Text obsahuje dvě krátké filosofické poznámky z července blíže neurčeného roku. První z nich se zamýšlí nad vstupem lidského subjektu do dějin a do samotné podstaty lidství, což vnímá jako klíčový moment lidské existence. Druhá, rozsáhlejší poznámka se věnuje problematice úvodů do filosofie v moderní době. Autor upozorňuje, že základy filosofického vnímání světa jsou dětem vštěpovány přirozeně již při osvojování jazyka. Hlavním tématem je však hluboká krize současné filosofie. Podle autora končí celá jedna dějinná epocha trvající více než dva a půl tisíce let, která byla bytostně definována předmětným způsobem myšlení. Tento přístup se v současnosti ukazuje jako neudržitelný, což vyvolává zásadní otázku: jakým způsobem a proč uvádět studenty do oboru, jehož dosavadní podoba zaniká? Úvaha kriticky reflektuje vyčerpanost tradičních metafyzických struktur a hledá smysl filosofické propedeutiky v době zásadního paradigmatického zlomu. Text tak představuje stručný, ale hutný vhled do autorova uvažování o proměně lidského myšlení na prahu nové éry.
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini Pro 3 preview]
Prvního sedmý, poznámka.
Nestačí říkat, že lidský subjekt vstupuje do běhu dějin, ale je třeba si uvědomit, že jde o vstup subjektu do lidskosti, do lidství, do lidské bytosti.
***
Jedenadvacátého července, Písek.
Úvody do filosofie mají své zvláštní problémy, svou nejistotu, svou pochybnost. Spočívá v tom, že vlastně do filosofie jsou uváděny již malé děti spolu s tím, jak jsou uváděny do jazyka, do světa jazyka, do jazykového světa a tím do světa řeči.
Ale je tu ještě další jeden veliký problém, který se týká něčeho docela jiného. Jak je možno uvádět do filosofie v době, kdy je filosofie v obrovské krizi? Tady zase je určitý problém, co to je krize. Stalo se takřka módou mluvit všude a ve všem o krizi a krizovosti situace a tak podobně. Není to však jenom móda, která vede filosofii a filosofy k rozpoznání, že filosofování je v krizi? Ale ta krize má docela určité a dosti zřetelné znaky. Spočívá, já to zkrátím, hlavně v tom, že určitý způsob myšlení, který vlastně, ne-li uvedl filosofii vůbec v život, tedy alespoň na více než dva a půl tisíce let ovlivnil způsob její práce, jejího myšlení, tedy tento velký kus času, velký kus vývoje je u konce. Můžeme mluvit o celé jedné epoše filosofického myšlení, která je u konce, protože byla bytostně spjatá s určitým myšlenkovým přístupem ke skutečnostem, který se ukazuje nadále být zcela neudržitelný. Jen tak jako jakýmsi označením o něm můžeme mluvit jako o předmětném způsobu myšlení nebo o předmětném myšlení.
Otázka tedy zní, jak vůbec je možný úvod do něčeho, co již skončilo nebo alespoň končí? A proč vlastně do toho máme uvádět?