[Příležitostné poznámky, 1968]
| docx | pdf | html | skeny ◆ myšlenkový deník – soubor | poznámky, česky, vznik: 14. 2. – 19. 9. 1968
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
1968-02-14.jpg
====================
8001 14.2.68 Názor Visser 't Hooftův (Universitas 18/1963, str.215): křesťanství je universální a výlučné; zakládá se na božím zjevení a proto nemůže vstupovat v žádnou synthesu s lidskými myšlenkovými systémy. Tu je vlastně problematizována myšlenka inkarnace. At se pokoušíme jakkoliv postihnout okolnost, že víra nevyplývá z ničeho daného, že je nutně zakotvena mimo daný svět (tedy i mimo dané myšlení), nemůžeme přehlédnout, že se musí uplatňovat právě v tomto světě (a tedy i v určitém myšlení). Nejde ovšem popravdě o žádnou synthesu", ale o realizaci, "vtělení" určité nové struktury do kontextu, který je dán minulostí. Toto vtělené není možné bez minulosti a bez navázání na ni; ba dokonce se minulost stává teprve tím, čím vskutku "je", teprve v tomto navázání a skrze ně. Každý nový čin, každá nová událost (a tou je každý čin víry, která je zakotvena mimo oblast daného) znamená tedy nutně (ze samé povahy věci) nejen popření, nýbrž zároveň potvrzení toho, co je dáno, co se už stalo. Nikoli tedy popření absolutní, nikoli potvrzení ve všem, nýbrž obojí zároveň tedy rozdělení minulosti na to, co je potvrzeno, a na to, co je odmítnuto a rušeno.
1968-02-14.jpg
====================
8001 14.2.68 Názor Visser 't Hooftův (Universitas 18/1963, str.215): křesťanství je universální a výlučné; zakládá se na božím zjevení a proto nemůže vstupovat v žádnou synthesu s lidskými myšlenkovými systémy. Tu je vlastně problematizována myšlenka inkarnace. At se pokoušíme jakkoliv postihnout okolnost, že víra nevyplývá z ničeho daného, že je nutně zakotvena mimo daný svět (tedy i mimo dané myšlení), nemůžeme přehlédnout, že se musí uplatňovat právě v tomto světě (a tedy i v určitém myšlení). Nejde ovšem popravdě o žádnou synthesu", ale o realizaci, "vtělení" určité nové struktury do kontextu, který je dán minulostí. Toto vtělené není možné bez minulosti a bez navázání na ni; ba dokonce se minulost stává teprve tím, čím vskutku "je", teprve v tomto navázání a skrze ně. Každý nový čin, každá nová událost (a tou je každý čin víry, která je zakotvena mimo oblast daného) znamená tedy nutně (ze samé povahy věci) nejen popření, nýbrž zároveň potvrzení toho, co je dáno, co se už stalo. Nikoli tedy popření absolutní, nikoli potvrzení ve všem, nýbrž obojí zároveň tedy rozdělení minulosti na to, co je potvrzeno, a na to, co je odmítnuto a rušeno.
