Tento text z roku 1948, nazvaný „Zajatec přeludů“, popisuje v poetické a symbolické rovině duchovní cestu jedince. Autor se zpočátku noří do světa fantazie a vědění, nevědomky však ubližuje „stromům“ – metafoře pro živé bytosti či hlubší principy reality. S příchodem „proroka“ dochází k prozření. Jedinec, označený jako „svobodný otrok“, si uvědomuje bolest a utrpení spojené s poznáním, které přináší i ostny. Tato zkušenost je bolestivá, ale zároveň osvobozující, což vede ke zrodu „smutného básníka života“, který nese tíhu tohoto nově nabytého porozumění. Text zkoumá střet mezi iluzí a realitou, nevědomostí a poznáním, a transformaci, kterou takovéto prozření přináší.