[Leibnizův příměr lidského mozku k mlýnu]
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini Pro 3 preview]
Otázku nepředmětné skutečnosti lze docela dobře vyložit v navázání na Leibnizův příměr mozku nebo hlavy, do kterého bychom velmi zmenšeni mohli vejít a našli bychom tam spoustu věcí, ale nikdy ne myšlenku. Otázka je, co z toho vyplývá pro moderního člověka, který to, co před sebou nemůže vidět, co nemůže nahmatat, co nemůže identifikovat jako předmětné, považuje prostě za nic. To pak znamená, že ona myšlenka není ničím. Je to jen zdání. Skutečná je jenom ta souhra těch částí mozku, které, když jsme takto zmenšeni, můžeme konstatovat, můžeme si prohlédnout, popsat a ozřejmit. Naproti tomu je zcela zřejmé, že je tu druhá možnost. Totiž že právě ona výzbroj, výztuž oněch věcí, které samozřejmě musejí fungovat, je cosi jen pomocného. Zatímco tím rozhodujícím je právě myšlenka, kterou tam nikde nenajdeme.