====================
1968-03-04.jpg
====================
8002 4.3.68 1. Svět bez člověka 23.4 Člověk v civilizaci Swět vědy a společnost Reflexe vědy; věda a filosofie Co je člověk ? Ontologie a pojem praxe 5. 6. 7. Kauzalita a pojem mma akce 8. Odstup a přístup 9. Vnitřní a vnější 10. Struktura "vnitřního světa" 11. Objev budoucnosti 12. Pravda a skutečnost 13. Kritičnost a smysl filosofie 14. Nepředmětné myšlení a kritika metafysiky 15. Svět člověka 1. Svět bez člověka 2. Člověk a umění 3. Člověk v civilizaci 4. Člověk a příroda 5. Vnitřní a vnější 6. Odstup a přístup 7. Struktura "vnitřního světa" 8. Nepředmětnost ve skutečnosti a v myšlení 9. Pravda a skutečnost 10. Svět člověka
1968-03-04.jpg
====================
8002 4.3.68 1. Svět bez člověka 23.4 Člověk v civilizaci Swět vědy a společnost Reflexe vědy; věda a filosofie Co je člověk ? Ontologie a pojem praxe 5. 6. 7. Kauzalita a pojem mma akce 8. Odstup a přístup 9. Vnitřní a vnější 10. Struktura "vnitřního světa" 11. Objev budoucnosti 12. Pravda a skutečnost 13. Kritičnost a smysl filosofie 14. Nepředmětné myšlení a kritika metafysiky 15. Svět člověka 1. Svět bez člověka 2. Člověk a umění 3. Člověk v civilizaci 4. Člověk a příroda 5. Vnitřní a vnější 6. Odstup a přístup 7. Struktura "vnitřního světa" 8. Nepředmětnost ve skutečnosti a v myšlení 9. Pravda a skutečnost 10. Svět člověka
====================
1968-03-06.jpg
====================
8008 6.3.68 Stane se v životě, že jedna zkušenost nám otevře porozumění pro celou řadu zkušeností jiných, které jsme až dosud nechápali a snad si je ani dost neuvědomovali. Stane se, že nějak ká událost vrhne světlo na události jiné, na celou skutečnost - a my náhle porozumíme. Mám za to, že osudy časopisu Tvář Stává se, že jedna zkušenost nám otevře pochopení celé řady dalších, kterým jsme až do sud nerozuměli a snad si je ani dost neuvědomovali. Stává se, že jedna zkušenost nám otevře cestu k pochopení celé řady dalších; jedna událost může vrhnout světlo na celou skutečnost. Osudy časopisu Tvář byly a dosud jsou takovou událostí; mohou osvětlit vývoj několika posledních let a vrhnout světlo i na dnešek právě tak, jako se samy ocitají v novém světle Mmm pohybem nedávných událostí.
1968-03-06.jpg
====================
8008 6.3.68 Stane se v životě, že jedna zkušenost nám otevře porozumění pro celou řadu zkušeností jiných, které jsme až dosud nechápali a snad si je ani dost neuvědomovali. Stane se, že nějak ká událost vrhne světlo na události jiné, na celou skutečnost - a my náhle porozumíme. Mám za to, že osudy časopisu Tvář Stává se, že jedna zkušenost nám otevře pochopení celé řady dalších, kterým jsme až do sud nerozuměli a snad si je ani dost neuvědomovali. Stává se, že jedna zkušenost nám otevře cestu k pochopení celé řady dalších; jedna událost může vrhnout světlo na celou skutečnost. Osudy časopisu Tvář byly a dosud jsou takovou událostí; mohou osvětlit vývoj několika posledních let a vrhnout světlo i na dnešek právě tak, jako se samy ocitají v novém světle Mmm pohybem nedávných událostí.
====================
1968-03-08.jpg
====================
8004 8.3.68 Návrhy pro edici MF: 1. Whitehead, Science and the Modern World 2. Jaspers, Existenzphilosophie 3. Krüger, Abendländische Humanität 4.
1968-03-08.jpg
====================
8004 8.3.68 Návrhy pro edici MF: 1. Whitehead, Science and the Modern World 2. Jaspers, Existenzphilosophie 3. Krüger, Abendländische Humanität 4.
====================
1968-08-15.jpg
====================
15.8.68 1. Word des folosifre meni prozedentiores' discrplina, Store by subla varten folder for grindstart to folinepre te wist zen tar, in si pustuseme soersifi. Za druhé patir l'nezklubin poolstati policifre, in se Mahnγι eilen. Zezé cesta není, vos ésisté & cellu, ale acest pred samého pošálra na gazu'm wietels; polosofic se tar nestalija & celtu paro sám celer, zhis painssen wesen Milem. Proto je misiné mint & folusie racit rocétals; mesirhug sédělené préäth solosisie, pendi Glo untus prozit, abſchim & porciju promitte &prgünen jabben. Postère qu tinha comirasmit, ie necrostage téma, o nèsì le nells movène vies vies à badsha Plushie; neoper, poliisie zu podstaten zuskomen tem, En qué, angkinkrétnizer whence a by дл perſpre a Zakriven problémz. Frcosisie ze sam, tu nezkládá sete, nemban siti, ale Exe mluví o vivem prném sebe & toto paní (repicamétic) Detalings & cella.
