[Totalita světa a ryzí nepředmětnost]

(Při čtení Strassera, Der Begriff der Welt in der phänomenologischen Philosophie, str. 151 nn.)¹ Požadavek „absolutně objektivní světové struktury“ (155) musíme odmítnout, protože musí nutně skončit v naprosté subjektivitě. Pokud chápeme svět jako souhrn (totalitu) všech předmětných skutečností (event. přesněji: všech skutečností, které mají svou předmětnost, svou předmětnou stránku, aniž by bylo nutno je na ni redukovat), pak je takový svět vlastně založen či spíše zakládán (postupně a vždy znovu) reagováním jedněch událostí na druhé (jiné). Dvě (anebo nekonečný třeba počet) události, které jsou do sebe uzavřeny a nereagují na žádnou událost jinou, nemohou nikterak tvořit „celek“, a tím méně nějaký „svět“ jako totalitu všech (obou) událostí. Taková totalita by mohla být postavena jenom na nějakém efektivním základě, na nějaké akci, jejíž jednou funkcí by byla právě ona integrace, totalizace původně individuálního, resp. různého a odděleného.

My ovšem víme, že každá událost je někde zakotvena, že má (musí mít) svůj zdroj, svůj původ. A tento původ je „někde“ v ryzí nepředmětnosti. To s sebou nese tu svízel, že o tom nemůžeme předmětně nic vypovědět. Mohli bychom připustit, že totalita světa má svůj základ (zdroj) v ryzí nepředmětnosti, ale tím bychom si nic nepomohli, protože taková totalita by eo ipso musela být jakousi událostí (resp. celou „galaxií“ událostí), totiž totalizací, neboť z ryzí nepředmětnosti by se musela zvnějšnit, zpředmětnit. A jestliže totalita světa musí být chápána geneticky, musí být chápán geneticky i sám svět, protože bez totality není možný, svět sám se musí totalizací ustavit. (Na tomto místě není vhodné se zastavovat u několikavrstevnosti takového ustavení postupně totalizacemi na různých rovinách.)

6. 10. 80, 9.45