Dějiny I
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 9. 11. 1981
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Dějiny I
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
ScanImage402.jpg
====================
21.042/a 1. Věda /resp. techno-ěda/ nás poučují, že naše smysly se "nedotýkají" skutečnosti, kterou "vnímáme" /tj. kterou se domníváme vnímat/, nýbrž že se "setkávají" se skutečnostmi docela jinými /vlněním vzduchu, molekulami látek, ele lektromagnetickými kmity, světelnými paprsky resp. fotony, tepelnými vlnami či kmity apod./ 2. Proto je třeba předpokládat základní a primární schopnost integrovat a interpretovat podobné "impulzy" či "vzruchy", syntetizovat je a organizovat je na základě vnitřně rozvrhovanýných projektů. 3. Účelem projektů, v nichž se projevuje vnitřní mohutnost invence, je promítnutí tentativně vytvořených rozvrháů do sféry skutečností, kterážto sféra nám je přímo nepřístupná, a pak znovu a znovu kontrolovat, jak "padnou" /což je možno provést zase jenom novými syntéza mi a novými projekty atd./. 4. Odtud pak je třeba chápat možnost "představování" i toho, co momentálně není "vnímáno", event. "míněné" toho, co dokonce vůbec "vnímáno" ani být nemůže /neboť to je nepřístupno smyslům. 5. Příklad: na poli je 14 zajíců; naše vidění je prostředkováno schopností sítnice registrovat určité spektrum fotonů, dopadajících na ni. Chaos vzniklých vzruchů musí být nějak uspořádán a interpretován. První rovina in-
ScanImage402.jpg
====================
21.042/a 1. Věda /resp. techno-ěda/ nás poučují, že naše smysly se "nedotýkají" skutečnosti, kterou "vnímáme" /tj. kterou se domníváme vnímat/, nýbrž že se "setkávají" se skutečnostmi docela jinými /vlněním vzduchu, molekulami látek, ele lektromagnetickými kmity, světelnými paprsky resp. fotony, tepelnými vlnami či kmity apod./ 2. Proto je třeba předpokládat základní a primární schopnost integrovat a interpretovat podobné "impulzy" či "vzruchy", syntetizovat je a organizovat je na základě vnitřně rozvrhovanýných projektů. 3. Účelem projektů, v nichž se projevuje vnitřní mohutnost invence, je promítnutí tentativně vytvořených rozvrháů do sféry skutečností, kterážto sféra nám je přímo nepřístupná, a pak znovu a znovu kontrolovat, jak "padnou" /což je možno provést zase jenom novými syntéza mi a novými projekty atd./. 4. Odtud pak je třeba chápat možnost "představování" i toho, co momentálně není "vnímáno", event. "míněné" toho, co dokonce vůbec "vnímáno" ani být nemůže /neboť to je nepřístupno smyslům. 5. Příklad: na poli je 14 zajíců; naše vidění je prostředkováno schopností sítnice registrovat určité spektrum fotonů, dopadajících na ni. Chaos vzniklých vzruchů musí být nějak uspořádán a interpretován. První rovina in-
====================
ScanImage403.jpg
====================
81.043/a 1. Filosofie dějin je svou podstatou reflèxí obecně lidské a konkrétně filosofovy přítomnosti /rozumí se aktivní přítomnosti/ v dějinách. Ve filosofii dějin si člověk rozumí jako bytosti situované v dějinách. 2. Člověk /dnes/ je bytostí dějinnou, tj. vztahující se k různě hluboké minulosti a různě hluboké budoucnosti. To může ovšem činit jen v přítomnosti. Aby se v přítomnosti mohl nějak /účinně/ vztáhnout k již neexistující minulosti a ještě neexistující budoucnosti, musí z minulé a budoucí přítomnosti učinit přítomnou minulost a budoucnost, tj. svou minulost a pudoucnost. 3. V tom není sám, takže je v přítomnosti nutně konfrontován také se zpřítomněnou minulostí i budoucností, která není jeho vlastní; může si pak přivlastnit i tu, ale může ji také odmítnout a za vlastní nepřijmout. 4. Dějiny se dějí jako navazování přítomnosti na minulost a jako přítomné rozvrhování budoucnosti. Záleží proto vždy na tom, jaký typ navazování převládne, jak je prováděna selekce toho, nač je navazováno; a ovšem podobně ve vztahu k budoucnosti /mutatis mutandis/. 5. Dějinné navazování na minulost prochází subjektivitou, konkrétně je vázáno na prostřednictví subjektivního uchopení minulosti, lépe
