Collogne
| raw | audio ◆ diskuse, francouzsky, vznik: 22. 10. 1990 ◆ poznámka: v rámci zatím blíže neurčené konference
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
s1.flac
====================
a součástí druhého. Všechno svojí identitě vytváří se v záležitosti s druhým, při krožování blízků a při rozměstění a dialogování mluví. Můžu říci, že tady ještě tak, jako v téorii jeho vidění, Platon nám vypadá dobrý představník. Mimo to, když plací psychikou, součástí, v centru svého významu identitě všech. Plací to, nebo nemluví, protože před ním bylo trochu, ale plací to. Plací to význam, kterým záležitosti, víte, budou decisivní. Platon nevyjde z kádra, kde se nabízí grecká reprezentace individu. Protože ta reprezentace, která je v nás, neříká jednotlivost našeho běžného, jeho originalitetu. Ale zvláštně, jako Taimou, je v nás personel nebo suprapersonel, že v nás, že je pod námi, že jeho funkce není, abychom měli vlastní věci, ale abychom se v nás zvolili z toho vlastní věcí, bychom se v nás integrovali k kosmickému a divnému rádiu. Potom, a to je vláštní, protože sebevědomost a sebevědomost se nikdy nemůžou představit důležitě, záležitě, že se v nás vždy uvádí sebevědomost a sebevědomost, která stává něco, která stává samozřejmě záležitě to, co se můžeme jmenovat kultůrami, záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě sebevědomost. Tohle je záležitě záležitě záležitě záležitě sebevědomost. A nám musí být něco jiného, a ten název musí být tady připomněný. Je to název Tímea. Tímea. Tímea vznikne věci, které se věci vědí v jednom individu, tedy věci, které jsou sociální základy jeho identitetu, jeho jméno, jeho podstatní národ, jeho výročnost, která je můj, která je můj roditel, která je můj, která je můj roditel, jeho status v grupe, s čestí, které se k tomu vzniknou, záležitosti, které je možné záležití, a jednoduché jeho personální excelence, všechno z kvalitetů a zážitek, brutální, výročnost, rádost, noblést v porodě, vzniknutí sebe, v své středě, v své středě, v své středě, a v své středě, všichni vzniknou svoji příběhy k tomu, co říkají greci, kaloi kagatoi, v jednom slovo. Běžné a dobré, běžné a dobré, a všechno je v pořádku. To znamená, že jsme při pozornosti druhého, a v nějakým způsobě excelence, kterou bychom říkali morální, pravda, není nezáležitá od toho, jak se tím vznikne, od toho, co říkáme aristoi, excelenti. V soci, která se připojí a kdyby se mohla vzniknout, jak se měli greci, musí se vzít na svých riválů v neustálejší zápasnosti pro slavu. Všichni jsou způsobeni při pozornosti druhého. Všichni existují při pozornosti druhého. Všichni jsme to, co vidí druhé. Identiteta individu koinciduje s svojím významem, svojím sociálním významem. Od nezáležitosti pro slavu do nezáležitost pro pozornost. Když význam člověka zůstává také záležitý na své reputace, každá publická ofence na své záležitost, každá významnost, která přijde do svého prestíže, bude cítit pro slavu, pokud nebylo ji opravdu reparováno, jako jednu způsobu vzniknutí, vzniknutí, nebo vzniknutí svého sebe, své intimní virtu, a vzniknutí svého záležitosti. Nezáležitý je ten, který nemohl, abyk němu opravdu lačenit, se nedal choose, ve svým správnému, na svým náročeství, na svým privilegiím, a potvrdoval alespoň od části svých visí a měly, čí ich šlo. Takže je to, co chci citit, o важноštví Karenty a háči. říkající, proč nemůže dojít do bojování. To je ten, který říká, že když přišel příští vylínu, kakosu, který měl ještě svoji místo v rámcích lidství, se zůstává, pokud se na to uvěříme, ašil, který nebyl nicméně, ale ašil ofencený Agamemnonem, já to říkám, ašil, bez zemí, nicméně. Nesmírný exilé, žádný člověk. Iliad 9, 648 a 1, 293. Dnes bychom říkali o tomhle člověku, že už neexistuje, že už nikdo neexistuje, že už nemají identitu. Ale problém v tomto míru musí být potřebovaný, i v demokratickém témě v 5. století. Aristokratické války, konkurence pro slavu, zůstávají dominovat. Rivalita se vytvoří mezi měsícům, které jsou v politickém témě jako egóty. Ale nejsou vůbec egóty jako vzájemní pravidla, kterou vždy musí však můj člověk vytvořit. To je největší věc, kterou žádný Grek neměl. Všichni jsou jednoduché, isos, nebo podobné, homoios, a všichni druhé, protože samozřejmě se tímhle dělají v společných záležitostich, takojna, těch skupin. A zbývající z těch společných záležitostí, přímo v oblasti publického, existuje v osobnosti a v sociálních záležitostích také privátní místo, kde osobnost je hlavní záležitostí. Takže tady říkám Perikles naturálně při citidám. Slyšte. Jeho záležitostí je ten, že nás právě v našem politickém důležitosti nás právě v našem politickém důležitosti nás právě v našem politickém důležitosti ale pro každou společnou záležitosti, kterou můžeme mít jednoduché záležitosti k tomu, co se týká našeho důležitosti v dnešním životě. Neníme záležitosti při našem přímočení, pokud se to děje podle svého dobrého záležitosti. A neříkáme záležitosti, které, i bez záležitosti, můžou vytvořit záležitosti pro nás. Záležitosti, která vznikne v našich privátních záležitostích v důležitosti publické, záležitost nás vznikne především v tom, abychom neudělali nic nelegálního. Někdo, někdo, má v antické městě dobrý místo a ten privátní místo existence návštěví v celé sérii fenoménů, které připomínám velmi rychle. Prvně v intelektuální a artistické životě, kde všichni, ale to zároveň v archaické záležitosti, vzničící v Československu, vznikají svou pověstí, že se můžeme dělat jinak a lepší, než svoji předpovědi a svoji přátelé. To je signál záležitosti s dalšími formami civilizace. V místě, abychom řekli to, co jsme předtím řekli a řekli, že to je pravda, protože se sám sešťávám, abychom řekli tradici, řekli, že to nebude historieči, že to nebude poety nebo filozofi, a abychom řekli, že to nebude inovace. Máme to také v kriminálním pravdě, kde s institucím tribunalů každý, každý, každý individu, každý individu, nejde třeba o rodinnou solidaritu, každý individu musí odpovědět o své první záležitosti v záležitosti záležitosti nebo největší záležitosti záležitosti svého záležitostí. V civilním pravdu, s tímto příkladem, s institucií, v třetím středě, s tímto