Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
ScanImage540.jpg
====================
11 1 sirovi spol 10283 Lv H Otevřený list Mirkovanim a Libsvárliveum brüstung 5. srpna 1863. дория Srpen 1963
ScanImage540.jpg
====================
11 1 sirovi spol 10283 Lv H Otevřený list Mirkovanim a Libsvárliveum brüstung 5. srpna 1863. дория Srpen 1963
====================
ScanImage541.jpg
====================
Dáno v Praze, 5. srpna 1963. Otevřený list Mířkovanům a Libosvárlivcům Doufám, že se již ustavičným kolováním patřičně rozšířila (až do úplné nabubřehosti) zpráva, že jsem sice chtěl a zamýšlel v těchto dnech stanování působit schizmaticky resp. schizmatotropně, ale že se mi to z nadřízených míst prostě zatrhlo. Druhou část fámy bych chtěl tedy co nejradikálně ji popřít a vyvrátit. I já mám ovšem s Bonhoefferem za to, že Gott begegnet uns nicht nur als Du, sondern auch "vermummt" im "Es jenže stejně jako on považuji za nejdůležitější otázku, "wie wir in diesem "Es" ("Schicksal") das "Du" finden, oder mit anderen Worten: wie aus dem "Schicksal" wirklich "Führung" wird". "Wir müssen den 'Schicksal"... ebenso entschlossen entgegentreten wie uns ihm zu gegebener Zeit unterwerfen". "Die Grenzen zwischen Widerstand und Ergebung sind also prinzipiell nicht zu bestimmen; aber es mu3 beides dasein und beides mit Entschlossenheit ergriffen werden. "Jsou však někteří, kteří-využívajíce oné okolnosti, že v tom "Es" je řízení či vedení "boží" "vermummt"- falešně rozlišují mezi tím, čemu se jest poddati, čemu jest ustoupiti, co jest přijmouti a (trpělivě) na se vzíti, a mezi tím, čemu jest se postaviti, brániti, proti čemu jest bojovati, vzepříti se, co jest nepřijmouti, alébrž neuznati a odmítnouti. Jsou dokonce někteří, kteří se cítí tak dokonale v ruce boží, že doporučují přijmouti vše, se š vším se spokojiti a smířiti, vnitřně vyrovnati. To jsou ti praví Mířkované či Mířkovci a jim jest vypověděti svár Ale ne každý svár voní vzhůru a kouří do nebe; jsout sváry, které smrdí při zemi a roznášejí svůj puch vůkol. A proto naším heslem budiž: ne jakýkoliv svár, nýbrž pouze svár libý a duši i dějinám světovým příjemný. Bez sváru jistěže není žádného pokroku vpřed; ale jsou sváry, které čpějí vyčpělostí a jejichž chuť rodí nechutenství. Jsou sváry vyprahlé, sešlé a vousaté, z nichž nikdy už nic dobrého vzejíti nemůže. Ale jsou sváry mířící dopředu, do budoucna, sváry s perspektivou a o perspektivu. To je místo, kam se i my musíme postavit. Miláčkové moji, pomně tež, abyste na správné straně také stáli v takovém libém sváru. Samozřejmě, že je třeba vzít na vědomí holou skutečnost, že Mířkovci i Hnusosvárovci fakticky existují a že je třeba s nimi na této jediné zemi žít. Zpronevěřili bychom se svým nejvyšší zásadám (byt dosud ne zcela propracovaným) a porušili bychom dokonce samotnou zákonnost (dosud vůbec nerozpracovávanou), kdybychom je chtěli z této louky vypudit, do rybníka naházet a tak likvidovat. Na této louce je třeba z důvodů zdravého rozumu s Mířkovci i Hnusosvárovei mírově spolužít. Ale to nezmenea ne znamená v žádném případě dopustit se světonázorových ústupků a propadnout ideovému smířenectví. Naopak Keine ideologische Abrüstung. Svár musí pokračovat dále. Ovšem svár libý, svár bez kyjů a kamenů, bez pěstních zápasů a válečného pořvávání. A tak protože moje osobní přítomnost na svrchuuvedené louce by byla neodmyslitelná, ano svrchovaně nezbytná pouze v případě, že by právě naopak na kyje a kameny, pěstní zápasy a řev došlo, zatímco však ve stávajícím případě je zbytečná nebo alespon nadbytečná, ant ideového sváru se mohu docela dobře zúčastnit také in abG
ScanImage541.jpg
====================
Dáno v Praze, 5. srpna 1963. Otevřený list Mířkovanům a Libosvárlivcům Doufám, že se již ustavičným kolováním patřičně rozšířila (až do úplné nabubřehosti) zpráva, že jsem sice chtěl a zamýšlel v těchto dnech stanování působit schizmaticky resp. schizmatotropně, ale že se mi to z nadřízených míst prostě zatrhlo. Druhou část fámy bych chtěl tedy co nejradikálně ji popřít a vyvrátit. I já mám ovšem s Bonhoefferem za to, že Gott begegnet uns nicht nur als Du, sondern auch "vermummt" im "Es jenže stejně jako on považuji za nejdůležitější otázku, "wie wir in diesem "Es" ("Schicksal") das "Du" finden, oder mit anderen Worten: wie aus dem "Schicksal" wirklich "Führung" wird". "Wir müssen den 'Schicksal"... ebenso entschlossen entgegentreten wie uns ihm zu gegebener Zeit unterwerfen". "Die Grenzen zwischen Widerstand und Ergebung sind also prinzipiell nicht zu bestimmen; aber es mu3 beides dasein und beides mit Entschlossenheit ergriffen werden. "Jsou však někteří, kteří-využívajíce oné okolnosti, že v tom "Es" je řízení či vedení "boží" "vermummt"- falešně rozlišují mezi tím, čemu se jest poddati, čemu jest ustoupiti, co jest přijmouti a (trpělivě) na se vzíti, a mezi tím, čemu jest se postaviti, brániti, proti čemu jest bojovati, vzepříti se, co jest nepřijmouti, alébrž neuznati a odmítnouti. Jsou dokonce někteří, kteří se cítí tak dokonale v ruce boží, že doporučují přijmouti vše, se š vším se spokojiti a smířiti, vnitřně vyrovnati. To jsou ti praví Mířkované či Mířkovci a jim jest vypověděti svár Ale ne každý svár voní vzhůru a kouří do nebe; jsout sváry, které smrdí při zemi a roznášejí svůj puch vůkol. A proto naším heslem budiž: ne jakýkoliv svár, nýbrž pouze svár libý a duši i dějinám světovým příjemný. Bez sváru jistěže není žádného pokroku vpřed; ale jsou sváry, které čpějí vyčpělostí a jejichž chuť rodí nechutenství. Jsou sváry vyprahlé, sešlé a vousaté, z nichž nikdy už nic dobrého vzejíti nemůže. Ale jsou sváry mířící dopředu, do budoucna, sváry s perspektivou a o perspektivu. To je místo, kam se i my musíme postavit. Miláčkové moji, pomně tež, abyste na správné straně také stáli v takovém libém sváru. Samozřejmě, že je třeba vzít na vědomí holou skutečnost, že Mířkovci i Hnusosvárovci fakticky existují a že je třeba s nimi na této jediné zemi žít. Zpronevěřili bychom se svým nejvyšší zásadám (byt dosud ne zcela propracovaným) a porušili bychom dokonce samotnou zákonnost (dosud vůbec nerozpracovávanou), kdybychom je chtěli z této louky vypudit, do rybníka naházet a tak likvidovat. Na této louce je třeba z důvodů zdravého rozumu s Mířkovci i Hnusosvárovei mírově spolužít. Ale to nezmenea ne znamená v žádném případě dopustit se světonázorových ústupků a propadnout ideovému smířenectví. Naopak Keine ideologische Abrüstung. Svár musí pokračovat dále. Ovšem svár libý, svár bez kyjů a kamenů, bez pěstních zápasů a válečného pořvávání. A tak protože moje osobní přítomnost na svrchuuvedené louce by byla neodmyslitelná, ano svrchovaně nezbytná pouze v případě, že by právě naopak na kyje a kameny, pěstní zápasy a řev došlo, zatímco však ve stávajícím případě je zbytečná nebo alespon nadbytečná, ant ideového sváru se mohu docela dobře zúčastnit také in abG
