Tento dokument se zabývá kosmologií a teorií velkého třesku, konkrétně otázkou rozpínání vesmíru. Autor předkládá dvě možné interpretace rozpínání: buď se rozpíná samotný prostor, což by vedlo k rozpínání každé částice a předmětu v něm. V takovém případě by však rudý posuv byl nepochopitelný, jelikož by se musela rozpínat i vlnová délka a její registrace, což by znemožnilo jakékoli pozorování. Druhá možnost spočívá v tom, že se rozpíná převážně mezihvězdný a mezigalaktický prostor, přičemž v atomárních a kvantových rozměrech k žádnému rozpínání nedochází. Částice a kvanta tak zůstávají nezměněny, což implikuje existenci hmoty bez rozpínání.
[Diktát o velkém třesku] [1986]
5. 9. 1986 v Praze
Ad kosmologie, respektive velký třesk.
Když se mluví o rozpínání vesmíru, tak tu máme dvě možnosti. Buď se rozpíná sám prostor a v tom případě se musí rozpínat také každá částice, každý předmět v tomto prostoru. Takže je nepochopitelné, proč vůbec existuje rudý posuv. Protože jestliže se rozpíná prostor, musí se rozpínat také každá vlnová délka a také její registrace, a tudíž by nebylo možno nic zjistit, nic poznat.
Anebo se rozpíná jenom prostor – převážně mezihvězdný a mezigalaktický prostor, a to ještě mezigalaktický víc, mezihvězdný míň, a nejenom jak by to odpovídalo vzdálenostem. V atomárních rozměrech, respektive v kvantových rozměrech dokonce, k žádnému rozpínání nedochází. Takže částice i kvanta zůstávají beze změny […] bez kvant, respektive bez částic, bez hmoty.