Dopis Ladislava Hejdánka z června 1971 adresovaný „Vilusce“ zachycuje tíživou atmosféru počátků normalizace v Československu. Autor popisuje dopady politických restrikcí na svou rodinu: zatímco dcera Jana byla přijata na prestižní školu, dcera Petra se stala obětí nových nesmyslných kvót a zůstává bez umístění. Hejdánek sám reflektuje svou profesní degradaci; pracuje jako noční vrátný, aby si uchoval čas na odbornou práci, neboť odmítá rezignovat na svou kvalifikaci. Zmiňuje také nejistou situaci manželky Hedy, která dokončuje studia pod hrozbou politických prověrek. Navzdory materiálnímu nedostatku a profesní marginalizaci dopis vyznívá optimisticky v otázce lidské vzájemnosti. Autor vyzdvihuje novou vlnu solidarity mezi pronásledovanými, kterou staví do kontrastu s izolací padesátých let. Text je cenným svědectvím o strategiích přežití a morální integritě české inteligence v období po srpnové okupaci.