====================
ScanImage542.jpg
====================
nictvem sentia, ba dokonce takto i mnohem lépe, ne bot - nevyrušován protivmohu svou případnou myšlenku (naskytne-li se ně jaká) dovést až do konce. Kromě toho každé mé eventuálně drahocenné slovo by u rybníka padha mohlo padnout na uhor a sdílet tak osud všech vyřčených, leč ne zapsaných slov; bylo by pouhým ihbá flátem vocis, jak říkali staří. Takto to však zaznamenáno na věky může ještě v hluboké budoucnosti vstoupit do případné duše, která by se mu otevřela. A tak uzavírám, pokud jde právě o mou nepřítomnost: přijímám plotýnkový osud a podřizuji se mu v tom, že trpělivě polehávám na rovném tvrdém a zůstávám doma. g.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.www.www.dw.modráninkasátibu Fírung tohoto navenek jistě nezáviděníhodného šiksálu však se domnívám viděti v tom, že mi dovoluje pozvednout úroveň možné argumentace z roviny luční na rovinu povýtce intelektuální a tak pročistit ovzduší od nežádoucích sentimentů táborákových a jiných. (Konec biblicko-politické úvahy.) Od Zásad k Vyznání ? Jedním z ohlášených themat, která mají být diskutována v MířkověLibosvárech (o skutečném stavu dosud nejdem zpraven), je formulace preambule k novému vyznání ("kdo je křestan ?") - viz Honzův okružník (či spíše rozběžník) z 22.7.tr. 2 Čemu má sloužit nové vyznání? Komu má být určeno ? Co se sleduje pokusem o jeho novou formulaci? Tady je třeba nejprve udělat jasno. Jestliže je míněno pro vnitrocírkevní potřebu (výlučně), tj. jestliže je jeho cílem upevnění českobratrské evangelické uvědomělosti, jestliže se duch tohoto podniku chce ubírat "na grunty", "na hlubiny" a pod., pak jsem přesvědčen je třeba se distancovat. Ovšem až když se ukáže, že není naděje pro potřebný zajisté pokus o změnu takového kursu. BUR má dr Jestliže se formulovat "nové vyznání" resp. "nově formulovat vyznání", pak se to nemůže dít bez ohledu na širokou problematiku "nové", "nenáboženské" či "civilní interpretace". Diskuse o povaze a zásadách této nové interpretace se dosud ještě ani nerozjela; místo otevřených rozhovorů najdeme bud rozpačité přešlapování, slovně dialektické (a především ne závazné) žonglérství a v nejlepším případě nesmělé zatím vystrkování růžků. Za těchto okolností nemá pokus o novou formulaci vyznání prakticky žádnou naději na reálný a uspokojivý výsledek. Nemá smysl pořizovat dobový dokument; je třeba formulovat program. K programu však nedospějjeme sérií kompromisů a ustavičným balancováním. Program nemůže vytýčit komi se synodní rady, ale sevřená, pracovně a hlavně myšlenkově integrovaná, stejným směrem orientovaná skupina, která se na různých dalších jednáních bude moci prosazovat především proto, že jí bude jasno, že bude vědět, co chce. Tolik nejvšeobecněji. Pokud jde poněkud konkrétně ji o naši skupinu resp. o "novou orientaci" vůbec, pak je stejně jasno, že na ostré, pronikavé a myšlenkově jednotné formulaci našeho programu se nám dosud nepodařilo se sjednotit a naděje na takové sjednocení v blízké budoucnosti se v poslední době spíše teněía zmenšují. Přitom ovšem značně výrazná rámcová jednota zůstává zachována (v tom jsem zajedno na př. s Honzou Čapkem, a jistě i s dalšími, s nimiž jsem o tom přímo nemluvil) a nepochybně by bylo ne správné ji trhat. Co z toho vyplývá?
ScanImage542.jpg
====================
nictvem sentia, ba dokonce takto i mnohem lépe, ne bot - nevyrušován protivmohu svou případnou myšlenku (naskytne-li se ně jaká) dovést až do konce. Kromě toho každé mé eventuálně drahocenné slovo by u rybníka padha mohlo padnout na uhor a sdílet tak osud všech vyřčených, leč ne zapsaných slov; bylo by pouhým ihbá flátem vocis, jak říkali staří. Takto to však zaznamenáno na věky může ještě v hluboké budoucnosti vstoupit do případné duše, která by se mu otevřela. A tak uzavírám, pokud jde právě o mou nepřítomnost: přijímám plotýnkový osud a podřizuji se mu v tom, že trpělivě polehávám na rovném tvrdém a zůstávám doma. g.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.w.www.www.dw.modráninkasátibu Fírung tohoto navenek jistě nezáviděníhodného šiksálu však se domnívám viděti v tom, že mi dovoluje pozvednout úroveň možné argumentace z roviny luční na rovinu povýtce intelektuální a tak pročistit ovzduší od nežádoucích sentimentů táborákových a jiných. (Konec biblicko-politické úvahy.) Od Zásad k Vyznání ? Jedním z ohlášených themat, která mají být diskutována v MířkověLibosvárech (o skutečném stavu dosud nejdem zpraven), je formulace preambule k novému vyznání ("kdo je křestan ?") - viz Honzův okružník (či spíše rozběžník) z 22.7.tr. 2 Čemu má sloužit nové vyznání? Komu má být určeno ? Co se sleduje pokusem o jeho novou formulaci? Tady je třeba nejprve udělat jasno. Jestliže je míněno pro vnitrocírkevní potřebu (výlučně), tj. jestliže je jeho cílem upevnění českobratrské evangelické uvědomělosti, jestliže se duch tohoto podniku chce ubírat "na grunty", "na hlubiny" a pod., pak jsem přesvědčen je třeba se distancovat. Ovšem až když se ukáže, že není naděje pro potřebný zajisté pokus o změnu takového kursu. BUR má dr Jestliže se formulovat "nové vyznání" resp. "nově formulovat vyznání", pak se to nemůže dít bez ohledu na širokou problematiku "nové", "nenáboženské" či "civilní interpretace". Diskuse o povaze a zásadách této nové interpretace se dosud ještě ani nerozjela; místo otevřených rozhovorů najdeme bud rozpačité přešlapování, slovně dialektické (a především ne závazné) žonglérství a v nejlepším případě nesmělé zatím vystrkování růžků. Za těchto okolností nemá pokus o novou formulaci vyznání prakticky žádnou naději na reálný a uspokojivý výsledek. Nemá smysl pořizovat dobový dokument; je třeba formulovat program. K programu však nedospějjeme sérií kompromisů a ustavičným balancováním. Program nemůže vytýčit komi se synodní rady, ale sevřená, pracovně a hlavně myšlenkově integrovaná, stejným směrem orientovaná skupina, která se na různých dalších jednáních bude moci prosazovat především proto, že jí bude jasno, že bude vědět, co chce. Tolik nejvšeobecněji. Pokud jde poněkud konkrétně ji o naši skupinu resp. o "novou orientaci" vůbec, pak je stejně jasno, že na ostré, pronikavé a myšlenkově jednotné formulaci našeho programu se nám dosud nepodařilo se sjednotit a naděje na takové sjednocení v blízké budoucnosti se v poslední době spíše teněía zmenšují. Přitom ovšem značně výrazná rámcová jednota zůstává zachována (v tom jsem zajedno na př. s Honzou Čapkem, a jistě i s dalšími, s nimiž jsem o tom přímo nemluvil) a nepochybně by bylo ne správné ji trhat. Co z toho vyplývá?
