Tato nahrávka se zabývá vztahem mezi neurofyziologickým základem myšlení a jeho složkami, které na tomto základu nezávisí. Odmítá psychofyzický paralelismus ve prospěch řady kontingencí. Text kritizuje kauzalismus jako „vědeckou pověru“ a odkazuje na Husserlovu polemiku proti psychologismu. Klíčovým argumentem je, že myšlení se stává logickým, když se díky narůstající specifiické kontingenci otevírá přicházejícímu logu, čímž přestává být pouhou kauzální vazbou. Rostoucí komplikovanost vzájemných reakcí oslabuje charakter tzv. kauzality, která je ve skutečnosti jen souborem reakcí. Čím je tento systém reakcí složitější, tím méně je determinovaný a tím více je otevřený „atraktivitě logu“. Tato atraktivita spočívá v nastolování norem, které jsou odlišné od kauzálních vztahů. Vrcholným bodem této evoluce reaktibility je myšlení a reflexe, kde se logos plně ukazuje jako normotvorný princip, nikoli jako náhoda nebo vnější řídící síla.