Logika VII [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 15. 11. 1987
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Logika VII
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
207 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
příprava na 16.11.87 Funkce LOGU ve vnímání a zkušenosti 01 Už presokratici upozorňovali na to, že lze mít zrak /oči/ v pořádku a přece nevidět, sluch /uši/ v pořádku a neslyšet, protože vidění a slyšení není záležitostí smyslových orgánů, ale rozumějící duše. 0>> 02 Na to zcela zapomněli empiristé a senzualisté, kteří postupně /v důsledku chybné analýzy/ dešli až ke konstrukci tzv. počitků, jež považovali za základní materiál poznání. Koncepce tzv. bezprostřední zkušenosti /immediate experience/, event. atomických smyslových dat. 03 Preti pasivitě vnímání: Locke /Essay IX, 3/ argumentuje výzvou k reflexi, ale reflektuje sám nesprávně. Oheň by pr prý mohl naše tělo úplně spálit, kdyby se "tente pohyb" nešířil až do mozku a "nersbudil tam ve vědomí počitek horka nebo ideu bolesti, čímž teprv vjem vskutku vznikne". 04 Locke vyzývá, aby každý sám poznal nejlépe, v čem záleží vnímání, tím, že "bude dávat pozor na to, co sám dělá, když vidí, slyší, cítí atd., nebo myslí". Chápex totiž vnímání jako uvědomování jisté skutečnosti. V tom, jak toto vnímání sám interpretuje, jsou následující předsudky a omyly. 05 Především Locke nedostatečně nebo vůbec špatně pozoruje. Není pravda, že by oheň naše tělo úplně mohl spálit; víme přece z vlastní zkušenosti, jak sehou naše tělo trhne, když se spálíme, mnohem dříve, než jsme si bolest řádně uvědomili, než jsme ji lokalizovali a než jsme vůli dali příslušné části těla příkaz, aby se vzdálila z dosahu ohně. Mluvíme e reflexech a reflexních automatismech. 06 Co to znamená pro náš problém? Živé tělo reaguje /tj. je aktivní jako takové a ne teprve na základě nějakého uvěd domění skutečnosti /reaguje i žížala a červ/. Když si proto člověk uvědomí bolest, uvědomí si zároveň, že už na ni nějak reagoval a ještě reaguje. Není čistého uvědomění skutečnosti, jak jest: všude proniká už organizační síla předvědomá i vědomá. 07 LOGOS nesjednocuje jen organismus jako celek, nýbrž také jednotlivé jeho akce a reakce. A jeho působnost daleko předchází vzniku i toho nejprimitivnějšího vědomí. V reakcích a v akcích se i nižší organismy aktivně vztahují 8 702046 ² 1 4²
207 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
příprava na 16.11.87 Funkce LOGU ve vnímání a zkušenosti 01 Už presokratici upozorňovali na to, že lze mít zrak /oči/ v pořádku a přece nevidět, sluch /uši/ v pořádku a neslyšet, protože vidění a slyšení není záležitostí smyslových orgánů, ale rozumějící duše. 0>> 02 Na to zcela zapomněli empiristé a senzualisté, kteří postupně /v důsledku chybné analýzy/ dešli až ke konstrukci tzv. počitků, jež považovali za základní materiál poznání. Koncepce tzv. bezprostřední zkušenosti /immediate experience/, event. atomických smyslových dat. 03 Preti pasivitě vnímání: Locke /Essay IX, 3/ argumentuje výzvou k reflexi, ale reflektuje sám nesprávně. Oheň by pr prý mohl naše tělo úplně spálit, kdyby se "tente pohyb" nešířil až do mozku a "nersbudil tam ve vědomí počitek horka nebo ideu bolesti, čímž teprv vjem vskutku vznikne". 04 Locke vyzývá, aby každý sám poznal nejlépe, v čem záleží vnímání, tím, že "bude dávat pozor na to, co sám dělá, když vidí, slyší, cítí atd., nebo myslí". Chápex totiž vnímání jako uvědomování jisté skutečnosti. V tom, jak toto vnímání sám interpretuje, jsou následující předsudky a omyly. 