1968-08-15.jpg
====================
15.8.68 1. Word des folosifre meni prozedentiores' discrplina, Store by subla varten folder for grindstart to folinepre te wist zen tar, in si pustuseme soersifi. Za druhé patir l'nezklubin poolstati policifre, in se Mahnγι eilen. Zezé cesta není, vos ésisté & cellu, ale acest pred samého pošálra na gazu'm wietels; polosofic se tar nestalija & celtu paro sám celer, zhis painssen wesen Milem. Proto je misiné mint & folusie racit rocétals; mesirhug sédělené préäth solosisie, pendi Glo untus prozit, abſchim & porciju promitte &prgünen jabben. Postère qu tinha comirasmit, ie necrostage téma, o nèsì le nells movène vies vies à badsha Plushie; neoper, poliisie zu podstaten zuskomen tem, En qué, angkinkrétnizer whence a by дл perſpre a Zakriven problémz. Frcosisie ze sam, tu nezkládá sete, nemban siti, ale Exe mluví o vivem prném sebe & toto paní (repicamétic) Detalings & cella.
====================
1968-09-09a.jpg
====================
- 9. IX. 68 Rozvrh a tématický postup kandidátské práce. I. Svět bez člověka: II. a) antický (již presokratovský) pokus o uchopení kořenů resp. počátků; otázka po podstatě "podle zvyku barva, podle zvyku sladké, podle zvyku kyselé, avšak ve skutečnosti atomy a prázdno" (Demokritos, zl. B 125 z Galena - Z1.110) b) novověký princip zachování hmoty (a energie); kvantifikace a ztráta kvality; v podstatě se nic neděje; kvality a čas c) Vznik a zánik, změna, událost; integrovanost události; vztažnost k subjektu; přechod k otázce smyslu.
1968-09-09a.jpg
====================
- 9. IX. 68 Rozvrh a tématický postup kandidátské práce. I. Svět bez člověka: II. a) antický (již presokratovský) pokus o uchopení kořenů resp. počátků; otázka po podstatě "podle zvyku barva, podle zvyku sladké, podle zvyku kyselé, avšak ve skutečnosti atomy a prázdno" (Demokritos, zl. B 125 z Galena - Z1.110) b) novověký princip zachování hmoty (a energie); kvantifikace a ztráta kvality; v podstatě se nic neděje; kvality a čas c) Vznik a zánik, změna, událost; integrovanost události; vztažnost k subjektu; přechod k otázce smyslu.
====================
1968-09-09b.jpg
====================
1. - 9 IX. 68 Sebepochopení a dějiny. Náleží k podstatě dějin, že dnešní přítomnost není včezítřkem rejším budeuenesté ani zítřejším včerejškem. Nicméně nemůže být pochyb o tom, že zítřek právě tak jako včerejšek patří konstitutivně k dnešku. Dnešek na minulost nejen vzpomíná, ale navazuje na ni, zpřítomňuje ji, činí ji znovu skutečností, i když je neskutečná (neboť už není). Bez dnešku by včerejšek nebyl včerejškem, nebyl by minulostí, ale pominul by jako včerejší dnešek. Teprve dnešní dnešek dovede změnit včerejší dnešek v dnešní včerejšek. Dnešek se však vztahuje také k zítřku, předjímá jej, připravuje se do něho vstoupit, stát se jeho komponentou, jeho součástí, stát se v zítřku včerejškem. Žádný dnešek by se nemohl zrodit ze zítřku, kdy by nebylo včerejška, který k němu míří. Pouze ve vztahu k přítomnosti je minulost minulostí a budoucnost budoucností. Minulost a budoucnost jsou skutečné jen jako přítomná minulost a přítomná budoucnost. Aby se staly součástí přítomnosti, musí do ní být vtaženy; vtažením minulosti a budoucnosti do přítomnosti se přítomnost mi rozšiřuje a kvalifikuje. Čím víc minulosti a budoucnosti je přítomnost schopna do sebe vtáhnout, tím je rozlehlejší a bohatší. Přítomnost se upevňuje tím, co uchopí jako svou minulost a jako svou budoucnost. Uchopí je tak, že je učiní svými, že si je osvojí. Rozlehlou přítomnost lze postihnout mnohem obtížněji než přítomnost s malou minulostí a malou budoucností. Ohrožená přítomnost se brání nejen okamžikem, ale také a především svou minulostí a svou budoucností.
