[Člověk a jeho poslání]

1. Jaké jest poslání člověka (konkrétního) ve světě?

2. Má člověk vůbec nějaké (individuální) poslání?

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

První otázka je též časově dřívější, logicky však nabývá svého významu teprve kladným zodpověděním otázky druhé. K první otázce nutně musí vésti pouze předpoklad: věci (tj. i bytosti) kolem mne mají svůj účel, své poslání; (velmi) pravděpodobně mám i já nějaké; jaké tedy? Druhá otázka však představuje již určitou skepsi: pochybuji o poslání, o určení věcí kolem sebe, a tak pochybuji i o vlastním určení a poslání.

Smyslem, účelem, posláním, určením života (– lidského) nemůže být nic, co je pouhým zařízením, regulací, úpravou života. Nemohu odůvodnit svou výlučnou existenci tím, že právě já mám pociťovat dobro (v nejširším slova smyslu) (právě tak, jako nelze říci, že píšeme, abychom mohli používat pera, a malujeme, abychom mohli používat barev), neboť otázka, proč právě já mám pociťovat dobro (chtěli jsme přec odůvodnit svou existenci), a tu nemůžeme odůvodňovat zvolením své existence, ta otázka pak zůstává!

Nepociťuji vždy dobro; jsem tedy pokusným objektem?