Záznam zachycuje neformální filosofickou debatu z roku 1987, v níž Ladislav Hejdánek a další účastníci reflektují vztah mezi teologií a filosofií. Diskuse se dotýká kritiky Hejdánkova stylu myšlení, kterému oponenti vyčítají „zkamenělost“ a dogmatismus, zatímco Hejdánek zdůrazňuje nutnost neustálé revize a kritičnosti. Klíčovým tématem je Hejdánkova originální koncepce času, v níž minulost neexistuje jako danost, ale musí být neustále rekonstruována skrze budoucnost a nepředmětnost. Debata se dále rozvíjí směrem k existenciálním otázkám smrti, vzkříšení a etiky doprovázení umírajících. Hejdánek provokativně interpretuje vzkříšení nikoliv jako osobní kontinuitu, ale jako událost v dějinách společenství, a kritizuje moderní vytěsňování smrti ze života. Text nabízí vhled do atmosféry bytových seminářů v období pozdní normalizace, kde se prolínají hluboké filosofické úvahy s osobními vzpomínkami a společenským kontextem disentu.