeho filosofické principy a rozeznat, které z nich ja temamas mohou být dnes být spolehlivými kameny při stavbě nové filosofie. LVH.