====================
ScanImage543.jpg
====================
Jediná věc - unum necessarium: diferencovat se názorově a programově uprostřed "nové orientace". Tady je tedy ten návrh na zorganisování a uspořádání schizmatu. Až dosud se ukázalo, že v podstatě nemáme s kým vést rozhovor navenek. (Jedovatá huba by mohla opáčit a ne zcela neprávem že zvenčí v podstatě nebylo s kým a s čím novo orientačním vést rozhovor, natož polemiku.) Jistě by nám proto mohlo jenom prospět, kdybychom zahájili rozhovory vnitřní. Jinými slovy: navrhuji, abychom přestali s tou dosavadní snahou nechat věci rozpliznout do nepolapitelna, jakmile se začne rýsovat mezi námi nějaká zásadnější ne shoda. A za druhé: at už dojde k takové neshodě či rozporu v jakékoli míře ostrosti, nechtějme z toho vyvozovat důsledky pro osobní a "hnutové (novo orientační) vztahy. Nová orientace nikdy nedržela pohromadě, protože měla jasný ideový program, nýbrž přestože jej neměla. Pokusme se uvnitř této skupiny shluknout kolem několika ideových krystalisačních center: neopírejme se už tak jednostranně o své pocity, nálady, zkušenosti, neuspokojenosti, chuti či nechuti, v nichž jsme si byli a stále jsme dosti blízko, a pokusme se o reflexi, o intelektuálně poctivý (jak říkával Bonhoeffer) rozbor těchto zkušeností, pocitů atd. a o formulování jasného programu či spíše jasných programů, ne bot navrhuji přece schizma, a to znamená více programů, nejméně však dva. D Loni při posledním ohni jsem promluvil od srdce - a jak se mi dnes zdá, nejen ne dost přesvědčivě, ale pro leckoho i odpudivě. A přece to bylo mé vyznání (nebo se to takovému osobnímu vyznání ale spon blížilo) a já bych to letos nemohl v případě potřeby neopakovat: Měl jsem a wái mám i dnes dojem, že nade šla doba, kdy je třeba postupovat v sevřených řadách a se svřeným programem. Klamal jsem se asi poněkud, pokud jsem oceňoval (a spíše přecenoval) subjektivní připravenost jednoho každého pro tento úkol. Ale tím nemůže být ukol sám otřesen; jen cesty budou složitější a trpělivost potřebnější. Dlouho jsem se cítil na okraji nové orientace, spíš jako sputnik než jako řadový člen. Loni jsem se toho dojmu poprvé zbavil a začal jsem se považovat za jednoho z vás, tedy od té chvíle za jednoho z nás. Dnes mam ten dojem, že se to všechno odehrálo poze v mé mysli: ani jsem předtím nebyl tak na okraji, jak jsem si myslel, ani ted nejsem tak plnoprávným členem, jak si myslím. Zdá se mi, že jsem to zbytečně a možná příliš poctivě zdramatisoval. Zatím však v nové orientaci není podnebí na dramata (kromě drobných osobních dramátek, nechce se mi exemplifikovat). A to je asi právě ta největší chyba, mám za to, Nějak splihle visí vlaječka novoorientační, čerstvého větérku by bylo zapotřebí. A tož s chutí do libých svárů ! Poznámky k rozhovoru Jestliže nové vyznání má sice stručně, ale jasně, pro moderního člověka srozumitelně formulovat jádro Ježíšovy zvěsti či ještě lépe: jádro naší víry orientované na životě a díle Ježíše Krista, pak může a současně musí mít preambule jeden jediný cíl: objasnit historický význam Ježíšova díla pro náš moderní svět. To znamená ukázat Ježíše v historických souvislostech směrem do minulosti a hlavně do budoucnosti, tj. zasadit jej dějinně (v nejširším smyslu na př. O 3 preambuli 1
ScanImage543.jpg
====================
Jediná věc - unum necessarium: diferencovat se názorově a programově uprostřed "nové orientace". Tady je tedy ten návrh na zorganisování a uspořádání schizmatu. Až dosud se ukázalo, že v podstatě nemáme s kým vést rozhovor navenek. (Jedovatá huba by mohla opáčit a ne zcela neprávem že zvenčí v podstatě nebylo s kým a s čím novo orientačním vést rozhovor, natož polemiku.) Jistě by nám proto mohlo jenom prospět, kdybychom zahájili rozhovory vnitřní. Jinými slovy: navrhuji, abychom přestali s tou dosavadní snahou nechat věci rozpliznout do nepolapitelna, jakmile se začne rýsovat mezi námi nějaká zásadnější ne shoda. A za druhé: at už dojde k takové neshodě či rozporu v jakékoli míře ostrosti, nechtějme z toho vyvozovat důsledky pro osobní a "hnutové (novo orientační) vztahy. Nová orientace nikdy nedržela pohromadě, protože měla jasný ideový program, nýbrž přestože jej neměla. Pokusme se uvnitř této skupiny shluknout kolem několika ideových krystalisačních center: neopírejme se už tak jednostranně o své pocity, nálady, zkušenosti, neuspokojenosti, chuti či nechuti, v nichž jsme si byli a stále jsme dosti blízko, a pokusme se o reflexi, o intelektuálně poctivý (jak říkával Bonhoeffer) rozbor těchto zkušeností, pocitů atd. a o formulování jasného programu či spíše jasných programů, ne bot navrhuji přece schizma, a to znamená více programů, nejméně však dva. D Loni při posledním ohni jsem promluvil od srdce - a jak se mi dnes zdá, nejen ne dost přesvědčivě, ale pro leckoho i odpudivě. A přece to bylo mé vyznání (nebo se to takovému osobnímu vyznání ale spon blížilo) a já bych to letos nemohl v případě potřeby neopakovat: Měl jsem a wái mám i dnes dojem, že nade šla doba, kdy je třeba postupovat v sevřených řadách a se svřeným programem. Klamal jsem se asi poněkud, pokud jsem oceňoval (a spíše přecenoval) subjektivní připravenost jednoho každého pro tento úkol. Ale tím nemůže být ukol sám otřesen; jen cesty budou složitější a trpělivost potřebnější. Dlouho jsem se cítil na okraji nové orientace, spíš jako sputnik než jako řadový člen. Loni jsem se toho dojmu poprvé zbavil a začal jsem se považovat za jednoho z vás, tedy od té chvíle za jednoho z nás. Dnes mam ten dojem, že se to všechno odehrálo poze v mé mysli: ani jsem předtím nebyl tak na okraji, jak jsem si myslel, ani ted nejsem tak plnoprávným členem, jak si myslím. Zdá se mi, že jsem to zbytečně a možná příliš poctivě zdramatisoval. Zatím však v nové orientaci není podnebí na dramata (kromě drobných osobních dramátek, nechce se mi exemplifikovat). A to je asi právě ta největší chyba, mám za to, Nějak splihle visí vlaječka novoorientační, čerstvého větérku by bylo zapotřebí. A tož s chutí do libých svárů ! Poznámky k rozhovoru Jestliže nové vyznání má sice stručně, ale jasně, pro moderního člověka srozumitelně formulovat jádro Ježíšovy zvěsti či ještě lépe: jádro naší víry orientované na životě a díle Ježíše Krista, pak může a současně musí mít preambule jeden jediný cíl: objasnit historický význam Ježíšova díla pro náš moderní svět. To znamená ukázat Ježíše v historických souvislostech směrem do minulosti a hlavně do budoucnosti, tj. zasadit jej dějinně (v nejširším smyslu na př. O 3 preambuli 1
====================
ScanImage544.jpg
====================