05 Především Locke nedostatečně nebo vůbec špatně pozoruje. Není pravda, že by oheň naše tělo úplně mohl spálit; víme přece z vlastní zkušenosti, jak sehou naše tělo trhne, když se spálíme, mnohem dříve, než jsme si bolest řádně uvědomili, než jsme ji lokalizovali a než jsme vůli dali příslušné části těla příkaz, aby se vzdálila z dosahu ohně. Mluvíme e reflexech a reflexních automatismech. 06 Co to znamená pro náš problém? Živé tělo reaguje /tj. je aktivní jako takové a ne teprve na základě nějakého uvěd domění skutečnosti /reaguje i žížala a červ/. Když si proto člověk uvědomí bolest, uvědomí si zároveň, že už na ni nějak reagoval a ještě reaguje. Není čistého uvědomění skutečnosti, jak jest: všude proniká už organizační síla předvědomá i vědomá. 07 LOGOS nesjednocuje jen organismus jako celek, nýbrž také jednotlivé jeho akce a reakce. A jeho působnost daleko předchází vzniku i toho nejprimitivnějšího vědomí. V reakcích a v akcích se i nižší organismy aktivně vztahují 8 702046 ² 1 4²
====================
209 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
k určitým skutečnostem /vnějším/, jež jsou schopny rozeznat a odlišit od jiných /byt jen hrubě/. Tato shhopnost registrovat a reagovat na vnější skutečnost se nutně stává podkladem zkušeností vyšších úrovní. 08 Fyziologické stránka procesu vnímání musí být poznávána a respektována i teorií poznání a logikou jakožto filosofickými disciplínami. Oě jde, je správné její poznání a správná interpretace. Metodicky si za jistých okolností můžeme dovolit něčeho nedbat a začít např. u jevu /fenoménu/. Ale filosofie jako integrální myšlení se s tím nemůže spokojit. 09 Na druhé straně dokladem toho, že vědomí a myšlení intervenuje nikoliv pouze dodatečně a pouze v nejvyšších patrech zkušenosti, nýbrž že je schopno pronikat až na nejkrajnější periférii onoho organického procesu, jímž je vnímání a poznávání vnější skutečnosti, jsou některé jevy označované jako sugesce nebo autosugesce. Popáleniny, jež vznikly z duševních "příčin", ale jsou fyziologicky nerozeznatelné od popálenin heterogenního původu. /Stigmata./ 10 Proti Lockovi můžeme prote trvat na tom, že tzv. vjem nevzniká až ve vědomí resp. až v mozku, nýbrž že každý vjem je v jistém smyslu koextenzivní s celým rozsahem reálného kontextu poznávání resp. nabývání zkušenosti, to znamená od fyziologie periferních smyslových orgánů přes celou nervovou soustavu až po mozek po stránce fyziologické, a od nejasného uvědomování vnitřních stavů a nálad přes organizování omezených partikulárních zkušeností ve zkušenost celkovější až po celek poznání a vědomostí o světě a věcech v něm. 11 Třetím předsudekem empirismu je naprostá spolehlivost základních smyslových dat, proti níž stojí jen nespolehlivost interpretace těchto dat, tj. jejich zpracování. I když je tento předsudek přítomen v myšlenkovém postupu empiristů spíše jen implicite a není nikterak zdůvodňován /což souvisí s tím, že vněm je - jak říká Rádl chápán jako uvědomění vnějšího, fyziologického procesu, na který se vědomí jakoby "dívá zvenčí"/. /V přírodním procesu nemůže přece být řeči o chybě či omylu./ 12 Víme však, že při veškerých formách předávání informaci dochází k defektům, k tzv. šumu, poruchám. Známe to i z 15. XL 87 dochápi_k dofpktim,
209 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