ScanImage403.jpg
====================
81.043/a 1. Filosofie dějin je svou podstatou reflèxí obecně lidské a konkrétně filosofovy přítomnosti /rozumí se aktivní přítomnosti/ v dějinách. Ve filosofii dějin si člověk rozumí jako bytosti situované v dějinách. 2. Člověk /dnes/ je bytostí dějinnou, tj. vztahující se k různě hluboké minulosti a různě hluboké budoucnosti. To může ovšem činit jen v přítomnosti. Aby se v přítomnosti mohl nějak /účinně/ vztáhnout k již neexistující minulosti a ještě neexistující budoucnosti, musí z minulé a budoucí přítomnosti učinit přítomnou minulost a budoucnost, tj. svou minulost a pudoucnost. 3. V tom není sám, takže je v přítomnosti nutně konfrontován také se zpřítomněnou minulostí i budoucností, která není jeho vlastní; může si pak přivlastnit i tu, ale může ji také odmítnout a za vlastní nepřijmout. 4. Dějiny se dějí jako navazování přítomnosti na minulost a jako přítomné rozvrhování budoucnosti. Záleží proto vždy na tom, jaký typ navazování převládne, jak je prováděna selekce toho, nač je navazováno; a ovšem podobně ve vztahu k budoucnosti /mutatis mutandis/. 5. Dějinné navazování na minulost prochází subjektivitou, konkrétně je vázáno na prostřednictví subjektivního uchopení minulosti, lépe
====================
ScanImage404.jpg
====================
81.043/2 řečeno minuýých událostí. To není možné jen skrze paměť, protože jde o události, které jsou starší, než aby byly uloženy v individuální paměti. Kromě toho jde o rozlišení rozmanitých typů paměti. Dějinné události je nutno nejprve myšlenkově uchopi abychom se k nim mohli vztáhnout v navázání. 6. Naše přítomnost v dějinách je prostředkována n ším myšlenkovým uchopením dějinných událostí m nulých, přítomných i /odhaodvaných a čekaných/ budoucích. 7. Základní iluze starších pokusů o filosofii dějin spočívá v tom, že chtějí dějiny /a dějinné události/ myšlenkově uchopit z distance, jakob z pohledu nezaujatého pozorovatele, diváka. 8. Filbs of však může přistoupit k dějinám jen ve vědomí, že v nich je hluboce zakořeněn, že jeh život i myšlení z nich vyrůstá, že je bytostně v dějinách zakotven, situován a že je s konkré ními dějinnými situacemi a událostmi konfronto ván. 9. Filosof dějin je schopen se vědomě vztáhnout k dějinám jen tak, že se rozhodne bud potvrdit své postavení v dějinách nebo je změnit, a to obojí zdůvodněně. To předpokládá hodnocení a volbu. 10. Filosofie dějin je možná jenom jako reflèxe filosofovy angažovanosti v dějinách, v konkrét ní dějinné situaci, ve vztahu ke konkrétním dějinným událostem, do nichž aktivně vstupuje /nejen kterými je vlečen a tísněn/. Spekt
ScanImage404.jpg
====================
81.043/2 řečeno minuýých událostí. To není možné jen skrze paměť, protože jde o události, které jsou starší, než aby byly uloženy v individuální paměti. Kromě toho jde o rozlišení rozmanitých typů paměti. Dějinné události je nutno nejprve myšlenkově uchopi abychom se k nim mohli vztáhnout v navázání. 6. Naše přítomnost v dějinách je prostředkována n ším myšlenkovým uchopením dějinných událostí m nulých, přítomných i /odhaodvaných a čekaných/ budoucích. 7. Základní iluze starších pokusů o filosofii dějin spočívá v tom, že chtějí dějiny /a dějinné události/ myšlenkově uchopit z distance, jakob z pohledu nezaujatého pozorovatele, diváka. 8. Filbs of však může přistoupit k dějinám jen ve vědomí, že v nich je hluboce zakořeněn, že jeh život i myšlení z nich vyrůstá, že je bytostně v dějinách zakotven, situován a že je s konkré ními dějinnými situacemi a událostmi konfronto ván. 9. Filosof dějin je schopen se vědomě vztáhnout k dějinám jen tak, že se rozhodne bud potvrdit své postavení v dějinách nebo je změnit, a to obojí zdůvodněně. To předpokládá hodnocení a volbu. 10. Filosofie dějin je možná jenom jako reflèxe filosofovy angažovanosti v dějinách, v konkrét ní dějinné situaci, ve vztahu ke konkrétním dějinným událostem, do nichž aktivně vstupuje /nejen kterými je vlečen a tísněn/. Spekt