1968-09-09b.jpg
====================
1. - 9 IX. 68 Sebepochopení a dějiny. Náleží k podstatě dějin, že dnešní přítomnost není včezítřkem rejším budeuenesté ani zítřejším včerejškem. Nicméně nemůže být pochyb o tom, že zítřek právě tak jako včerejšek patří konstitutivně k dnešku. Dnešek na minulost nejen vzpomíná, ale navazuje na ni, zpřítomňuje ji, činí ji znovu skutečností, i když je neskutečná (neboť už není). Bez dnešku by včerejšek nebyl včerejškem, nebyl by minulostí, ale pominul by jako včerejší dnešek. Teprve dnešní dnešek dovede změnit včerejší dnešek v dnešní včerejšek. Dnešek se však vztahuje také k zítřku, předjímá jej, připravuje se do něho vstoupit, stát se jeho komponentou, jeho součástí, stát se v zítřku včerejškem. Žádný dnešek by se nemohl zrodit ze zítřku, kdy by nebylo včerejška, který k němu míří. Pouze ve vztahu k přítomnosti je minulost minulostí a budoucnost budoucností. Minulost a budoucnost jsou skutečné jen jako přítomná minulost a přítomná budoucnost. Aby se staly součástí přítomnosti, musí do ní být vtaženy; vtažením minulosti a budoucnosti do přítomnosti se přítomnost mi rozšiřuje a kvalifikuje. Čím víc minulosti a budoucnosti je přítomnost schopna do sebe vtáhnout, tím je rozlehlejší a bohatší. Přítomnost se upevňuje tím, co uchopí jako svou minulost a jako svou budoucnost. Uchopí je tak, že je učiní svými, že si je osvojí. Rozlehlou přítomnost lze postihnout mnohem obtížněji než přítomnost s malou minulostí a malou budoucností. Ohrožená přítomnost se brání nejen okamžikem, ale také a především svou minulostí a svou budoucností.
====================
1968-09-09c.jpg
====================
2. ww - 9 IX 88 Vzniká otázka, jakým způsobem je přítomnost schopna Ź / zpřítomňovat to, co odplynula do minulosti; jinými slovy, jak se minulá přítomnost stává přítomnou minulostí. Co je vůbec základem časového uplývání? Kde se podstatně děje čas ? Nepochybně je nutno chápat čas jako "reálné heterogenní dění", nikoli tedy jako lešení či formu takového dění. Čas se děje tam, kde se děje změna. Proto je nutno analyzovat změnu. První otázka proto zní: jak je přítomná změna ? Jak je tu ? Každé dění je zároveň změnou; kde není změna, tam není ani dění. Každá změna je však časově rozlehlá, má rozlehlou přítomnost. Čistě vnějšně je změna charakterizována dvojím vztahem: a) něco, co tu bylo, už tu není; b) je tu něco, co tu dosud nebylo. Ovšem v obojím případě je rozdíl mezi tím, co bylo, a tím, co je, nějak integrován a zpřítomněn. Něco (či někdo) je schopno překlenout onu propast mezi minulým jsoucím (či nejsoucím) a mezi přítomným nejsoucím (či jsoucím). To znamená, že v přítomném jsoucím je nějak zahrnuto ono minulé jsoucí, které bylo vystřídáno přítomným nejsoucím. Můžeme mluvit o tom, že přítomné jsoucí je schopno reagovat na to nejsoucí, které v minulosti bylo jsoucím. Nazvěme tedy onen vztah přítomného k minulému reakcí; přítomné nemůže reagovat na jiné, odlehlé přítomné, neboť k reakci je nutný volný prostor (v časovém i prostorovém smyslu). Naproti tomu lze reagovat jen na to, co je přítomno v témže čase, tedy co je v přísném smyslu současné. Současné je vše, co je přítomno nebo zpřítomněno v témže, společném čase. Garantem současnosti je nutně ně jaký integrující moment či princip. Pronikavast a mohutnost integrujícího principu je základem a zárukou rozlehlesti a kvalitativní naplněnosti přítomné současnosti.