k určitým skutečnostem /vnějším/, jež jsou schopny rozeznat a odlišit od jiných /byt jen hrubě/. Tato shhopnost registrovat a reagovat na vnější skutečnost se nutně stává podkladem zkušeností vyšších úrovní. 08 Fyziologické stránka procesu vnímání musí být poznávána a respektována i teorií poznání a logikou jakožto filosofickými disciplínami. Oě jde, je správné její poznání a správná interpretace. Metodicky si za jistých okolností můžeme dovolit něčeho nedbat a začít např. u jevu /fenoménu/. Ale filosofie jako integrální myšlení se s tím nemůže spokojit. 09 Na druhé straně dokladem toho, že vědomí a myšlení intervenuje nikoliv pouze dodatečně a pouze v nejvyšších patrech zkušenosti, nýbrž že je schopno pronikat až na nejkrajnější periférii onoho organického procesu, jímž je vnímání a poznávání vnější skutečnosti, jsou některé jevy označované jako sugesce nebo autosugesce. Popáleniny, jež vznikly z duševních "příčin", ale jsou fyziologicky nerozeznatelné od popálenin heterogenního původu. /Stigmata./ 10 Proti Lockovi můžeme prote trvat na tom, že tzv. vjem nevzniká až ve vědomí resp. až v mozku, nýbrž že každý vjem je v jistém smyslu koextenzivní s celým rozsahem reálného kontextu poznávání resp. nabývání zkušenosti, to znamená od fyziologie periferních smyslových orgánů přes celou nervovou soustavu až po mozek po stránce fyziologické, a od nejasného uvědomování vnitřních stavů a nálad přes organizování omezených partikulárních zkušeností ve zkušenost celkovější až po celek poznání a vědomostí o světě a věcech v něm. 11 Třetím předsudekem empirismu je naprostá spolehlivost základních smyslových dat, proti níž stojí jen nespolehlivost interpretace těchto dat, tj. jejich zpracování. I když je tento předsudek přítomen v myšlenkovém postupu empiristů spíše jen implicite a není nikterak zdůvodňován /což souvisí s tím, že vněm je - jak říká Rádl chápán jako uvědomění vnějšího, fyziologického procesu, na který se vědomí jakoby "dívá zvenčí"/. /V přírodním procesu nemůže přece být řeči o chybě či omylu./ 12 Víme však, že při veškerých formách předávání informaci dochází k defektům, k tzv. šumu, poruchám. Známe to i z 15. XL 87 dochápi_k dofpktim,
====================
211 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
práce na počítačích. Obrana proti této informační entropii spočívá ve vyselektování poruch a v doplnění mezer pc nich v souhlasu s užším nebo širším kontextem. /Např. roz díl mezi zrakem malíře a průměrného laika, nebo sluchem absolutním a obyčejným, apod./ 13 Tím ovšem může být někdy vyselektována nejen chyba skuteč ná, nýbrž také zdánlivám údajná, a něco důležitého, co od poruje běžné zkušenosti, může být zameškáno, ztraceno, přehlédnuto. Ale nám na tomto místě jde o něco jiného: princip selekce, bez něhož není možná syntéza, nutně prosazuje ještě předvědomě, ale poskytuje možnost i samotnému vědomí zasahovat do procesů na úrovních předvědomých. /Příklad na nižší úrovni: přepis DNA-RNA má svou kontrolu jež vyřazuje chyby v přepisech. Otázka zní: jak dochází přesto k mutacím? Tady je také jedno z míst kontingence a tedy příležitosti pro "vměšování" LOGU./ 14 Již z příkladů této relativně nízké roviny je zřejmé, že Kant daleko přestřelil, když přitáhl de boje s empiristy Tlustou Bertu svého "spriori". Interpretace pozdního Mase ryka, kterému se zprvu Kant nelíbil, ale později oceňobal jako pokus jako podtržení iniciativnosti, aktivnosti, spa spontánnosti ducha a rozumu, je celkem dost případná. Lze ocenit dobrou vůli a směr, jímž se kritika vede, ale provedení je třeba považovat za hrubě neuspokojivé. 