příkladem, v třetím středě, v třetím středě, v třetím středě, a také v religijném záležitosti, kde se individuí, které v práci kultu se připojí divinitě, můžete říct, ale já přijdu. A tento věc, na kterém se musím vzít, je tenhle. Ten individualū v každémético službití není kdyžny contzitividálne dvoře philosophy. Seriální startupy Seriální startupy Je byt Je byt Sejdete Čategorickou politickou disci, zâvazitelnou korupci se proti jego modrým dítěm, tvým světem, následkem, vyhodami, a hned pořádněho prýstavelstva, τοmu nam jméněœžitý příburní dínoi volí oblikovat svou hjeříčke ongejství a vládí. A proto Když se závodí problém svého mrtví, nevěříš, jakým byl život, jakým byl život, v své singularitě, v formě svého světa, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jenom v padání! A takten, larvaležitost lvardová lvarová lvarová lvarová lvarová liebe libere lieber liebe start start navodný novel novel novel novel novel novel novel Byly v ko Trubo Krund Krud Trubo a jeho výbornost. V české civilizaci, kde každý při svém životě se identifikuje s tím, co lidé vidí a říkají o tebe, kde máme důležitě víc důležitosti než velkost a světovost, která vás vzájemí, budeme důležitě existovat, pokud ta světovost neexistuje. Proč je inteligence, kterou máme, tak trochu nevzájemná na totalitární ideologie? Proč tak mnoho intelektuálních lidí jsou připraveni na totalitární různost, která se vytváře na světovost? Vždycky jsem myslel, když bych říkal o tom, že kariérismu a světovosti nebyly dostatečné vytvoření toho věřitelného důležitosti. Vždycky jsme věděli, že bylo při intelektuálních připravení totalitárního důležitosti hodně člověků, kteří neměli osobný zážitek. Jak se to děje? Oni neviděli absurditou tézy, která byla připravena na světovost. Myslím si, že existuje připravení věřitelného důležitosti, které může vytvořit intelektuální vytvoření totalitárního důležitosti. Na původě toho věřitelného důležitosti je, můžeme říct, autentická a legitímná aspirace všeho člověka, aspirace k jednosti s věřitelním. Člověk věří, že svůj věřitelný důležitosti není věřitelný, ale však se všude připravení a ambiguity věří. Člověk aspiruje na jasnou a absolutní věřitelní, která může vytvořit všechny důležitosti člověka a světa. Věřitelní důležitosti, kterou před, před a budoucí věřitelní důležitosti není věřitelný. Člověk věřitelný důležitosti je věřitelný. V poslední analýze může být jen jedna věřitelní důležitost. Záležitě, ta věřitelní důležitost je všechny věřitelní důležitosti nezáležitelná. Věřitelní důležitosti jsou množství partiální a fragmentární věřitelní důležitosti. Věřitelní důležitosti jsou nezáležitelné a provizuální důležitosti, ale nejsme možný věřitelný důležitosti v té pluralitě. Není to prostě, aby se tímto věřitelním důležitostem připočetili lidské lidské věřitelní důležitosti. To je to, co se mohli nevěřitelní důležitosti překvapit a věřitelní důležitosti věřitelní důležitosti vytvořit. To je věřitelný důležitosti věřitelní důležitosti zveličenou důležitosti která sílí toho, co já zařímu totální myslícovi. Dostateky toho, o které máme není teď Jamaica jako nebes Okečka, která je malé jedenství produccí důležitosti k lidskému věřitelní důležitosti a nichoničnosti věřitelných downloads. To je v konech fantastického cíle až na respektivení ale tak je to napomení a když všechno vytvoříme, obtíháme to jen kvůli absolutizaci fragmentů, které způsobují způsobit dobrou část z těch obstředních světů. Nyní, na příklad, unifikovaný příběh potřebuje půběhu, kde se můžeme vytvořit nechtějící, zvukovější věci. Svět unifikované světy nepotřebuje být jediným autentickým příběhem. Musíme, také, způsobit závodným králem, kde se můžeme vytvořit všechno, co nám nevrátí do našeho pravdivého světa. Z druhé strany, totalizace věří totalizace závodu, to značí unifikování, nejlepšího, všeho, co se opozuje pro každou způsobu unifikovanému věru. Co se stále děje v našem myslí? V místě jednoho unifikovaného světa máme dvě, které jsou všechny unifikované. Diverzita v jednom unikovaném světě je představena nezáležitým způsobem dvě světy. Když se náš myslí začíná v tom světě, jsme připraveni připraveni na totalitární ideologie. Toto je jedna důležitost, na kterou myslím, že se můžeme potěšit odpověď na ta otázka. Děkujeme. Pane Palek je připravený a můžeme připraveni na otázku. Pane Palek, můžete připraveni na otázku? Můžu připraveni na dvě otázky? Na dvě otázky, které se mnou záleží. První otázka je o tom, abychom mohli připraveni na totalitární ideologie a říkáme, když jsme nebyli intelektuáli, tak bychom mohli připraveni na otázku. Když bychom nebyli intelektuáli, tak bychom mohli připraveni na otázku. Abychom mohli připraveni na totalitární ideologie, tak bychom mohli připraveni na this na otázku kdy, kdy bychom nebyli intelektuáli. Mezi nárazemi samozřejmě, nárazemi na nové připravení byli vymušení oim. Nárazemi na tomtom nárazem na našem základu také nebylo by to, že byla vytvořena v 19. století, nebyla by to, že byla vytvořena v 19. století, ale v pohodě byla by to historické věc, která byla byla vytvořena v světě, v sociálních národích, v čem se mohlo vytvořit něco jako intelektuální funkce. To znamená, že funkce individu, kteří nejen jsou věděci, návštěvci, filozofi, ale i kteří se stavují v soci, kteří mají nějaký stát, jako profesionální nebo institucionální, který jim pomůže osvobožovat totalitarismu, svoji meditacií mezi totalitářskou razí a sociální organizací. Takže nebude totalitarismu bez intelektuální funkce, která bude perfektně vytvořena. Nebude totalitarismu bez organické intelektuální armády, nebude totalitarismu bez, říkáme, velmi adaptované intelektuální klasičnosti. Je to v této důležitosti, nebo je to trošku další? Můžete říci, že je to trošku další. Nemyslím, že bych neměl rizikovat. Chtěl bych představit, že se nemůžeme rozhodnout způsobům totalitárního fenoménu v jednou funkci intelektuální. Je třeba sociologické výzvy, a jeho nejprvejší výzva je výzva sociálního města, která byla výborná. Obávně by se toho fenoména nezavolalo. K tomu, co se stane s intelektuálními výzvymi, je potřeba představit výzvu intelektuálních výzveků, kterou jsem neudělal. Když