O nejsoucnosti pravdy (k otázce nepředmětné skutečnosti)
| docx | pdf | html | skeny ◆ přípravné poznámky, česky, vznik: 29. 11. 1993 ◆ poznámka: české body k přednášce Über das Nicht-sein der Wahrheit. Zur Frage der Nicht-gegenständlichkeit und deren „Ortes“, vytvořené později – jako nabídka publikace do časopisu Listy
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:
  • Hejdánek, Ladislav → Štern, Jan
    • text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:
  • Über das Nicht-Sein der Wahrheit. Zur Frage der Nicht-Gegenständlichkeit und deren „Ortes“

    • O nejsoucnosti pravdy (K otázce nepředmětné skutečnosti) [1993]



    01 To, co stojí před a co je předhozeno (Gegenstand, Gegenwurf)

    02 Epochální řecký vynález: pojmovost

    03 První filosofická vražda v dějinách

    04 „Zapomenutí na bytí“ jako ne-vědění o intencionálním předmětu a ne-chtění vědět o skutečném „předmětu“: svět mrtvých věcí

    05 Soustředěná řecká tradice: pravda jako shoda

    06 Otázka po místě pravdy

    07 České navázání na hebrejskou tradici

    08 Pravda jako základ toho, jak (věci) mají vpravdě být a jako to, co má být uskutečněno v podobě zvnějšnění

    09 Odstup přicházející pravdy od každého druhu zvnějšnění

    10 Filosofická změna orientace: otevřenost vůči pravdě, která se stává

    11 Struktura události

    12 Směr časového událostného dění: směr času

    13 Ještě jednou k „místu“ pravdy: „ještě-ne“ pravdy

    14 Proč nevítězí pravdy nyní a proč nevítězí definitivně?

    15 Pravda jako „to pravé“ – a „pravdy“: proč se musí všechny naše pravdy vždy znovu odpovídat ve světle „té“ (jediné) pravdy?

    16 Lze se spolehnout na pravdu, kterou „nemáme“, protože „není“ (jsoucí)?

    17 Jak se lze s takovou ne-jsoucí pravdou setkat?

    18 Struktura reflexe: její ek-statický moment (nebo fáze)

    19 Subjekt a pravda

    20 Pravda, která přichází a která nás oslovuje a vyzývá

    (Skutečná přednáška se pak těchto bodů nedržela přesně v tomto pořadí.)



    [v souboru nalezena ještě tato poznámka:]

    01

    Nezbytnost myšlenkového a duchovního základu rodící se „jednotné Evropy“: ten nemůže být hledán jen v minulosti, ba ani především v minulosti. I když se totiž v minulosti najde něco, nač téměř všichni navazovali, je zapotřebí nové interpretace. V našem případě (v otázce pravdy) je to zvlášť složité: nejrozšířenější (řecké) chápání pravdy (jako shody myšlení se skutečností) je nedržitelné, a na druhé straně ono hebrejské pojetí, které pronikalo téměř všude (s výjimkou teorie) zůstává po celou dobu vědomí (a teorii) převážně skryto.