16. 5. 1988
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini Pro 3 preview]
Pojem nebo termín úvod do filosofie nebo jak se tomu obvykle takhle říká, je něco tak absurdního, jako kdybychom chtěli mluvit o úvodu do chození po cestách. Prostě není žádného úvodu, který by už nebyl chozením po cestách. Je možno vylepšovat způsob, jak chodíme, ale nemůžeme do něho uvádět. Prostě něco jiného je umět chodit, to je třeba se naučit, ale když už umíme chodit, tak není potřeba uvádět do chození po cestách. Podobně když už umíme mluvit a myslet, nějak, tak není potřeba a ani možno uvádět do filosofie. Je možno jenom ty filosofické momenty, které jsou v každém promlouvání a v každém myšlení, vylepšovat, dávat dohromady, integrovat, prohlubovat a podobně. No a v tomto smyslu tedy nepochybně je něco takového jako filosofická propedeutika možné, ale nikoliv ve smyslu uvádění odněkud, kde filosofie není a kde ještě nefilosofujete, někam jinam, kde už filosofie je, kde už filosofujete. Tedy takový úvod není možný. Uvádění do filosofie je možné jenom tak, že začnete objevovat, odhalovat ty filosofické momenty ve svém již dosavadním myšlení a promlouvání, které tam jsou, ať chcete nebo nechcete, ať o tom víte nebo nevíte, obsaženy. Konec.