mluvím o intelektuálních výzvech, mluvím o tom, co jsme jmenoli, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, v tomto kontextu uvidím začえば t visto odstoupit výzvy intelektuální výve hlavních intelektuaľních, odstoupit motivační výk낚 a Jungivým totalitarismem. Je to první způsob. V Francii máme biblický bíl, který se jmenuje Trahison de Claire, který odpovědá té samé otázce, kterou se vás zeptáte. Člověké intelektuále jsou Claires a jeho oblast je úplně rozdílná od těch laiků, kteří jsou občané. Když se občanují, nejsou v pořádku svojí kredikace. To je první problém. A vaše otázce, jak se to děje, že tyhle Claires, kteří jsou občané nebo ne, jsou připraveni k tomu systému, kterým jsou občané, jsou připraveni k tomu systému. A to nejde jenom za kariérismou, ale i v zemích, kde bylo totalitární systém, bylo to možné. Ale v zemích, kde nebylo, nebylo to možné. A v zemích bylo to možné. A to nejde jenom za kariérismou, kteří jsou občané nebo ne, kdyby bylo to možné. A to nejde jenom za kariérismou, kde bylo to možné. A to nejde jenom za kariérismou, kdo bylo připraveni k tomu systému, kde bylo to možné. A to nejde jenom za kariérismu, kde bylo to možné. kterého můžeme říci intelektuelským, které má historie, nebude taková v každém země, nebude taková v Mursu, kde je inteligencia, která je něco jiného, než francouzské intelektuelské. Není to všechno v pohodě s připojením na politický a sociální plán těch velkých totálních systémů? Takže já říkám, problém může a může být vytvořen, ale není jednoduchý, není jednoduchý. Proč? Je první... Myslím, myslím, nejsem vůbec kvalifikovaný k tomu, protože nejsem historický, v této periode nevím nic, ale v podstatě, co se mi vypadá, je to, že totální systémy, které existují, se podpíjí, ale vůbec, totální komunistický systém se podpíjí na teorii. Teorii. To není jenom politika, která je gestionem závodů, je třeba teoria. Takže je významná pro Marx, pro Lenina, teoria. A když uděláme politický systém, kde teoria může být významná, to znamená, když představujeme marxistickou idee, že obyvatelská klasa je depozitér a sociální můžoucí a stavování společnosti, která bude společnosti bez klasy, ale nemůže to dělat spontánně a že ten velký debat, který je v Marxismu, teoria je dostanou obyvatelské klasi z zároveň. To je zároveň. To znamená, že socialistický a marxistický nemůže být stavování obyvatelské klasy v svojím debatovém můžoustě. Může být stavování teorie, které z zároveň dávají obyvatelské klasi věc, která je. Z toho samého města intelektuále máme v prvním plánu. To je první aspekt, který je trochu jiný od vašeho, ale ukáže, že v některé zároveň v historii, myslím, že to nejlepší, co vím, v Francii, po země, po 44, celou generaci intelektuále, kvůli tomu, co bylo nazism, kvůli prestíž, kterou sovětská unie mohla vytvořit způsobem jejich zážitek a jejich víct. Všechny ty lidé chtěli být, nebych řekl, teoricisti, ale chtěli být částí toho velkého těla, toho teorického aparatu, který komunizm vznikal. Protože aparat potřeboval toho, a oni také potřebovali toho, protože byli víci. To znamená, že někdy, protože cítili, že nejsou dostateční podle záležitosti, protože byli neodpořádáni, potřebovali jednu religii, potřebovali jednu ideologii a zjistili tam ideologii, která měla velmi precizní místo, protože mohli dělat teorii. Kdybychom byli historici, můžeme dělat historickou teorii a samozřejmě té historickou teorii mohli se dostat do politiky. Kdybychom byli filozofi, i kdybychom byli filozofi, myslím, kdybychom byli odpovědně jiní, mohli bychom myslit filozoficky ve skutečnosti této velké teorii. Mělo bychom to, ale mělo bychom také to opravdu, protože všechno je ráno prosté. Co? Že všechny systémy totalitární jednou jedním z jejich prvních problémů je začátka batalí proti intelektuáli. To bylo pravda v Sovětské unii, kde inteligencia byla odpovědná, kde všichni, kteří byli intelektuáli v prvním roce, museli se exilovat, připojeni nebo vytvářeni. A to je pravda i ve vnitřině komunistických partií ze Sovětské unii. Na příklad v Francii bylo v pořádku komunistického partií věc, kterého intelektuální, protože intelektuální, nemohl mít v partii delikatní funkce. A ten fenomén, který jsme znamenali většinou většinou, který se jmenuje člověkůvý rytme, to je tím, že jen osobní, kteří jsou většinou většinou většinou většinou a které jsou většinou většinou většinou většinou většinou můžou mít jednou funkci v důležitosti v outposti a kontrafikci. A pokud přijmete, tak, můžeme vyjistit, že fouteční Některé, kteří říkali, že potřebují systému etc. Některé, kteří neříkali vůbec tak, kteří mysleli, že Partí komunistické a komunismus v rocech od 30 do 40 byl to, co nám pomohlo lepší vědět politické záležitosti a participovat tak, jak nejlepší. Můžu říci, že tohle byl můj příklad. Ale zároveň, v záležitosti od Sovětské unie, byla to něco, o čem jsem měl věřit. Věřit s skeptickými aspekty, protože jsem nebyl v Sovětské unii, takže věděl jsem, jaká byla většina těchto zemí. A že mladý Franček, který se vznikl z buržuazie, který se vznikl v Sovětské unii v 34, který vidí lidé, kteří jsou vybraný v trhách a kteří vidí těchto zemí a těchto vznikání, říká se, že to není vůbec paradis. Ale to je to, co vzniklo věřit. To není paradis. Máme hodně záležitostí, ale chtějí zkoušet dělat něco. Takže vždycky věřit. Ale to, co chci říct, podle mého zkušenosti, je, že těch intelektuálních komunistů, kteří jsou přišli do Francie. A Francia je jediným místem, o kterém můžeme říct, když jsme je poznali. Těch, kteří jsou přišli v roce 1944-1946 a kteří byli konverti k komunismu. To znamená, že se v komunismu chtěli dostat do svojeho žití názor a do svého naučení perfektní koherence. Těch, kteří byli věřitelí, nebyli největší věřitelí. Přesně vždycky jsou přišli. A těch, kteří byli nevěřitelí do komunistické partie, kteří bych mohl dostat. To znamená, že nevěřili, že na ideologickým plánu nevěřili všechno. Ale politicky mysleli, že vždycky jsou byli věřitelí. Takže budu vám přijmout příkladů. Přijmu například historický franček, jako Bruant, který jsem dobře poznal. Je to typ, který přijde do tradici intelektuální, věčnosti, XVIII. střed, záležitosti, všechno