4 jak to modelově udělal Green prostřednictvím jedné své postavy, když o Ježíšovi mluví jako o amoe bě, která se dala správným směrem), a ukázat, jak z toho, co přinesl a udělal, dnes všichni (nejen tzv. křesťané a věřící) žijeme. Obsahem vlastního vyznání by pak měly být perspektivy a "návod k činnosti". Považuji za nepřípustné objasnovat, co to je křestan. Místo takového dělení na křestany a nekřestany je třeba pamatovat na Ježíšův universalismus. (Ani mu na mysl nepřišlo, že by líčil, jak vypadá pravý Izraelec.) Budeme-li formulovat program jako výzvu pro každého člověka, pak nemůžeme požadovat žádnou jinou konformitu, než která bezprostředně vyvěrá z konkrétního programu samotného. Do budoucnosti je třeba vykročit ruku v ruce se všemi: nemůžeme předem vyžadovat splnění nějakých podmínek. Každá taková předem požadovaná podmínka je překážkou v cestě za společným programem, za společnými cíli. Solidarita s člověkem tohoto světa a tohoto století se rozpadne ještě před jakýmkoli praktickým prověřováním, jakmile vyjdeme s hlásáním, kdo to je křestan (a rozumí se: pravý křestan). Nebylo by ovšem špatným navázáním kontaktu s moderním člověkem, kdy bychom s bravurním realismem narýsovali obrysy toho, kdo pohříchu povětšině představuje dnes tzv. křesťana. Ale jako pre ambule se to snad nehadí; to spíš někam na malou scénu. Dále. Vyznání je třeba formulovat at už v preambuli, at ve vlastním textu rovněž ekumenicky. To znamená, že výzva k modernímu člověku musí být vyjádřena všekřesťansky, tj. tak, aby se k ní mohly přiznat všechny církve. Ekumenicita se ovšem bohužel obvykle chápe jako museálně-památeční záležitost. Avšak existuje také moderní ekumenicita. Universalita také nesmí znamenat nevýraznost; všekřesťanskost ne smí znamenat od všech církví něco. Nejde o to, dostat toho do "vyznání" co nejvíc, ale aby to byla výzva pro všechny. To jsou pochopitelně různé věci. Dokonce neplatí ani, že by tu platila nepřímá uměrnost. Představuji si (a píšu to, resp. psal jsem to narychlo) preambuli jako vylíčení duchovního vývoje lidstva: 1) Význam myšlení (reflexe) pro lidskou perspektivu ("budoucnost"). 2) "Odcizení" v první etapě: objev cizího světa přírody. Strach, starost, uzkost atd. 3) Mythus jako nový životní styl, jímž člověk "znovu" činí svět svým světem. 4) Napětí mezi mythem a životní praxí: reflexe nové úrovně. Úpadek mythu, jeho rehabilitace v náboženství. Náboženství jako pokus o synthe su me zi my them a životní praxí. Významný pokus o integraci lidského života. 5) Racionální kritika mythu .(Řecko): nepostihuje podstatu mythu. 6) Význam"prorocké" tradice ve starém Izraeli pro světový duchovní vývoj. Synthesa "časů" v jediné (světové) dějiny. Myšlenka světových dějin. 7) Odvrat od archetapálního světa k dennímu životu v jeho najblich nejnižších rovinách jako korektura skutečného i potenciálního mo-
ScanImage544.jpg
====================
4 jak to modelově udělal Green prostřednictvím jedné své postavy, když o Ježíšovi mluví jako o amoe bě, která se dala správným směrem), a ukázat, jak z toho, co přinesl a udělal, dnes všichni (nejen tzv. křesťané a věřící) žijeme. Obsahem vlastního vyznání by pak měly být perspektivy a "návod k činnosti". Považuji za nepřípustné objasnovat, co to je křestan. Místo takového dělení na křestany a nekřestany je třeba pamatovat na Ježíšův universalismus. (Ani mu na mysl nepřišlo, že by líčil, jak vypadá pravý Izraelec.) Budeme-li formulovat program jako výzvu pro každého člověka, pak nemůžeme požadovat žádnou jinou konformitu, než která bezprostředně vyvěrá z konkrétního programu samotného. Do budoucnosti je třeba vykročit ruku v ruce se všemi: nemůžeme předem vyžadovat splnění nějakých podmínek. Každá taková předem požadovaná podmínka je překážkou v cestě za společným programem, za společnými cíli. Solidarita s člověkem tohoto světa a tohoto století se rozpadne ještě před jakýmkoli praktickým prověřováním, jakmile vyjdeme s hlásáním, kdo to je křestan (a rozumí se: pravý křestan). Nebylo by ovšem špatným navázáním kontaktu s moderním člověkem, kdy bychom s bravurním realismem narýsovali obrysy toho, kdo pohříchu povětšině představuje dnes tzv. křesťana. Ale jako pre ambule se to snad nehadí; to spíš někam na malou scénu. Dále. Vyznání je třeba formulovat at už v preambuli, at ve vlastním textu rovněž ekumenicky. To znamená, že výzva k modernímu člověku musí být vyjádřena všekřesťansky, tj. tak, aby se k ní mohly přiznat všechny církve. Ekumenicita se ovšem bohužel obvykle chápe jako museálně-památeční záležitost. Avšak existuje také moderní ekumenicita. Universalita také nesmí znamenat nevýraznost; všekřesťanskost ne smí znamenat od všech církví něco. Nejde o to, dostat toho do "vyznání" co nejvíc, ale aby to byla výzva pro všechny. To jsou pochopitelně různé věci. Dokonce neplatí ani, že by tu platila nepřímá uměrnost. Představuji si (a píšu to, resp. psal jsem to narychlo) preambuli jako vylíčení duchovního vývoje lidstva: 1) Význam myšlení (reflexe) pro lidskou perspektivu ("budoucnost"). 2) "Odcizení" v první etapě: objev cizího světa přírody. Strach, starost, uzkost atd. 3) Mythus jako nový životní styl, jímž člověk "znovu" činí svět svým světem. 4) Napětí mezi mythem a životní praxí: reflexe nové úrovně. Úpadek mythu, jeho rehabilitace v náboženství. Náboženství jako pokus o synthe su me zi my them a životní praxí. Významný pokus o integraci lidského života. 5) Racionální kritika mythu .(Řecko): nepostihuje podstatu mythu. 6) Význam"prorocké" tradice ve starém Izraeli pro světový duchovní vývoj. Synthesa "časů" v jediné (světové) dějiny. Myšlenka světových dějin. 7) Odvrat od archetapálního světa k dennímu životu v jeho najblich nejnižších rovinách jako korektura skutečného i potenciálního mo-
====================
ScanImage545.jpg
====================
5 t cenského, tj. politického i kulturního a duchovního diktátu. 8) Orientace na chudé, nemocné, vdovy a sirotky atd., jak ji známe už z prorockého posàlství, byl Ježíšem prohloubena ještě směrem k morálním okrajům společnosti: k hříšníkům, lehkým ženám, dobrodruhům, renegátům, vyděračům a pod. 9) Ježíšova perspektiva a program je: jedno stádo, tj. jeden lidský svět, jediné lidstvo, společný život a úsilí všech lidí, společ nost bez okrajů a bez ústředních sloupů, vzájemná láska, milosrdenství, služba a pomoc všech všem. 10) Zrušení všech předělů, hranic, společenských a jiných rozdílů, nová platforma lidského (všelidského) soužití: to je perspektiva, která se připravovala u proroků a která se zrodila v Ježíšově pohledu na svět. Co to dnes znamená pro náš program ? Program 1) Především musí Ježíšovo (a naše) poselství jasně a zřetelně zaznít po všem světě. To znamená dva velmi významné úkoly: 2) Uprostřed světa dějinně již poznamenaného Ježíšovou zvěstí skrze křesťanské působení je třeba najít nový, mocný a přesvědčivý výraz pro program na Ježíše navazující. (Nová interpretace, ale také nové perspektivy konkrétního programu. Ne tedy jen nový výraz staré zvěsti.) 3) Stejně tak je třeba učinit vše pro pronikání ježíšovského programu na všechna místa, která se s jeho zvěstí dosud vůbec nedostala do kontaktu ane bo jen povrchně a nedostatečně. Dějiny starého Izraele a křesťanských obcí se musejí stát minulostí i pro všechny ostatní národy a společnosti: nutnost vše světového navázání na tuto duchovní, kulturní atd. tradici. 4) Nový program se musí angažovat ve všech sférách lidského života a lidské činnosti. To znamená, že to ně smí být program mířící k absolutnímu postižení lidských úkolů (a tím také příslušně abstraktnímu), nýbrž program vědomě dočasný, provisorní, přechodný, ale tím spíše konkrétní, s docela určitými cíli spjatý atd. 5) Mimořádný význam má proniknutí nového myšlení do vědy. To klade zvláštní nároky na kvalitu tohoto myšlení. Tím vzrůstá význam pronikavých pokusů o nový filosofický výraz (a reflexi) víry, navazující na Ježíšovo poselství a vycházející z orientace, k níž on dal základ dovršením prorocké linie. 6) Stejně významná je aktivita veřejně-politická. Tu je třeba nejen osobní iniciativy a statečnosti občanské, ale také odbornosti, pronikavé intelektuální práce sociologické, národohospodářské, právní, psychologické, kulturně-kritické a pod. (Významná je z tohoto hlediska zvláště práce historická a j.) 7) Velmi významná je otázka akční a organisační základny. Úspěchy ne budou samozřejmé, ale budou vyžadovat usilovnou organisační práci a také odvážné pokusy o novou strukturu životního stylu a forem lidského soužití. Úzké svazky skupin několika rodin, hledání možností také pracovního soustředění k lidí osobně i duchov-