1968-09-09c.jpg
====================
2. ww - 9 IX 88 Vzniká otázka, jakým způsobem je přítomnost schopna Ź / zpřítomňovat to, co odplynula do minulosti; jinými slovy, jak se minulá přítomnost stává přítomnou minulostí. Co je vůbec základem časového uplývání? Kde se podstatně děje čas ? Nepochybně je nutno chápat čas jako "reálné heterogenní dění", nikoli tedy jako lešení či formu takového dění. Čas se děje tam, kde se děje změna. Proto je nutno analyzovat změnu. První otázka proto zní: jak je přítomná změna ? Jak je tu ? Každé dění je zároveň změnou; kde není změna, tam není ani dění. Každá změna je však časově rozlehlá, má rozlehlou přítomnost. Čistě vnějšně je změna charakterizována dvojím vztahem: a) něco, co tu bylo, už tu není; b) je tu něco, co tu dosud nebylo. Ovšem v obojím případě je rozdíl mezi tím, co bylo, a tím, co je, nějak integrován a zpřítomněn. Něco (či někdo) je schopno překlenout onu propast mezi minulým jsoucím (či nejsoucím) a mezi přítomným nejsoucím (či jsoucím). To znamená, že v přítomném jsoucím je nějak zahrnuto ono minulé jsoucí, které bylo vystřídáno přítomným nejsoucím. Můžeme mluvit o tom, že přítomné jsoucí je schopno reagovat na to nejsoucí, které v minulosti bylo jsoucím. Nazvěme tedy onen vztah přítomného k minulému reakcí; přítomné nemůže reagovat na jiné, odlehlé přítomné, neboť k reakci je nutný volný prostor (v časovém i prostorovém smyslu). Naproti tomu lze reagovat jen na to, co je přítomno v témže čase, tedy co je v přísném smyslu současné. Současné je vše, co je přítomno nebo zpřítomněno v témže, společném čase. Garantem současnosti je nutně ně jaký integrující moment či princip. Pronikavast a mohutnost integrujícího principu je základem a zárukou rozlehlesti a kvalitativní naplněnosti přítomné současnosti.
====================
1968-09-09d.jpg
====================
3. - 9. IX. 68 Člověk může chápat sám sebe pouze v rámci pochopení světa; chápe tedy sebe ze světa. Na druhé straně však pochopení světa je možné pouze na základě praxe a praktických zkušeností se světem (resp. s věcmi); rozvrh praxe je však do značné míry určován akčním systémem člověka a vede proto k obrazu světa jakožto lidského světa. I tam, kde se člověk cílevědomě pokouší eliminovat subjektivnost tohoto přístupu, je jako subjekt stále v každém rozvrhu přítomen. Pokus, pochopit sám sebe ze světa, znamená proto vždy vposledu, pochopit sám sebe z lidského světa. Sebepochopení nemůže tedy nejít přes pochopení světa, ale již samo toto předmětné pochopení světa je realizovaným sebepochopením. 4. Bylo již mnohokrát poukázáno na to, že lidské vědění (rozumí se pravé vědění) podstatně přesahuje okolnost, že něco víme, v onom základním aspektu vědění, jímž víme, že víme, a víme, co víme. Jinými slovy: každé vědění je jednak vztaženo k svému předmětu, ale zároveň také zcela specifickým, velmi pozoruhodným způsobem k sobě samému. Aby bylo vědění možné, musí se vedle vztahu k předmětu vztahovat také k sobě%; vědění se musí vědět, musí si nejen sebe uvědomovat, ale musí také sebe chápat. Každé vědění je tedy vždy zároveň pochopením a uchopením sebe sama, je nese6 no interpretací toho, čím jest. Vědění tedy není pouze tu, nýbrž je vždy také autoreflexí, sebepochopením, se beinterpretací. Co to však je taková interpretace sebe sama ? 5. Výrok "Poznej sebe " se připisuje jednomu z řeckých mudrců, totiž Cheilonovi (Chilonovi). (Viz Zlomky, s.26.) V Platonově dialogu "Obrana Sokrata" ňák mluví Sokrates o svém poslání, "věnovat svůj život filosofii a zkoumání sebe sama i ostatních" (str.63). Tvrdý mluví o Apolinově hesle "gnóthi seauton" (Průvodce 38). Rádl zmiňuje toto heslo jako příkaz Delfské věštírny (DF I, 145n.) a prudce je kritizuje.