to. Jako já. Vždycky sceptický na intelektuálním plánu, v záležitosti s ideologickým partí. Ale nic nevěřilo. Všechny záležitosti, které je vědělo, přesladci i proč pak, přesladce uši, pro to, že Monica Covacová imala 11 let původů, které stejně sejmuje. Všechny záležitosti do jezera. A on ničemne. To je patologie, nikdo nemůže vědět, co se stalo v hlavě Aragónu. Je to patologický záležící, ale jeho lidství. Všechno věděl. V privé mohl říct jeho největších věcí, které nesvědomovaly. To se mohlo říct v privé, když byl v Československu. Ne, v Československu není žádný rychlík, protože partida samotná. Ale dříve, předtím, před Sovětskou unii. Věděl. Věděl velmi dobře. A říkal to před ním. V tom smyslu, že nevěděl. Ale zůstal vědělý před svojím posledním vzpomínkem. Co Aragón chtěl, byl být zemřený v chrání. To znamená, že mu musí být zemřený, když se organizuje partida. Takže, myslím si, že tyto problémy nejsou prostřední. Myslím si, že na závěrku je ta velká otázka, kterou se teď vytvoříš, která se týká otázky, jak se stane, aby se v 19. století vytvořili politické systémy, formy politické a sociální aktivitáty, kde teoria měla rol? A jak se to děje, že když tyto lidé dojívají do pořádku, vytvoříš intelektuální systémy? A však, když se dojívá do státu, jako ten, který byl v Sovětské unii, nebo, aby byl intelektuální, máme nebo disidence, nebo otevření se v jedném místě, jak to byl Baktín, nebo další, a se tady zemřít a dělat svoji práci, nebo se obyčejně dostat více nebo méně do pořádku z toho státu. To, co říkáte, návštěvání nebo kariérismu, nebo prostě potřebovaní žít. Kdybych měl vzniknout z pořádku, kteří byli filmovci, v Sovětské unii, a kdybych měl žít, muselo by být něco, které nemuselo být dělat, a další by mělo být obyčejné dělat. Takže to bylo hodně, myslím, že hodně kompliková situace. Způsob věcí je nezáležitý, věcí záleží od záležitých zemí, záleží od záležitých zemí, to značí, že když se vědí totalitarizm z Fránky, tzn. zemí, které nevěděli totalitární režim, to záleží od zemí, které nevěděli totalitarní režim, které nevěděli totalitární režim, než zemí, které nevěděli totalitární režim. Důležitosti teorie, kterou když jsme věděli 40 let, důležitosti teorie, kterou když jsme věděli 40 let, důležitosti teorie, kterou když jsme věděli 40 let, nebyla to teorie, nebo i výsledek ideologii. To je možná největší, že to tak říkám, ale chci říct, že ideologický výsledek je záležitý, a to nezáleží. Většina totalitárních ideologií je záležitá na výsledku, který je představěný, ale jestli je to racismus, nebo je to věření v případě rasy, nebo v případě sociálního místa, je to záležitý, ale je to většina totalitárního výsledku. Je záležitý, že všude, kde se totalitární výsledek vytvořil, teorie se degradovala. Marxistický výsledek došel do největšího nívezu, kde se to vytvořilo jako oficiální doktrinu. A další výsledek. Důležitosti intelektuálních výsledků pod regimem. To je ráno důležité. Já si zase zeptal jsem s tím, jaká je výhoda totalitárního výsledku pro intelektuálního výsledku, před tím, kdy se systém vypadá. Výhoda pod totalitárním výsledkem, myslím, že je celkem jasná, že jsou to jen kariéři a cynici, nebo lidé, kteří mají nevěřitelný charakter, kteří můžou vytvořit nezáležitelnou fidelitu k systému. To nezáleží od toho, co jste říkali, protože v Francii byla to jiná situace. Můžeme vytvořit fidelitu, ale to byla jiná věc než vytvořit fidelitu tady, v Českoslovakii, od 1948 do lety předtím. Důležitosti intelektuálních výsledků, které jsou opravdu kvalitní, jsou opravdu intelektuální, a ráno nebo ráno ty intelektuální výsledky musí vědět svoji záležitost a nebo odstoupit od sebe, od polititu. Týk slušnosti, ale i fónie atomické, jsou Velmi komplicaciones, ale já nemůžu vzraidit, ale nemůžu vrátit, , ale bych skladal znovu jedno, To je to, kde se staví totalitární režim, že tézy konkrétního oficiálního doktory, nebo jak to říkáte, propagandní oficiální ideologie, většinou návštěvává se jejich špatností, špatností, to jsou návštěvosti, které měl byt pořád identifikováno. Můžu, například, tézy kultúry, která je představěna proletariátům, proletariátům měl svou svou kulturu, kterou byl představěn proletariátům, kterou byl představěn proletariátům. A to, co se mi vzpomíná, je, že velkého intelektuálního, velkého intelektuálního, nebylo možné vzpomínat o té tézy, o těch slogáních. A jediná vzpomínání, kterou mě vzpomíná, je, že pravda, záleží někde v tom, jak si myslíte, když se vydává, že je větší, že je větší, že je větší, že je větší,
s1.flac
====================
a součástí druhého. Všechno svojí identitě vytváří se v záležitosti s druhým, při krožování blízků a při rozměstění a dialogování mluví. Můžu říci, že tady ještě tak, jako v téorii jeho vidění, Platon nám vypadá dobrý představník. Mimo to, když plací psychikou, součástí, v centru svého významu identitě všech. Plací to, nebo nemluví, protože před ním bylo trochu, ale plací to. Plací to význam, kterým záležitosti, víte, budou decisivní. Platon nevyjde z kádra, kde se nabízí grecká reprezentace individu. Protože ta reprezentace, která je v nás, neříká jednotlivost našeho běžného, jeho originalitetu. Ale zvláštně, jako Taimou, je v nás personel nebo suprapersonel, že v nás, že je pod námi, že jeho funkce není, abychom měli vlastní věci, ale abychom se v nás zvolili z toho vlastní věcí, bychom se v nás integrovali k kosmickému a divnému rádiu. Potom, a to je vláštní, protože sebevědomost a sebevědomost se nikdy nemůžou představit důležitě, záležitě, že se v nás vždy uvádí sebevědomost a sebevědomost, která stává něco, která stává samozřejmě záležitě to, co se můžeme jmenovat kultůrami, záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě záležitě sebevědomost. Tohle je záležitě záležitě záležitě záležitě sebevědomost. A nám musí být něco jiného, a ten název musí být tady připomněný. Je to název Tímea. Tímea. Tímea vznikne věci, které se věci vědí v jednom individu, tedy věci, které jsou sociální základy jeho identitetu, jeho jméno, jeho podstatní národ, jeho výročnost, která je můj, která je můj roditel, která je můj, která je můj roditel, jeho status v grupe, s