ScanImage545.jpg
====================
5 t cenského, tj. politického i kulturního a duchovního diktátu. 8) Orientace na chudé, nemocné, vdovy a sirotky atd., jak ji známe už z prorockého posàlství, byl Ježíšem prohloubena ještě směrem k morálním okrajům společnosti: k hříšníkům, lehkým ženám, dobrodruhům, renegátům, vyděračům a pod. 9) Ježíšova perspektiva a program je: jedno stádo, tj. jeden lidský svět, jediné lidstvo, společný život a úsilí všech lidí, společ nost bez okrajů a bez ústředních sloupů, vzájemná láska, milosrdenství, služba a pomoc všech všem. 10) Zrušení všech předělů, hranic, společenských a jiných rozdílů, nová platforma lidského (všelidského) soužití: to je perspektiva, která se připravovala u proroků a která se zrodila v Ježíšově pohledu na svět. Co to dnes znamená pro náš program ? Program 1) Především musí Ježíšovo (a naše) poselství jasně a zřetelně zaznít po všem světě. To znamená dva velmi významné úkoly: 2) Uprostřed světa dějinně již poznamenaného Ježíšovou zvěstí skrze křesťanské působení je třeba najít nový, mocný a přesvědčivý výraz pro program na Ježíše navazující. (Nová interpretace, ale také nové perspektivy konkrétního programu. Ne tedy jen nový výraz staré zvěsti.) 3) Stejně tak je třeba učinit vše pro pronikání ježíšovského programu na všechna místa, která se s jeho zvěstí dosud vůbec nedostala do kontaktu ane bo jen povrchně a nedostatečně. Dějiny starého Izraele a křesťanských obcí se musejí stát minulostí i pro všechny ostatní národy a společnosti: nutnost vše světového navázání na tuto duchovní, kulturní atd. tradici. 4) Nový program se musí angažovat ve všech sférách lidského života a lidské činnosti. To znamená, že to ně smí být program mířící k absolutnímu postižení lidských úkolů (a tím také příslušně abstraktnímu), nýbrž program vědomě dočasný, provisorní, přechodný, ale tím spíše konkrétní, s docela určitými cíli spjatý atd. 5) Mimořádný význam má proniknutí nového myšlení do vědy. To klade zvláštní nároky na kvalitu tohoto myšlení. Tím vzrůstá význam pronikavých pokusů o nový filosofický výraz (a reflexi) víry, navazující na Ježíšovo poselství a vycházející z orientace, k níž on dal základ dovršením prorocké linie. 6) Stejně významná je aktivita veřejně-politická. Tu je třeba nejen osobní iniciativy a statečnosti občanské, ale také odbornosti, pronikavé intelektuální práce sociologické, národohospodářské, právní, psychologické, kulturně-kritické a pod. (Významná je z tohoto hlediska zvláště práce historická a j.) 7) Velmi významná je otázka akční a organisační základny. Úspěchy ne budou samozřejmé, ale budou vyžadovat usilovnou organisační práci a také odvážné pokusy o novou strukturu životního stylu a forem lidského soužití. Úzké svazky skupin několika rodin, hledání možností také pracovního soustředění k lidí osobně i duchov-
====================
ScanImage546.jpg
====================
6 Á ně si blízkých - a to ve vhodné kombinaci s podněcováním vzniku a růstu podobných skupin nových. Bratrstva. Školicí místa. Malé dobříše. Atd. Nutnost dokonalého sžití se společností, platforma naprosté legality. Ne budu ty body zbytečně množit a rozšiřovat. Je zřejmé, že to nejsou nikterak věci, které by se takto, tímto způsobem (byt rozvedeně) měly do textu samotného uložit. Ale nějak tam být[musejí) zakotveny, aby text nebylo možno vyložit v jiném než zamýšleném smyslu. A tak vlastně tyto body jsou určeny k diskusi, která nutně musí předcházet každou definitivní formulaci vlastního textu vyznání (i preambule). Otázky nové interpretace Smyslem Bonhe offerovy orientace na náboženskou interpretaci biblických pojmů je dějinné rozpoznání, že cesta živé víry se musí rozejít s cestou náboženství. Náboženství není předpokladem víry, ale není ani jejím důsledkem. Éra náboženství končí; jdeme vstříc zcela nenáboženským dobám. Náboženství je dnes zvěstování evangelia stále víc na překážku, neboť člověk, k němuž se zvěstování obrací, je stále radikálně ji nenáboženský. Avšak Bonhoeffer jde ještě dál: proces odnáboženštění a ze světštění není pro křestanskou víru nikterak cizí, vnější záležitostí. Víra je na tomto proce su hluboce angažována, takže lze dokonce západní podobu křestanství považovat pouze za předstupeň úplné nenáboženskosti, přestože až dosud bylo křesťanství vždycky nějakou formou náboženské. Náboženství je jakousi 'duchovní obřízkou, od níž je skutečná víra svobodná. Otvírá se proto základní otázka, jak má a jak bude vypadat nenáboženské křestanství. Srovnáme-li toto stanovisko s programem "civilní interpretace" v pojetí Bulově, nemůže nám uniknout jistý dosti závažný přesun důrazu. M. Bula tomu dal již v r.1957 výraz tím, že se dovolává Bonhoefferova osobního vývoje, dokazujícího prý, že pro něho byl první věcí praktický životní postoj, a teoretické závěry a názvoslovné ujasnování teprve věc druhá. Proto je hlavní věcí zvěstovat evangelium našimi lidskými vztahy. S vnímavostí dnešního člověka vůči Kristově zvěsti lze počítat jen tam, kde se ukáží plody víry v mých vztazích k bližním. Bula říká, že by chtěl, aby v civilní interpretaci bohosliví předcházelo myšlení a život církve; pochybuje však o tom, že to je možné. Co se dlalo říci, bylo již řečeno. Už není ani naděje, že by mohlo být řečeno něco nového. Otevřena zůstává jen cesta "obcování beze slova". J.M. Lochman považuje Bulův termín "civilní interpretace" z několika důvodů za štastný; věcně ovšem zabírá do větší šíře. Upozorňuje na nutnou mnoho značnost programu "civilnosti" a doporučuje hledání v různém směru. Přestože si však je dobře vědom, že otázky interpretace vyrůstají ze základního ukolu poctivého pochopení a věrohodného výkladu evangelia, nakonec formuluje konečný úkol civilní interpretace evangelia dnes v tomto shrnutí: žít v následování Ježíše Krista evangelickou lidskost v našich vztazích, a to nejen v malém (jak to zdá se zúžuje Bula), nýbrž i ve velkém (opět však
ScanImage546.jpg
====================