15 Dalším, elementárně významným omylem empirismu /už o tom ostatně byla řeč/ je předsudečná a ničím nedoložená představa, že už nejnižší úrovně vnímání /"počitky"/ nám podávají, tj, vyjevují něco jiného než sebe, tj. nějakou "vnější" skutečnost. Tady došlo empiristické myšlení na jakési rozcestí /a logicky to nebylo možné jinak/. Bud nám počitky dávají jen sebe a pak všechno poznání je jen poznání počitků. Anebo nám podáváají skrze sebe něco dalšího, totiž tu skutečnost, kterou "čijí" a "vnímají". Ale problém základní zůstává na obou cestách: jak můžeme od počitků dojít k poznání věcí, skutečností? GO 16 Rádlova koncepce: "Naše mysl se nepodobá vosku, do něhož svět vtiskuje své vlivy mechanické, chemické, blektrické, optické; naše počitky a představy nejsou subjektivním obrazem pravé skutečnosti, ani obrazem všelijak zkřiveným nýbrž naše počitky, představy a všechno naše vědomí je výsledkem zápasu naší mysli s chaosem..." /CM 31.8.5/. 87 616
211 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
práce na počítačích. Obrana proti této informační entropii spočívá ve vyselektování poruch a v doplnění mezer pc nich v souhlasu s užším nebo širším kontextem. /Např. roz díl mezi zrakem malíře a průměrného laika, nebo sluchem absolutním a obyčejným, apod./ 13 Tím ovšem může být někdy vyselektována nejen chyba skuteč ná, nýbrž také zdánlivám údajná, a něco důležitého, co od poruje běžné zkušenosti, může být zameškáno, ztraceno, přehlédnuto. Ale nám na tomto místě jde o něco jiného: princip selekce, bez něhož není možná syntéza, nutně prosazuje ještě předvědomě, ale poskytuje možnost i samotnému vědomí zasahovat do procesů na úrovních předvědomých. /Příklad na nižší úrovni: přepis DNA-RNA má svou kontrolu jež vyřazuje chyby v přepisech. Otázka zní: jak dochází přesto k mutacím? Tady je také jedno z míst kontingence a tedy příležitosti pro "vměšování" LOGU./ 14 Již z příkladů této relativně nízké roviny je zřejmé, že Kant daleko přestřelil, když přitáhl de boje s empiristy Tlustou Bertu svého "spriori". Interpretace pozdního Mase ryka, kterému se zprvu Kant nelíbil, ale později oceňobal jako pokus jako podtržení iniciativnosti, aktivnosti, spa spontánnosti ducha a rozumu, je celkem dost případná. Lze ocenit dobrou vůli a směr, jímž se kritika vede, ale provedení je třeba považovat za hrubě neuspokojivé. 15 Dalším, elementárně významným omylem empirismu /už o tom ostatně byla řeč/ je předsudečná a ničím nedoložená představa, že už nejnižší úrovně vnímání /"počitky"/ nám podávají, tj, vyjevují něco jiného než sebe, tj. nějakou "vnější" skutečnost. Tady došlo empiristické myšlení na jakési rozcestí /a logicky to nebylo možné jinak/. Bud nám počitky dávají jen sebe a pak všechno poznání je jen poznání počitků. Anebo nám podáváají skrze sebe něco dalšího, totiž tu skutečnost, kterou "čijí" a "vnímají". Ale problém základní zůstává na obou cestách: jak můžeme od počitků dojít k poznání věcí, skutečností? GO 16 Rádlova koncepce: "Naše mysl se nepodobá vosku, do něhož svět vtiskuje své vlivy mechanické, chemické, blektrické, optické; naše počitky a představy nejsou subjektivním obrazem pravé skutečnosti, ani obrazem všelijak zkřiveným nýbrž naše počitky, představy a všechno naše vědomí je výsledkem zápasu naší mysli s chaosem..." /CM 31.8.5/. 87 616