čestí, které se k tomu vzniknou, záležitosti, které je možné záležití, a jednoduché jeho personální excelence, všechno z kvalitetů a zážitek, brutální, výročnost, rádost, noblést v porodě, vzniknutí sebe, v své středě, v své středě, v své středě, a v své středě, všichni vzniknou svoji příběhy k tomu, co říkají greci, kaloi kagatoi, v jednom slovo. Běžné a dobré, běžné a dobré, a všechno je v pořádku. To znamená, že jsme při pozornosti druhého, a v nějakým způsobě excelence, kterou bychom říkali morální, pravda, není nezáležitá od toho, jak se tím vznikne, od toho, co říkáme aristoi, excelenti. V soci, která se připojí a kdyby se mohla vzniknout, jak se měli greci, musí se vzít na svých riválů v neustálejší zápasnosti pro slavu. Všichni jsou způsobeni při pozornosti druhého. Všichni existují při pozornosti druhého. Všichni jsme to, co vidí druhé. Identiteta individu koinciduje s svojím významem, svojím sociálním významem. Od nezáležitosti pro slavu do nezáležitost pro pozornost. Když význam člověka zůstává také záležitý na své reputace, každá publická ofence na své záležitost, každá významnost, která přijde do svého prestíže, bude cítit pro slavu, pokud nebylo ji opravdu reparováno, jako jednu způsobu vzniknutí, vzniknutí, nebo vzniknutí svého sebe, své intimní virtu, a vzniknutí svého záležitosti. Nezáležitý je ten, který nemohl, abyk němu opravdu lačenit, se nedal choose, ve svým správnému, na svým náročeství, na svým privilegiím, a potvrdoval alespoň od části svých visí a měly, čí ich šlo. Takže je to, co chci citit, o важноštví Karenty a háči. říkající, proč nemůže dojít do bojování. To je ten, který říká, že když přišel příští vylínu, kakosu, který měl ještě svoji místo v rámcích lidství, se zůstává, pokud se na to uvěříme, ašil, který nebyl nicméně, ale ašil ofencený Agamemnonem, já to říkám, ašil, bez zemí, nicméně. Nesmírný exilé, žádný člověk. Iliad 9, 648 a 1, 293. Dnes bychom říkali o tomhle člověku, že už neexistuje, že už nikdo neexistuje, že už nemají identitu. Ale problém v tomto míru musí být potřebovaný, i v demokratickém témě v 5. století. Aristokratické války, konkurence pro slavu, zůstávají dominovat. Rivalita se vytvoří mezi měsícům, které jsou v politickém témě jako egóty. Ale nejsou vůbec egóty jako vzájemní pravidla, kterou vždy musí však můj člověk vytvořit. To je největší věc, kterou žádný Grek neměl. Všichni jsou jednoduché, isos, nebo podobné, homoios, a všichni druhé, protože samozřejmě se tímhle dělají v společných záležitostich, takojna, těch skupin. A zbývající z těch společných záležitostí, přímo v oblasti publického, existuje v osobnosti a v sociálních záležitostích také privátní místo, kde osobnost je hlavní záležitostí. Takže tady říkám Perikles naturálně při citidám. Slyšte. Jeho záležitostí je ten, že nás právě v našem politickém důležitosti nás právě v našem politickém důležitosti nás právě v našem politickém důležitosti ale pro každou společnou záležitosti, kterou můžeme mít jednoduché záležitosti k tomu, co se týká našeho důležitosti v dnešním životě. Neníme záležitosti při našem přímočení, pokud se to děje podle svého dobrého záležitosti. A neříkáme záležitosti, které, i bez záležitosti, můžou vytvořit záležitosti pro nás. Záležitosti, která vznikne v našich privátních záležitostích v důležitosti publické, záležitost nás vznikne především v tom, abychom neudělali nic nelegálního. Někdo, někdo, má v antické městě dobrý místo a ten privátní místo existence návštěví v celé sérii fenoménů, které připomínám velmi rychle. Prvně v intelektuální a artistické životě, kde všichni, ale to zároveň v archaické záležitosti, vzničící v Československu, vznikají svou pověstí, že se můžeme dělat jinak a lepší, než svoji předpovědi a svoji přátelé. To je signál záležitosti s dalšími formami civilizace. V místě, abychom řekli to, co jsme předtím řekli a řekli, že to je pravda, protože se sám sešťávám, abychom řekli tradici, řekli, že to nebude historieči, že to nebude poety nebo filozofi, a abychom řekli, že to nebude inovace. Máme to také v kriminálním pravdě, kde s institucím tribunalů každý, každý, každý individu, každý individu, nejde třeba o rodinnou solidaritu, každý individu musí odpovědět o své první záležitosti v záležitosti záležitosti nebo největší záležitosti záležitosti svého záležitostí. V civilním pravdu, s tímto příkladem, s institucií, v třetím středě, s tímto příkladem, v třetím středě, v třetím středě, v třetím středě, a také v religijném záležitosti, kde se individuí, které v práci kultu se připojí divinitě, můžete říct, ale já přijdu. A tento věc, na kterém se musím vzít, je tenhle. Ten individualū v každémético službití není kdyžny contzitividálne dvoře philosophy. Seriální startupy Seriální startupy Je byt Je byt Sejdete Čategorickou politickou disci, zâvazitelnou korupci se proti jego modrým dítěm, tvým světem, následkem, vyhodami, a hned pořádněho prýstavelstva, τοmu nam jméněœžitý příburní dínoi volí oblikovat svou hjeříčke ongejství a vládí. A proto Když se závodí problém svého mrtví, nevěříš, jakým byl život, jakým byl život, v své singularitě, v formě svého světa, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jeho, která byla jenom v padání! A takten, larvaležitost lvardová lvarová lvarová lvarová lvarová liebe libere lieber liebe start start navodný novel novel novel novel novel novel novel Byly v ko Trubo Krund Krud Trubo a jeho výbornost. V české civilizaci, kde každý při svém životě se identifikuje s tím, co lidé vidí a říkají o tebe, kde máme důležitě víc důležitosti než velkost a světovost, která vás vzájemí, budeme důležitě existovat, pokud ta světovost neexistuje. Proč je inteligence, kterou máme, tak trochu nevzájemná na totalitární ideologie? Proč tak mnoho intelektuálních lidí jsou připraveni na totalitární různost, která se vytváře na světovost? Vždycky jsem myslel, když bych říkal o tom, že kariérismu a světovosti nebyly dostatečné vytvoření toho věřitelného důležitosti. Vždycky jsme věděli, že bylo při intelektuálních připravení totalitárního důležitosti hodně člověků, kteří neměli osobný zážitek. Jak se to děje? Oni neviděli absurditou tézy, která byla připravena na světovost. Myslím