6 Á ně si blízkých - a to ve vhodné kombinaci s podněcováním vzniku a růstu podobných skupin nových. Bratrstva. Školicí místa. Malé dobříše. Atd. Nutnost dokonalého sžití se společností, platforma naprosté legality. Ne budu ty body zbytečně množit a rozšiřovat. Je zřejmé, že to nejsou nikterak věci, které by se takto, tímto způsobem (byt rozvedeně) měly do textu samotného uložit. Ale nějak tam být[musejí) zakotveny, aby text nebylo možno vyložit v jiném než zamýšleném smyslu. A tak vlastně tyto body jsou určeny k diskusi, která nutně musí předcházet každou definitivní formulaci vlastního textu vyznání (i preambule). Otázky nové interpretace Smyslem Bonhe offerovy orientace na náboženskou interpretaci biblických pojmů je dějinné rozpoznání, že cesta živé víry se musí rozejít s cestou náboženství. Náboženství není předpokladem víry, ale není ani jejím důsledkem. Éra náboženství končí; jdeme vstříc zcela nenáboženským dobám. Náboženství je dnes zvěstování evangelia stále víc na překážku, neboť člověk, k němuž se zvěstování obrací, je stále radikálně ji nenáboženský. Avšak Bonhoeffer jde ještě dál: proces odnáboženštění a ze světštění není pro křestanskou víru nikterak cizí, vnější záležitostí. Víra je na tomto proce su hluboce angažována, takže lze dokonce západní podobu křestanství považovat pouze za předstupeň úplné nenáboženskosti, přestože až dosud bylo křesťanství vždycky nějakou formou náboženské. Náboženství je jakousi 'duchovní obřízkou, od níž je skutečná víra svobodná. Otvírá se proto základní otázka, jak má a jak bude vypadat nenáboženské křestanství. Srovnáme-li toto stanovisko s programem "civilní interpretace" v pojetí Bulově, nemůže nám uniknout jistý dosti závažný přesun důrazu. M. Bula tomu dal již v r.1957 výraz tím, že se dovolává Bonhoefferova osobního vývoje, dokazujícího prý, že pro něho byl první věcí praktický životní postoj, a teoretické závěry a názvoslovné ujasnování teprve věc druhá. Proto je hlavní věcí zvěstovat evangelium našimi lidskými vztahy. S vnímavostí dnešního člověka vůči Kristově zvěsti lze počítat jen tam, kde se ukáží plody víry v mých vztazích k bližním. Bula říká, že by chtěl, aby v civilní interpretaci bohosliví předcházelo myšlení a život církve; pochybuje však o tom, že to je možné. Co se dlalo říci, bylo již řečeno. Už není ani naděje, že by mohlo být řečeno něco nového. Otevřena zůstává jen cesta "obcování beze slova". J.M. Lochman považuje Bulův termín "civilní interpretace" z několika důvodů za štastný; věcně ovšem zabírá do větší šíře. Upozorňuje na nutnou mnoho značnost programu "civilnosti" a doporučuje hledání v různém směru. Přestože si však je dobře vědom, že otázky interpretace vyrůstají ze základního ukolu poctivého pochopení a věrohodného výkladu evangelia, nakonec formuluje konečný úkol civilní interpretace evangelia dnes v tomto shrnutí: žít v následování Ježíše Krista evangelickou lidskost v našich vztazích, a to nejen v malém (jak to zdá se zúžuje Bula), nýbrž i ve velkém (opět však
====================
ScanImage547.jpg
====================
7 zúženě na ekumenické vztahy). A tak se stává, že přes osvědčenou všeobsáhlost svého záběru pomíjí podobně jako Bula jeden z nejvýznamnějších momentů úsilí o novou interpretaci křesťanské zvěsti, totiž pokus o nové pochopení a nové vyjádření živé, tj. dnešní, aktuální víry tedy pokus myšlenkový, intelektuální, teoretický. D Mám-li tedy zhodnotit naši dnešní situaci v pojetí nové interpretace, jak se obráží na stránkách našich časopisů, zvláště v KR, musím konstatovat, že převládá pokus o sterilisaci Bonhoefferova odkazu. Bonhoeffer ovšem leccos nedomy slel ne bo alespon nejsou písemné doklady, že by to domyslel do větší určitosti. Proto jej nelze v žádném případě brát dogmaticky. Ale to pro mne znamená, že je třeba jít dál v jeho směru a nikoli, že půjdeme zpět k jeho starším, s Barthem konformějším a vůbec tzv. "ortodoxnějším" názorům. Proč byl v českém překladu vydán jeho starší, a k tomu neuplný spis "Nachfolge", který se později jemu samému už jevil poněkud problematický až i nebezpečný, a nikoli jeho nejdůležitější stati z "Widerstand und Erge bung" ? Proč ta distance od Müllerovy knihy "Von der Kirche zur Welt", která se dost korektně pokouší interpretovat Bonhoeffera v duchu jeho posledních dopisů a statí? Atd. M S tím je třeba něco učinit, má-li mít práce v nové orientaci vůbec smy sl. Dost už obcházení, je třeba přistoupit k věci. Bonhoefferů v odkaz Je známo, že jsem zavázán napsat článek o Bonhe offerovi. Mám všechen potřebný materiál zpracován a mohl bych článek napsat v několika dnech. Protože však mám dojem, že to je má osobní záležitost, do níž nikdo z theologů není zaangažován, nechce se mi do toho. Konec konců je to věc cti theologů, přihlásit se k Bonhe offerovu odkazu. A protože jednak nejsem schopen, zvláště však protože nechci posuzovat Bonhe offera theologicky, jsem si vědom (a každý to musí uznat), že bych mohl postihnout jen některé stránky jeho myšlení (což je takto obecně řečeno ovšem osudem každé práce), a to právě ty, které pohříchu vůbec irrelevanttheologicky jsou méně relevantní nebo ní. Vyzývám proto k spolupráci na společném článku o Bonhoefferovi (nebo na dvou oddělených ne společných článcích, které by však byly přípravováng společně a ve vzájemných rozhovore ch). Nejraději bych to napsal spolu s Honzou, ale nevím, nakolik tomu teď může věnovat energii a čas před stěhováním ne bo brzo po něm. Posudte to vůkol. Dobrý by byl také širší zájem a společná práce celého kruhu řekněme tak na rok, na dva. Jedno nevylučuje ani nepodmiňuje druhé. Znovu "philosophia christiana" ? Nové interpretaci rozumím tak: nejde jen o hermeneutiku. Nejde o výklad biblických textů, nejde o přiblížení biblického myšlení a celého světa modernímu člověku, nejde o výklad starokřesťanských symbolů to je všechno jasné. Nejde však v zásadě o interpretaci dřívějších reflexí víry, nýbrž o novou interpretaci samotné víry, tj. Rozlišení mezi vírou a její reflexí (předběžo novou reflexi víry. ně naznačený v mojí a Petrově práci v ThPř KR 1962, str. 47 a násl.) GORD Sup
ScanImage547.jpg
====================
7 zúženě na ekumenické vztahy). A tak se stává, že přes osvědčenou všeobsáhlost svého záběru pomíjí podobně jako Bula jeden z nejvýznamnějších momentů úsilí o novou interpretaci křesťanské zvěsti, totiž pokus o nové pochopení a nové vyjádření živé, tj. dnešní, aktuální víry tedy pokus myšlenkový, intelektuální, teoretický. D Mám-li tedy zhodnotit naši dnešní situaci v pojetí nové interpretace, jak se obráží na stránkách našich časopisů, zvláště v KR, musím konstatovat, že převládá pokus o sterilisaci Bonhoefferova odkazu. Bonhoeffer ovšem leccos nedomy slel ne bo alespon nejsou písemné doklady, že by to domyslel do větší určitosti. Proto jej nelze v žádném případě brát dogmaticky. Ale to pro mne znamená, že je třeba jít dál v jeho směru a nikoli, že půjdeme zpět k jeho starším, s Barthem konformějším a vůbec tzv. "ortodoxnějším" názorům. Proč byl v českém překladu vydán jeho starší, a k tomu neuplný spis "Nachfolge", který se později jemu samému už jevil poněkud problematický až i nebezpečný, a nikoli jeho nejdůležitější stati z "Widerstand und Erge bung" ? Proč ta distance od Müllerovy knihy "Von der Kirche zur Welt", která se dost korektně pokouší interpretovat Bonhoeffera v duchu jeho posledních dopisů a statí? Atd. M S tím je třeba něco učinit, má-li mít práce v nové orientaci vůbec smy sl. Dost už obcházení, je třeba přistoupit k věci. Bonhoefferů v odkaz Je známo, že jsem zavázán napsat článek o Bonhe offerovi. Mám všechen potřebný materiál zpracován a mohl bych článek napsat v několika dnech. Protože