1968-09-09d.jpg
====================
3. - 9. IX. 68 Člověk může chápat sám sebe pouze v rámci pochopení světa; chápe tedy sebe ze světa. Na druhé straně však pochopení světa je možné pouze na základě praxe a praktických zkušeností se světem (resp. s věcmi); rozvrh praxe je však do značné míry určován akčním systémem člověka a vede proto k obrazu světa jakožto lidského světa. I tam, kde se člověk cílevědomě pokouší eliminovat subjektivnost tohoto přístupu, je jako subjekt stále v každém rozvrhu přítomen. Pokus, pochopit sám sebe ze světa, znamená proto vždy vposledu, pochopit sám sebe z lidského světa. Sebepochopení nemůže tedy nejít přes pochopení světa, ale již samo toto předmětné pochopení světa je realizovaným sebepochopením. 4. Bylo již mnohokrát poukázáno na to, že lidské vědění (rozumí se pravé vědění) podstatně přesahuje okolnost, že něco víme, v onom základním aspektu vědění, jímž víme, že víme, a víme, co víme. Jinými slovy: každé vědění je jednak vztaženo k svému předmětu, ale zároveň také zcela specifickým, velmi pozoruhodným způsobem k sobě samému. Aby bylo vědění možné, musí se vedle vztahu k předmětu vztahovat také k sobě%; vědění se musí vědět, musí si nejen sebe uvědomovat, ale musí také sebe chápat. Každé vědění je tedy vždy zároveň pochopením a uchopením sebe sama, je nese6 no interpretací toho, čím jest. Vědění tedy není pouze tu, nýbrž je vždy také autoreflexí, sebepochopením, se beinterpretací. Co to však je taková interpretace sebe sama ? 5. Výrok "Poznej sebe " se připisuje jednomu z řeckých mudrců, totiž Cheilonovi (Chilonovi). (Viz Zlomky, s.26.) V Platonově dialogu "Obrana Sokrata" ňák mluví Sokrates o svém poslání, "věnovat svůj život filosofii a zkoumání sebe sama i ostatních" (str.63). Tvrdý mluví o Apolinově hesle "gnóthi seauton" (Průvodce 38). Rádl zmiňuje toto heslo jako příkaz Delfské věštírny (DF I, 145n.) a prudce je kritizuje.
====================
1968-09-19a.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) sebepochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10. Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše " 12. Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec sebe pochopení pochopení světa 16. Základ pochopení světa pochopení sebe 17. Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlast18. Svoboda a budoucnost ního světa") 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochopení jako základ a počátek činu. 23. ad 2.a3.: prorocká tradice pochopení události vždy pouze v souvislosti se se bekritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
1968-09-19a.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) sebepochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10. Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše " 12. Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec sebe pochopení pochopení světa 16. Základ pochopení světa pochopení sebe 17. Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlast18. Svoboda a budoucnost ního světa") 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochopení jako základ a počátek činu. 23. ad 2.a3.: prorocká tradice pochopení události vždy pouze v souvislosti se se bekritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
====================
1968-09-19B.jpg
====================
-edse m va sa e Lisa en es do ed Censo qas) med va ga ta ve ex edge of us blet 00 xenofonting Upomine na Sokrata (4. kinke, 2. 2a– putola, 201. all. à. 24 γνώθι σεαυτόν τε napis na chráme & Selfach (tr. an fols. 126) Svont 191
1968-09-19B.jpg
====================
-edse m va sa e Lisa en es do ed Censo qas) med va ga ta ve ex edge of us blet 00 xenofonting Upomine na Sokrata (4. kinke, 2. 2a– putola, 201. all. à. 24 γνώθι σεαυτόν τε napis na chráme & Selfach (tr. an fols. 126) Svont 191