si, že existuje připravení věřitelného důležitosti, které může vytvořit intelektuální vytvoření totalitárního důležitosti. Na původě toho věřitelného důležitosti je, můžeme říct, autentická a legitímná aspirace všeho člověka, aspirace k jednosti s věřitelním. Člověk věří, že svůj věřitelný důležitosti není věřitelný, ale však se všude připravení a ambiguity věří. Člověk aspiruje na jasnou a absolutní věřitelní, která může vytvořit všechny důležitosti člověka a světa. Věřitelní důležitosti, kterou před, před a budoucí věřitelní důležitosti není věřitelný. Člověk věřitelný důležitosti je věřitelný. V poslední analýze může být jen jedna věřitelní důležitost. Záležitě, ta věřitelní důležitost je všechny věřitelní důležitosti nezáležitelná. Věřitelní důležitosti jsou množství partiální a fragmentární věřitelní důležitosti. Věřitelní důležitosti jsou nezáležitelné a provizuální důležitosti, ale nejsme možný věřitelný důležitosti v té pluralitě. Není to prostě, aby se tímto věřitelním důležitostem připočetili lidské lidské věřitelní důležitosti. To je to, co se mohli nevěřitelní důležitosti překvapit a věřitelní důležitosti věřitelní důležitosti vytvořit. To je věřitelný důležitosti věřitelní důležitosti zveličenou důležitosti která sílí toho, co já zařímu totální myslícovi. Dostateky toho, o které máme není teď Jamaica jako nebes Okečka, která je malé jedenství produccí důležitosti k lidskému věřitelní důležitosti a nichoničnosti věřitelných downloads. To je v konech fantastického cíle až na respektivení ale tak je to napomení a když všechno vytvoříme, obtíháme to jen kvůli absolutizaci fragmentů, které způsobují způsobit dobrou část z těch obstředních světů. Nyní, na příklad, unifikovaný příběh potřebuje půběhu, kde se můžeme vytvořit nechtějící, zvukovější věci. Svět unifikované světy nepotřebuje být jediným autentickým příběhem. Musíme, také, způsobit závodným králem, kde se můžeme vytvořit všechno, co nám nevrátí do našeho pravdivého světa. Z druhé strany, totalizace věří totalizace závodu, to značí unifikování, nejlepšího, všeho, co se opozuje pro každou způsobu unifikovanému věru. Co se stále děje v našem myslí? V místě jednoho unifikovaného světa máme dvě, které jsou všechny unifikované. Diverzita v jednom unikovaném světě je představena nezáležitým způsobem dvě světy. Když se náš myslí začíná v tom světě, jsme připraveni připraveni na totalitární ideologie. Toto je jedna důležitost, na kterou myslím, že se můžeme potěšit odpověď na ta otázka. Děkujeme. Pane Palek je připravený a můžeme připraveni na otázku. Pane Palek, můžete připraveni na otázku? Můžu připraveni na dvě otázky? Na dvě otázky, které se mnou záleží. První otázka je o tom, abychom mohli připraveni na totalitární ideologie a říkáme, když jsme nebyli intelektuáli, tak bychom mohli připraveni na otázku. Když bychom nebyli intelektuáli, tak bychom mohli připraveni na otázku. Abychom mohli připraveni na totalitární ideologie, tak bychom mohli připraveni na this na otázku kdy, kdy bychom nebyli intelektuáli. Mezi nárazemi samozřejmě, nárazemi na nové připravení byli vymušení oim. Nárazemi na tomtom nárazem na našem základu také nebylo by to, že byla vytvořena v 19. století, nebyla by to, že byla vytvořena v 19. století, ale v pohodě byla by to historické věc, která byla byla vytvořena v světě, v sociálních národích, v čem se mohlo vytvořit něco jako intelektuální funkce. To znamená, že funkce individu, kteří nejen jsou věděci, návštěvci, filozofi, ale i kteří se stavují v soci, kteří mají nějaký stát, jako profesionální nebo institucionální, který jim pomůže osvobožovat totalitarismu, svoji meditacií mezi totalitářskou razí a sociální organizací. Takže nebude totalitarismu bez intelektuální funkce, která bude perfektně vytvořena. Nebude totalitarismu bez organické intelektuální armády, nebude totalitarismu bez, říkáme, velmi adaptované intelektuální klasičnosti. Je to v této důležitosti, nebo je to trošku další? Můžete říci, že je to trošku další. Nemyslím, že bych neměl rizikovat. Chtěl bych představit, že se nemůžeme rozhodnout způsobům totalitárního fenoménu v jednou funkci intelektuální. Je třeba sociologické výzvy, a jeho nejprvejší výzva je výzva sociálního města, která byla výborná. Obávně by se toho fenoména nezavolalo. K tomu, co se stane s intelektuálními výzvymi, je potřeba představit výzvu intelektuálních výzveků, kterou jsem neudělal. Když mluvím o intelektuálních výzvech, mluvím o tom, co jsme jmenoli, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, kterým bylo jméno, v tomto kontextu uvidím začえば t visto odstoupit výzvy intelektuální výve hlavních intelektuaľních, odstoupit motivační výk낚 a Jungivým totalitarismem. Je to první způsob. V Francii máme biblický bíl, který se jmenuje Trahison de Claire, který odpovědá té samé otázce, kterou se vás zeptáte. Člověké intelektuále jsou Claires a jeho oblast je úplně rozdílná od těch laiků, kteří jsou občané. Když se občanují, nejsou v pořádku svojí kredikace. To je první problém. A vaše otázce, jak se to děje, že tyhle Claires, kteří jsou občané nebo ne, jsou připraveni k tomu systému, kterým jsou občané, jsou připraveni k tomu systému. A to nejde jenom za kariérismou, ale i v zemích, kde bylo totalitární systém, bylo to možné. Ale v zemích, kde nebylo, nebylo to možné. A v zemích bylo to možné. A to nejde jenom za kariérismou, kteří jsou občané nebo ne, kdyby bylo to možné. A to nejde jenom za kariérismou, kde bylo to možné. A to nejde jenom za kariérismou, kdo bylo připraveni k tomu systému, kde bylo to možné. A to nejde jenom za kariérismu, kde bylo to možné. kterého můžeme říci intelektuelským, které má historie, nebude taková v každém země, nebude taková v Mursu, kde je inteligencia, která je něco jiného, než francouzské intelektuelské. Není to všechno v pohodě s připojením na politický a sociální plán těch velkých totálních systémů? Takže já říkám, problém může a může být vytvořen, ale není jednoduchý, není jednoduchý. Proč? Je první... Myslím, myslím, nejsem vůbec kvalifikovaný k tomu, protože nejsem historický, v této periode nevím nic, ale v podstatě, co se mi vypadá, je to, že totální systémy, které existují, se