však mám dojem, že to je má osobní záležitost, do níž nikdo z theologů není zaangažován, nechce se mi do toho. Konec konců je to věc cti theologů, přihlásit se k Bonhe offerovu odkazu. A protože jednak nejsem schopen, zvláště však protože nechci posuzovat Bonhe offera theologicky, jsem si vědom (a každý to musí uznat), že bych mohl postihnout jen některé stránky jeho myšlení (což je takto obecně řečeno ovšem osudem každé práce), a to právě ty, které pohříchu vůbec irrelevanttheologicky jsou méně relevantní nebo ní. Vyzývám proto k spolupráci na společném článku o Bonhoefferovi (nebo na dvou oddělených ne společných článcích, které by však byly přípravováng společně a ve vzájemných rozhovore ch). Nejraději bych to napsal spolu s Honzou, ale nevím, nakolik tomu teď může věnovat energii a čas před stěhováním ne bo brzo po něm. Posudte to vůkol. Dobrý by byl také širší zájem a společná práce celého kruhu řekněme tak na rok, na dva. Jedno nevylučuje ani nepodmiňuje druhé. Znovu "philosophia christiana" ? Nové interpretaci rozumím tak: nejde jen o hermeneutiku. Nejde o výklad biblických textů, nejde o přiblížení biblického myšlení a celého světa modernímu člověku, nejde o výklad starokřesťanských symbolů to je všechno jasné. Nejde však v zásadě o interpretaci dřívějších reflexí víry, nýbrž o novou interpretaci samotné víry, tj. Rozlišení mezi vírou a její reflexí (předběžo novou reflexi víry. ně naznačený v mojí a Petrově práci v ThPř KR 1962, str. 47 a násl.) GORD Sup
====================
ScanImage548.jpg
====================
umožňuje znovu postavit otázku, jakého typu reflexe lze k tomu cíli dnes použít. Nenáboženská reflexe ve smyslu Bonhoefferově poněkud problematisuje možnost aplikace theologie (alespoň v dosavadní podobě), zcela však problematisuje dosavadní předpoklad, že theologie je jedinou možnou reflexí víry vůbec. Už před lety (u Hromádky) jsem vyložil své přesvědčení, že dnešní filosofické prostředky jsou podstatně jiné než byly filosofické prostředky antické, s nimiž se pozdně židovské a prvokřesťanské myšlení původně střetalo, a že tato změna byla významnou měrou ovlivněna a přímo zahájena onou zvláštní duchovní tradicí, pozname nanou křestanstvím (ale předtím již pporoky atd.). První křestan ské pokusy 'o reflexi víry na obranu proti řeckému a římskému způsobu myšlení se střetaly s metafysikou, tj. s typem myšlení, které je dnes na stejném ústupu jako náboženství (což je mimochodem pozoruhodný doklad toho, jak metafysika s náboženstvím úzce souvisí). Nový, nemetafy sický způsob myšlení však dosud nedostal definitivní podobu, teprve se rozvíjí a krystalisuje. Je proto vhodná chvíle pro pokus, použít si nového typu myšlení k navázání na křestanskou myšlenkovou tradici, oproštěnou jak od náboženských, tak od metafysických prvků. Tím by došlo ne jenom k sblížení myšlenového světa křestanů s dnešním myšlenkových světem moderního člověka, ale rovněž k mocnému stimulu pro nový typ myšlení, který pm by pak nemohl rozvíjet své pojmové předivo nezávisle na této pro Evropu a - jak doufáme pro celý svět neobyčejně významné tradici. Comp 2010 8 A tak otázka nové interpretace je po mém soudu neodlučně spojena s otázkou prosazení perspektivy interpretace filosofické, která by byla uznána za stejně legitimní, jako dosavadní interpretace (reflexe) theologická. At už vypadá vzdálenější budoucnost jakkoliv, na velmi dlouhou dobu je třeba počítat s tím, že obě formy reflexe, filosofická i theologická, budou pracovat vedle sebe. Aby mohlo dojít k spolupráci, vyžaduje to jednak vzájemný respekt a uznání, jednak hluboké myšlenkové úsilí o ohledání vlastních posic i posic oné druhé formy reflexe. Uvedené formulace jsou kromě toho v jednom směru nepřesné: zdají se říkat, že dosud vypadala situace docela jinak. To ovšem není pravda, fakticky už těch pokusů o filosofickou reflexi víry (křesťanské víry) byla celá řada, ale dosud se takto o tom nemluvilo: Bylo by však dobře to formulovat jako program. COMME Tohle je oblast, kde jsem hotov udělat kus práce pro novou interpretaci. Byla by však veliká praktická chyba, kdyby paralelně nevznikala nová orientace také v theologické práci, aby mohlo vskutku k vzájemných rozhovorům (které by měly smysl a perspektivu) dojít. Je třeba, aby se mezi theology našla skupina, která bude hotova legitimnost filosofické reflexe víry účinně hájit proti staromilcům. Filosofický pokus se sám nemůže theologického uznání dovolávat, protože jeho vnitřní oprávnění není a nemůže být založeno theologicky, nýbrž pouze ve víře, v níž je založeno obdobné vnitřní oprávnění theologické reflexe. Bylo by však proti smyslné a proti všem příkazům chvíle, kdyby se program filosofické reflexe víry měl zrodit a rozvíjet v boji proti theologii; bez boje sváru to ovšem nepůjde, ale fronty musí být postaveny jinak. Filosofic-
ScanImage548.jpg
====================
umožňuje znovu postavit otázku, jakého typu reflexe lze k tomu cíli dnes použít. Nenáboženská reflexe ve smyslu Bonhoefferově poněkud problematisuje možnost aplikace theologie (alespoň v dosavadní podobě), zcela však problematisuje dosavadní předpoklad, že theologie je jedinou možnou reflexí víry vůbec. Už před lety (u Hromádky) jsem vyložil své přesvědčení, že dnešní filosofické prostředky jsou podstatně jiné než byly filosofické prostředky antické, s nimiž se pozdně židovské a prvokřesťanské myšlení původně střetalo, a že tato změna byla významnou měrou ovlivněna a přímo zahájena onou zvláštní duchovní tradicí, pozname nanou křestanstvím (ale předtím již pporoky atd.). První křestan ské pokusy 'o reflexi víry na obranu proti řeckému a římskému způsobu myšlení se střetaly s metafysikou, tj. s typem myšlení, které je dnes na stejném ústupu jako náboženství (což je mimochodem pozoruhodný doklad toho, jak metafysika s náboženstvím úzce souvisí). Nový, nemetafy sický způsob myšlení však dosud nedostal definitivní podobu, teprve se rozvíjí a krystalisuje. Je proto vhodná chvíle pro pokus, použít si nového typu myšlení k navázání na křestanskou myšlenkovou tradici, oproštěnou jak od náboženských, tak od metafysických prvků. Tím by došlo ne jenom k sblížení myšlenového světa křestanů s dnešním myšlenkových světem moderního člověka, ale rovněž k mocnému stimulu pro nový typ myšlení, který pm by pak nemohl rozvíjet své pojmové předivo nezávisle na této pro Evropu a - jak doufáme pro celý svět neobyčejně významné tradici. Comp 2010 8 A tak otázka nové interpretace je po mém soudu neodlučně spojena s otázkou prosazení perspektivy interpretace filosofické, která by byla uznána za stejně legitimní, jako dosavadní interpretace (reflexe) theologická. At už vypadá vzdálenější budoucnost jakkoliv, na velmi dlouhou dobu je třeba počítat s tím, že obě formy reflexe, filosofická i theologická, budou pracovat vedle sebe. Aby mohlo dojít k spolupráci, vyžaduje to jednak vzájemný respekt a uznání, jednak hluboké myšlenkové úsilí o ohledání vlastních posic i posic oné druhé formy reflexe. Uvedené formulace jsou kromě toho v jednom směru nepřesné: zdají se říkat, že dosud vypadala situace docela jinak. To ovšem není pravda, fakticky už těch pokusů o filosofickou reflexi víry (křesťanské víry) byla celá řada, ale dosud se takto o tom nemluvilo: Bylo by však dobře to formulovat jako program. COMME Tohle je oblast, kde jsem hotov udělat kus práce pro novou interpretaci. Byla by však veliká praktická chyba, kdyby paralelně nevznikala nová orientace také v theologické práci, aby mohlo vskutku k vzájemných rozhovorům (které by měly smysl a perspektivu) dojít. Je třeba, aby se mezi theology našla skupina, která bude hotova legitimnost filosofické reflexe víry účinně hájit proti staromilcům. Filosofický pokus se sám nemůže theologického uznání dovolávat, protože jeho vnitřní oprávnění není a nemůže být založeno theologicky, nýbrž pouze ve víře, v níž je založeno obdobné vnitřní oprávnění theologické reflexe. Bylo by však proti smyslné a proti všem příkazům chvíle, kdyby se program filosofické reflexe víry měl zrodit a rozvíjet v boji proti theologii; bez boje sváru to ovšem nepůjde, ale fronty musí být postaveny jinak. Filosofic-
