Tento text z roku 1948, nazvaný „Zajatec přeludů“, popisuje v poetické a symbolické rovině duchovní cestu jedince. Autor se zpočátku noří do světa fantazie a vědění, nevědomky však ubližuje „stromům“ – metafoře pro živé bytosti či hlubší principy reality. S příchodem „proroka“ dochází k prozření. Jedinec, označený jako „svobodný otrok“, si uvědomuje bolest a utrpení spojené s poznáním, které přináší i ostny. Tato zkušenost je bolestivá, ale zároveň osvobozující, což vede ke zrodu „smutného básníka života“, který nese tíhu tohoto nově nabytého porozumění. Text zkoumá střet mezi iluzí a realitou, nevědomostí a poznáním, a transformaci, kterou takovéto prozření přináší.
[Zajatec přeludů…] [1948]
Zajatec přeludů a smutný básník fantazie
sklonil svůj mladý meč před dary vědění
ovoce trhal nevěda o stromu
ovoce trhal a drásal duše stromů
Pak přišel prorok a mluvil o stromech
a nebylo možno se odvrátit
a nebylo možno se skrýt
Svobodný otrok uviděl stromy
a poznal že stromy mají ostny
a poznal že stromy drásají
a nejvíc duše stromů
Prodíraje se houštím trní
zrodil se smutně básník života
31. 5. 1948