podpíjí, ale vůbec, totální komunistický systém se podpíjí na teorii. Teorii. To není jenom politika, která je gestionem závodů, je třeba teoria. Takže je významná pro Marx, pro Lenina, teoria. A když uděláme politický systém, kde teoria může být významná, to znamená, když představujeme marxistickou idee, že obyvatelská klasa je depozitér a sociální můžoucí a stavování společnosti, která bude společnosti bez klasy, ale nemůže to dělat spontánně a že ten velký debat, který je v Marxismu, teoria je dostanou obyvatelské klasi z zároveň. To je zároveň. To znamená, že socialistický a marxistický nemůže být stavování obyvatelské klasy v svojím debatovém můžoustě. Může být stavování teorie, které z zároveň dávají obyvatelské klasi věc, která je. Z toho samého města intelektuále máme v prvním plánu. To je první aspekt, který je trochu jiný od vašeho, ale ukáže, že v některé zároveň v historii, myslím, že to nejlepší, co vím, v Francii, po země, po 44, celou generaci intelektuále, kvůli tomu, co bylo nazism, kvůli prestíž, kterou sovětská unie mohla vytvořit způsobem jejich zážitek a jejich víct. Všechny ty lidé chtěli být, nebych řekl, teoricisti, ale chtěli být částí toho velkého těla, toho teorického aparatu, který komunizm vznikal. Protože aparat potřeboval toho, a oni také potřebovali toho, protože byli víci. To znamená, že někdy, protože cítili, že nejsou dostateční podle záležitosti, protože byli neodpořádáni, potřebovali jednu religii, potřebovali jednu ideologii a zjistili tam ideologii, která měla velmi precizní místo, protože mohli dělat teorii. Kdybychom byli historici, můžeme dělat historickou teorii a samozřejmě té historickou teorii mohli se dostat do politiky. Kdybychom byli filozofi, i kdybychom byli filozofi, myslím, kdybychom byli odpovědně jiní, mohli bychom myslit filozoficky ve skutečnosti této velké teorii. Mělo bychom to, ale mělo bychom také to opravdu, protože všechno je ráno prosté. Co? Že všechny systémy totalitární jednou jedním z jejich prvních problémů je začátka batalí proti intelektuáli. To bylo pravda v Sovětské unii, kde inteligencia byla odpovědná, kde všichni, kteří byli intelektuáli v prvním roce, museli se exilovat, připojeni nebo vytvářeni. A to je pravda i ve vnitřině komunistických partií ze Sovětské unii. Na příklad v Francii bylo v pořádku komunistického partií věc, kterého intelektuální, protože intelektuální, nemohl mít v partii delikatní funkce. A ten fenomén, který jsme znamenali většinou většinou, který se jmenuje člověkůvý rytme, to je tím, že jen osobní, kteří jsou většinou většinou většinou většinou a které jsou většinou většinou většinou většinou většinou můžou mít jednou funkci v důležitosti v outposti a kontrafikci. A pokud přijmete, tak, můžeme vyjistit, že fouteční Některé, kteří říkali, že potřebují systému etc. Některé, kteří neříkali vůbec tak, kteří mysleli, že Partí komunistické a komunismus v rocech od 30 do 40 byl to, co nám pomohlo lepší vědět politické záležitosti a participovat tak, jak nejlepší. Můžu říci, že tohle byl můj příklad. Ale zároveň, v záležitosti od Sovětské unie, byla to něco, o čem jsem měl věřit. Věřit s skeptickými aspekty, protože jsem nebyl v Sovětské unii, takže věděl jsem, jaká byla většina těchto zemí. A že mladý Franček, který se vznikl z buržuazie, který se vznikl v Sovětské unii v 34, který vidí lidé, kteří jsou vybraný v trhách a kteří vidí těchto zemí a těchto vznikání, říká se, že to není vůbec paradis. Ale to je to, co vzniklo věřit. To není paradis. Máme hodně záležitostí, ale chtějí zkoušet dělat něco. Takže vždycky věřit. Ale to, co chci říct, podle mého zkušenosti, je, že těch intelektuálních komunistů, kteří jsou přišli do Francie. A Francia je jediným místem, o kterém můžeme říct, když jsme je poznali. Těch, kteří jsou přišli v roce 1944-1946 a kteří byli konverti k komunismu. To znamená, že se v komunismu chtěli dostat do svojeho žití názor a do svého naučení perfektní koherence. Těch, kteří byli věřitelí, nebyli největší věřitelí. Přesně vždycky jsou přišli. A těch, kteří byli nevěřitelí do komunistické partie, kteří bych mohl dostat. To znamená, že nevěřili, že na ideologickým plánu nevěřili všechno. Ale politicky mysleli, že vždycky jsou byli věřitelí. Takže budu vám přijmout příkladů. Přijmu například historický franček, jako Bruant, který jsem dobře poznal. Je to typ, který přijde do tradici intelektuální, věčnosti, XVIII. střed, záležitosti, všechno to. Jako já. Vždycky sceptický na intelektuálním plánu, v záležitosti s ideologickým partí. Ale nic nevěřilo. Všechny záležitosti, které je vědělo, přesladci i proč pak, přesladce uši, pro to, že Monica Covacová imala 11 let původů, které stejně sejmuje. Všechny záležitosti do jezera. A on ničemne. To je patologie, nikdo nemůže vědět, co se stalo v hlavě Aragónu. Je to patologický záležící, ale jeho lidství. Všechno věděl. V privé mohl říct jeho největších věcí, které nesvědomovaly. To se mohlo říct v privé, když byl v Československu. Ne, v Československu není žádný rychlík, protože partida samotná. Ale dříve, předtím, před Sovětskou unii. Věděl. Věděl velmi dobře. A říkal to před ním. V tom smyslu, že nevěděl. Ale zůstal vědělý před svojím posledním vzpomínkem. Co Aragón chtěl, byl být zemřený v chrání. To znamená, že mu musí být zemřený, když se organizuje partida. Takže, myslím si, že tyto problémy nejsou prostřední. Myslím si, že na závěrku je ta velká otázka, kterou se teď vytvoříš, která se týká otázky, jak se stane, aby se v 19. století vytvořili politické systémy, formy politické a sociální aktivitáty, kde teoria měla rol? A jak se to děje, že když tyto lidé dojívají do pořádku, vytvoříš intelektuální systémy? A však, když se dojívá do státu, jako ten, který byl v Sovětské unii, nebo, aby byl intelektuální, máme nebo disidence, nebo otevření se v jedném místě, jak to byl Baktín, nebo další, a se tady zemřít a dělat svoji práci, nebo se obyčejně dostat více nebo méně do pořádku z toho státu. To, co říkáte, návštěvání nebo kariérismu, nebo prostě potřebovaní žít. Kdybych měl vzniknout z pořádku, kteří byli filmovci, v Sovětské unii, a kdybych měl žít, muselo by být něco, které nemuselo být dělat, a