====================
ScanImage549.jpg
====================
9 ký pokus o reflexi víry může ostře polemisovat s určitým, konkrétním theologickým směrem a jeho odporem proti legitimitě filosofického pokusu, ale nemůže stát proti veškeré theologii vůbec. Protestantství nevytvořilo svou vlastní filosofii (v tom se Bonnhoeffer shoduje s Hromádkou), ale nikoliv proto, že by ji nepotřebovalo. Spíše proto, že tenkrát se to prostě ještě nemohlo stát pro nedostatek objektivních možností. (To se ukázalo dokonce ještě na Kantově filosofii, kterou Barth bral z počátku jako ne jadekvátnější filosofické myšlení protestantismu.) Dnes už to nebude filosofie protestantská - to už by bylo neúměrně zastaralé vzhledem k pokrokům ekumenismu. Nový filosofický pokus musí mít universalistický (a ekumenický) charakter, a to tím spíše, že také katolíci budou muset roztrhnout své staleté svazky s aristotelsko-tomášovskou metafysikou a experimentovat v novém myšlenkovém ovzduší přítomného (a ovšem i budoucího a budoucích) století. Spolupráce S katolíky a j. Tím se dostávám k poslednímu bodu. Na schůzce s děkamen J.L.Hromádkou v jeho kanceláři na fakultě, kde jste většinou (kromě žen) byli, jsem mluvil o žádoucí spolupráci s katolíky. Děkan projevoval poměrně pochopení (ostatně on vždycky) a i ostatní se zdáli být pro. Po nějakém čase jsem zašel za Smolíkem a žádal jsem ho (mimo jiné), aby promluvil s děkanem o možnostech formální domluvy obou (případně více) stran na nějaké slušnější úrovni. (Pro katolíky je zvláště důležité, aby se do takové věci nepouštěli na svou pěst a tak říkajíc ilegálně vůči své duchovní vrchnosti.) Smálík ne jevil mnoho chuti sám věc řešit (na př. na urovni dohovoru mírových odborů obojího duchovenstva) a tak jsem mu navrhl Hromádku, Slíbil, že s ním promluví, ale neučinil tak a nechal věc přes celé prázdniny usnout. (Jistě doufá, že to usne nadobro i když je to jen můj dojem.) Domluvili jsme se s Jirkou, že sami děkanomi napíšeme a případně mu navrhneme nějakou schůzku, kde bychom to mohli projednat podrobněji. Myslím, že je to věc neobyčejně naléhavá. Představuji si to tak, že na nějaké vhodné organisační půdě by se vytvořilo duchovní a intelektuální obecenství jednak intelektuálů, jednak studentů z řady (ne-li všech) křesťanských církví, které by se shromaždovalo na přednáškách a diskusích týkajících se všech významných oblastí našeho dnešního života veřejných otázek, vědeckých problémů, literatury a umění, filosofie atd. atd. Byl bych rád, kdybyste o tom sami uvažovali, promluvili si o tom a našli nějaký způsob, jak by ste tento plán podpořili - a to jak v těchto počátečních stadiích, tak budeme-li mít úspěch hlavně v těch dalších, praktických. Nejdůležitější v této chvíli bude zajistit kontakt s katolíky; ovšem ne smíme zapomínat ani na ostatní. Jednou ročně by se mohla konat třebas i jakási konference, mohly by se organisovat pro studenty společné brigády, zájezd na hory, stanování a pod. Hlavně však vhodnou místnost pro celoroční práci. Konec Konečně se dostávám ke konci a tedy končím. Posílám vám všem plamenné pozdravy a očekávám vaše zprávy, aby dh mohl napsat ještě jednou.
ScanImage549.jpg
====================
9 ký pokus o reflexi víry může ostře polemisovat s určitým, konkrétním theologickým směrem a jeho odporem proti legitimitě filosofického pokusu, ale nemůže stát proti veškeré theologii vůbec. Protestantství nevytvořilo svou vlastní filosofii (v tom se Bonnhoeffer shoduje s Hromádkou), ale nikoliv proto, že by ji nepotřebovalo. Spíše proto, že tenkrát se to prostě ještě nemohlo stát pro nedostatek objektivních možností. (To se ukázalo dokonce ještě na Kantově filosofii, kterou Barth bral z počátku jako ne jadekvátnější filosofické myšlení protestantismu.) Dnes už to nebude filosofie protestantská - to už by bylo neúměrně zastaralé vzhledem k pokrokům ekumenismu. Nový filosofický pokus musí mít universalistický (a ekumenický) charakter, a to tím spíše, že také katolíci budou muset roztrhnout své staleté svazky s aristotelsko-tomášovskou metafysikou a experimentovat v novém myšlenkovém ovzduší přítomného (a ovšem i budoucího a budoucích) století. Spolupráce S katolíky a j. Tím se dostávám k poslednímu bodu. Na schůzce s děkamen J.L.Hromádkou v jeho kanceláři na fakultě, kde jste většinou (kromě žen) byli, jsem mluvil o žádoucí spolupráci s katolíky. Děkan projevoval poměrně pochopení (ostatně on vždycky) a i ostatní se zdáli být pro. Po nějakém čase jsem zašel za Smolíkem a žádal jsem ho (mimo jiné), aby promluvil s děkanem o možnostech formální domluvy obou (případně více) stran na nějaké slušnější úrovni. (Pro katolíky je zvláště důležité, aby se do takové věci nepouštěli na svou pěst a tak říkajíc ilegálně vůči své duchovní vrchnosti.) Smálík ne jevil mnoho chuti sám věc řešit (na př. na urovni dohovoru mírových odborů obojího duchovenstva) a tak jsem mu navrhl Hromádku, Slíbil, že s ním promluví, ale neučinil tak a nechal věc přes celé prázdniny usnout. (Jistě doufá, že to usne nadobro i když je to jen můj dojem.) Domluvili jsme se s Jirkou, že sami děkanomi napíšeme a případně mu navrhneme nějakou schůzku, kde bychom to mohli projednat podrobněji. Myslím, že je to věc neobyčejně naléhavá. Představuji si to tak, že na nějaké vhodné organisační půdě by se vytvořilo duchovní a intelektuální obecenství jednak intelektuálů, jednak studentů z řady (ne-li všech) křesťanských církví, které by se shromaždovalo na přednáškách a diskusích týkajících se všech významných oblastí našeho dnešního života veřejných otázek, vědeckých problémů, literatury a umění, filosofie atd. atd. Byl bych rád, kdybyste o tom sami uvažovali, promluvili si o tom a našli nějaký způsob, jak by ste tento plán podpořili - a to jak v těchto počátečních stadiích, tak budeme-li mít úspěch hlavně v těch dalších, praktických. Nejdůležitější v této chvíli bude zajistit kontakt s katolíky; ovšem ne smíme zapomínat ani na ostatní. Jednou ročně by se mohla konat třebas i jakási konference, mohly by se organisovat pro studenty společné brigády, zájezd na hory, stanování a pod. Hlavně však vhodnou místnost pro celoroční práci. Konec Konečně se dostávám ke konci a tedy končím. Posílám vám všem plamenné pozdravy a očekávám vaše zprávy, aby dh mohl napsat ještě jednou.