[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini Pro 3 preview]
Reflexe znamená něco nového v dění vědomém, ve světě vědomí. Zatímco všechno vědomí mýtické zatím bylo upřeno k prožitku ztotožnění s pravzorem, reflexe představuje jakýsi rušivý moment, neboť obrací svůj zřetel k sobě. Respektive v reflexi se vědomí vztahuje k sobě. Začíná vztahovat k sobě. Vědomí se rozděluje, rozštěpuje, jednou svou částí míří k věcným obsahům, bychom řekli tedy k předmětům, k předmětné skutečnosti, a druhou svou částí si uvědomuje sebe. V tomto smyslu ovšem reflexe je starší než logos, jak jsme ho vylíčili, a také se původně vyskytuje ve formě, která s logem nemá mnoho co dělat v tom smyslu, jak jsme o něm mluvili. Ovšem logos, když se ustavil a prosadil, strhl na sebe všechnu intenzitu vědomí, soustředil k sobě všechnu iniciativu, všechnu spontaneitu vědomí a odsál tím mnoho sil oné druhé možnosti, která se vyvíjela paralelně. Když bychom se chtěli zabývat touto jinou než logickou reflexí, museli bychom se vrátit přibližně do té doby, kdy v Řecku vítězil logos nebo začínal se prosazovat logos, ale prostorově bychom se museli obrátit do Palestiny, kde bychom analýzou zejména proroků, některých proroků a eventuálně některých dalších textů mohli prokázat reflexi. Je to třeba onen příklad, že si uvědomuje: „Co jsem já? Člověk rty poskvrněné mající a k tomu uprostřed lidu rty poskvrněné majícího bydlím.“ To je typický příklad reflexe a takových bychom našli celou řadu.
Předchozí nadiktováno 13. 10. 75 večer v pondělí.