další by mělo být obyčejné dělat. Takže to bylo hodně, myslím, že hodně kompliková situace. Způsob věcí je nezáležitý, věcí záleží od záležitých zemí, záleží od záležitých zemí, to značí, že když se vědí totalitarizm z Fránky, tzn. zemí, které nevěděli totalitární režim, to záleží od zemí, které nevěděli totalitarní režim, které nevěděli totalitární režim, než zemí, které nevěděli totalitární režim. Důležitosti teorie, kterou když jsme věděli 40 let, důležitosti teorie, kterou když jsme věděli 40 let, důležitosti teorie, kterou když jsme věděli 40 let, nebyla to teorie, nebo i výsledek ideologii. To je možná největší, že to tak říkám, ale chci říct, že ideologický výsledek je záležitý, a to nezáleží. Většina totalitárních ideologií je záležitá na výsledku, který je představěný, ale jestli je to racismus, nebo je to věření v případě rasy, nebo v případě sociálního místa, je to záležitý, ale je to většina totalitárního výsledku. Je záležitý, že všude, kde se totalitární výsledek vytvořil, teorie se degradovala. Marxistický výsledek došel do největšího nívezu, kde se to vytvořilo jako oficiální doktrinu. A další výsledek. Důležitosti intelektuálních výsledků pod regimem. To je ráno důležité. Já si zase zeptal jsem s tím, jaká je výhoda totalitárního výsledku pro intelektuálního výsledku, před tím, kdy se systém vypadá. Výhoda pod totalitárním výsledkem, myslím, že je celkem jasná, že jsou to jen kariéři a cynici, nebo lidé, kteří mají nevěřitelný charakter, kteří můžou vytvořit nezáležitelnou fidelitu k systému. To nezáleží od toho, co jste říkali, protože v Francii byla to jiná situace. Můžeme vytvořit fidelitu, ale to byla jiná věc než vytvořit fidelitu tady, v Českoslovakii, od 1948 do lety předtím. Důležitosti intelektuálních výsledků, které jsou opravdu kvalitní, jsou opravdu intelektuální, a ráno nebo ráno ty intelektuální výsledky musí vědět svoji záležitost a nebo odstoupit od sebe, od polititu. Týk slušnosti, ale i fónie atomické, jsou Velmi komplicaciones, ale já nemůžu vzraidit, ale nemůžu vrátit, , ale bych skladal znovu jedno, To je to, kde se staví totalitární režim, že tézy konkrétního oficiálního doktory, nebo jak to říkáte, propagandní oficiální ideologie, většinou návštěvává se jejich špatností, špatností, to jsou návštěvosti, které měl byt pořád identifikováno. Můžu, například, tézy kultúry, která je představěna proletariátům, proletariátům měl svou svou kulturu, kterou byl představěn proletariátům, kterou byl představěn proletariátům. A to, co se mi vzpomíná, je, že velkého intelektuálního, velkého intelektuálního, nebylo možné vzpomínat o té tézy, o těch slogáních. A jediná vzpomínání, kterou mě vzpomíná, je, že pravda, záleží někde v tom, jak si myslíte, když se vydává, že je větší, že je větší, že je větší, že je větší,
====================
s2.flac
====================
říkáme o tom hodně důležitějším, ale možná způsobíme to způsobíme po způsobí následních. Dnes ve výsledkách, které jste říkali, tak je intelektuální výsledek ořízený na jednotlivost věcí, na multifikace věcí, protože v prvních říkách jste říkali, že se mi přišlo vzpomínat o říkách Aristota, když je hodně jednotlivosti ve městě, které se vzpomíná o jednotlivosti rodiny, vzpomíná o jednotlivosti domů, vzpomíná o jednotlivosti slavy, rodiny, rodinů, rodiny a tak další. A město se vzpomíná, protože nemůže odběrnout těmto jednotlivostí. Zdá se, že Aristota je vzpomínání na největší, největší, největší život, největší šargovy, největší kopiláři. A když se to opožujeme k tému, které se můžeme vzpomínat na mnoho věcí, tak se můžeme vzpomínat na největší věcí, které se můžeme vzpomínat na největší věcí, které se můžeme vzpomínat na největší věcí, které se můžeme vzpomínat na největší voje. ... Není to taková životná věc. Protože zkusím vás představit, že budete proložit všechny vaše myslení. Protože můžete všechny vytvářet své myslení, které se vás představují jako intelektuální životná věc, a když se vám představíte jako intelektuální životná věc, a když se vám představíte takovou věcní divorci mezi myslením, kterým se chtějí být největší sensibilní a multiplicitou životná věc, která obavuje intelektuální životná věc, která je infinitní životná věc, která obavuje, a myslení, s kterými se vás představili, která je exkluzivní světlo, exkluzivní, exkluzivní, je mnoho aspektů životná věc, vidíte-li, v jaké straně, v jaké straně, můžeme zkoušet vytvořit filozofii, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit,
s2.flac
====================
říkáme o tom hodně důležitějším, ale možná způsobíme to způsobíme po způsobí následních. Dnes ve výsledkách, které jste říkali, tak je intelektuální výsledek ořízený na jednotlivost věcí, na multifikace věcí, protože v prvních říkách jste říkali, že se mi přišlo vzpomínat o říkách Aristota, když je hodně jednotlivosti ve městě, které se vzpomíná o jednotlivosti rodiny, vzpomíná o jednotlivosti domů, vzpomíná o jednotlivosti slavy, rodiny, rodinů, rodiny a tak další. A město se vzpomíná, protože nemůže odběrnout těmto jednotlivostí. Zdá se, že Aristota je vzpomínání na největší, největší, největší život, největší šargovy, největší kopiláři. A když se to opožujeme k tému, které se můžeme vzpomínat na mnoho věcí, tak se můžeme vzpomínat na největší věcí, které se můžeme vzpomínat na největší věcí, které se můžeme vzpomínat na největší věcí, které se můžeme vzpomínat na největší voje. ... Není to taková životná věc. Protože zkusím vás představit, že budete proložit všechny vaše myslení. Protože můžete všechny vytvářet své myslení, které se vás představují jako intelektuální životná věc, a když se vám představíte jako intelektuální životná věc, a když se vám představíte takovou věcní divorci mezi myslením, kterým se chtějí být největší sensibilní a multiplicitou životná věc, která obavuje intelektuální životná věc, která je infinitní životná věc, která obavuje, a myslení, s kterými se vás představili, která je exkluzivní světlo, exkluzivní, exkluzivní, je mnoho aspektů životná věc, vidíte-li, v jaké straně, v jaké straně, můžeme zkoušet vytvořit filozofii, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit, kterou můžeme vytvořit,